Někdy máme takové to období, kdy jsou “jen” dvě nosící akce do týdne, a tak máme potřebu se intfiltrovat na srazy našich sousedů. Tentokrát tvrdé jádro ostravské nosící skupiny vyrazilo na výlet do spřáteleného Frýdku.
Frýdecká skupina funguje podstatně déle a o něco organizovaněji než ta naše, ve svém středu mají takové nosivé VIP jako Ivanu Džbánkovou Škapovou (“paní Dekku”) nebo Petru Skaldu Skalickou (“paní Skaldino” – kdo by to byl hádal :)), minimálně jednou týdně pořádají výlety, většinou do blízkých Beskyd, a zajímavé akce typu exkurze na kozí farmu nebo do pohankového mlýna, a to ve všech ročních dobách a za každého počasí. V tomto se od nich máme co učit, resp. by bylo fajn, kdybychom se jako skupina nakazily aspoň špetkou jejich akčnosti a dokázaly organizovaně vyjet dál než do zoo. Ale to je jiný příběh.
Velké frýdecké srazy jsou zárukou toho, že zde bude k vyzkoušení hromada vzácných klenotů a zajímavých novinek. Podobné monstrakce se pořádají v kulturním domě/kině Petra Bezruče, jehož značnou část zabírá kavárna s obrovskou hernou pro děti všeho věku (dokonce jsou zde dva skákací hrady!!). Vzhledem k velikosti prostoru trochu trpí čistota zejména koberce, to se opravdu uhlídat nedá, jestli po něm někdo nepřejde v botech, ale v rámci možností z pohledu nepříliš úzkostlivé matky to i lezci jistě přežijí bez úhony.
Jedním z mých frýdeckých cílů byla předávka (přebrávka) tří úžasných šátků z dílny Wild Slings, které jsou teď u nás na návštěvě (na jejich recenzi se samozřejmě můžete těšit v nejbližší době!). Na rychlovku jsme vyzkoušely ještě jeden náherný tussahový divošátek, La Forêt Vierge Les Rayons du Soleil (tzv. “herbář”). Už jsem se určitě dříve zmiňovala o tom, že nemám ráda, když má šátek rub a líc; nicméně i u většiny nerubolícových vázadel se mi vždy víc líbí jedna či druhá strana, kterou pak cíleně vážu ven – u herbáře se ale nemůžu rozhodnout; jedna strana krásnější než druhá – typická wildslingovská punková černá anebo něžná světlá, se zlatooranžovými tussahovými paprsky? A samozřejmě se navíc váže úplně sám… Holt jeden z těch kusů, které musím mít a mít nikdy nebudu, protože prostě není k sehnání… 🙁
Mé vyznání se z nekonečné lásky k Wild Slingům ještě není u konce! Následoval sovičkový bavlňáček Nocturne, úžasně hebký a jemný. Když se zamyslím, tak to byl vlastně on, kdo způsobil mé divošátkové nadšení a šílenství. Ale nebudu předbíhat, ve velké recenzi Wild Slings se pak rozepíšu a rozvášním ve stylu červené knihovny!
A hop ještě dál na sever! Zajímavá švédská raritka, Sjala, úžasný “stromový” bavlňák, s gramáží jistě přes 300, přesto poslušný jak dobře vycvičený ratlík! Kéž by se přes internet dal předat i hmatový vjem; šátek je i svou strukturou jemně zvlněný, jako byste opravdu přejížděli prsty po letokruzích. Majiteli/majitelce tohoto klenotu tiše závidím a nadále slintám nad FB stránkami tohoto výrobce (ty šátky!! ale ty ceny…).
Zpátky od Polska – další moje srdcovka Kenhuru, tentokrát překrásný origami vzor Foxy a jejich první release First Step. Nad liškama jsem se při jejich vydání mohla uslintat jak nakažená vzteklinou, ale ta barva, no… na promo fotkách je krásná zrzavá modelka, které tato extrališčí oranžová nesmírně sluší – akorát asi nebude slušet nikomu, kdo nevypadá jako z rodu Rona Weaslyho. Co do vlastností, Kenhuru nejspíše také neumí utkat blbý šátek; klokaní lišák je takový akorátní pololněný polobavlňáček, který určitě bude minimálně v létě dělat svým majitelům velkou radost. Poláci to prostě s těmi tkalcovskými stavy umí.
Na závěr přes celou zeměkouli do Austrálie, frýdecký skupinový superkraťas Ankalia Anisoptera Dusk – už jednou jsem ho na kratičkou chvíli měla navázaný, ale nyní jsem znovu neodolala (protože kdo by nemiloval superhebké meriňáčky?). Ale jo, i s tou trojkou se něco uvázat dá. Frýdku, ty se ale máš!
Jo jo, okolo Frýdku (a především do Frýdku) fakt pěkná cestička! Nashledanou někdy příště a snad již brzo!