Almya je český, relativně málo známý výrobce nosícího oblečení, za nímž stojí (jak jinak) nosící rodiče, který kromě námi testovaných větrovek nabízí také softshellové bundy a dětské softshellové oblečení. Jako jedni z mála z českých zástupců na nosícím trhu myslí i na tatínky a nabízí i pánskou variantu nosící větrovky.

Testování nás bohužel zastihlo ve velmi parných srpnových dnech. Materiál (houby tomu rozumím, ale je to prostě šusťákovina se zátěrem na vnitřní straně) je opravdu neprofouknutelný; jeho vodonepropustnost jsme ale bohužel neměly (ehm, neměli) možnost vyzkoušet – ovšem dle referencí, co jsme měly možnost přečíst, o opravdu nepromokavé pláštěnky nejde.

„Slušivost“ je poměrně subjektivní věc, nicméně X různých stahování v různých úrovních větrovky to moc nezachrání. Tmavorůžová/fuchsiová barva je ale podle mě moc pěkná, univerzální černou na pánském modelu se naopak určitě nic nezkazí.

Musím říct, že samotné oblékání byl dost problém – strefit se do těch správných děr bylo hodně obtížné a musela jsem si pokaždé nechat pomoct. Možnost zarolovat větrovku do integrované kapsičky je sice fajn, aspoň ji neztratíte, ale její lokalizace za krkem nošence mi moc praktická nepřipadala, prostě se mi tam trochu pletla. Ale jistě – jak oblékání, tak přítomnost kapsičky jsou spíše jen drobné nepříjemnosti, na které si člověk při nošení postupně zvykne (ovšem co se týče oblékání na záda, tak jsem si docela jistá, že to pro jedny ruce bude problém i s dostatkem cviku a zkušeností s tímto navlékacím „dírosystémem“). Odepínací kapucka, kterou při nošení na zádech jednoduše přepnete na patentky na zadní „díře“, mi připadala velmi fajn, stejně jako možnost odepnout kapuci nosiče.

Co se týče kvality šití, nemám co vytknout; jen ten materiál je skutečně větru- a prodychuvzdorný a s Emilkou jsme se ve větrovce v letních teplotách potily jako prasátka (tomu se ovšem nelze divit).

Celkově – proč ne, taková lehká větrovka pro letní výlety po horách, to určitě představuje jakousi díru na trhu, kterou Almya zaplňuje. Jen je potřeba dobře natrénovat to oblékání.

Jak vidíte, Helenka nám nechtěla při focení moc spolupracovat – ono bylo opravdu hodně teplo… 🙁 A samozřejmě děkujeme Martinovi – Lindině Martinovi – za  trpělivé pózování! 😉