Tiki-Mechulka není úplně nejběžnější a nejčastěji skloňovaná značka nosítek v českomoravskoslezských luzích a hájích. Ergonomická nosítka jsou navíc v sortimentu Tiki v naprosté menšině – mezi tím, co šijí a nabízeji dvě kamarádky (jak jinak, maminky na mateřské) z jižních Čech, Táňa Štechová a Alžběta Manukjanová, se těch pár nosítek velmi lehce ztratí. Ostatně v logu najdete obrázek hacky, tedy látkové „houpačky“ pro miminka. Dále na jejich e-shopu můžete koupit nosící a kojící oblečení, oblečení pro děti, kabelky, ledvinky, batůžky a dokonce i metráž.

Jednovelikostní nosítka Tiki-Mechulka jsou k mání ve velikostech M a L – námi testované Mko je určeno pro děti cca od 1 do 2 let. Dále v portfoliu najdete rostoucí nosítko a to, co mě zaujalo vlastně nejvíc – tzv. „kapesní nosítko“, tedy extrémně skladné, „opravdové“ nosítko včetně bederního pásu, které je možno složit do úctyhodně drobného, vskutku kabelkového balíčku. Tedy nejen onbuhimo, jak jsem nedávno psala v souvislosti s Rebelou! Nicméně to, jaký takové kabelkové nosítko může mít úspěch, je poněkud otazné… ne zrovna estetický experiment ve formě použitého materiálu – 3D síťoviny – nebude dle mého názoru potenciálními zákazníky úplně vyhledáván (budu-li se vyjadřovat diplomaticky 😉 ).

Funfact – proč Tiki-Mechulka? O původu Tiki jsem se nic nedočetla (Tiki je maorská obdoba Adama, prvního člověka, tak možná z toho), ale za „Mechulkou“ stojí velmi zajímavý příběh. Kromě toho, že – cituji – v hackách děti leží jako v mechovém polštáři, je Mechulka Mechulkou hlavně proto, že její duchovní matka Táňa je původním povoláním bryoložka, tedy botanička zabývající se mechy. 🙂 

Tedy k nosítku samotnému – nejedná se o šátkové nosítko v pravém smyslu slova; bederák a ramenní popruhy jsou ušité z plátna, které ale, všechna čest, dokonale ladí se šátkem použitým na zádovou opěrku. Jedná se o odolného Yarouše, Geodesic Contra Navy Aqua-Green, a jen těžko si lze představit lepší volbu. Kontra-vazba je superhustá a i když testovací kousek už poměrně hodně pamatuje, vypadá nosítko pořád velmi k světu. Šátek je netknutý, jako nový, jen bavlněné plátno je místy lehce vyšisované. Měsíce intenzivního testování navíc již určitě dokonale prověřila nejen kvalitu materiálů, ale i šití – nikde se nic nepáře, nečouhají nitě, popruhy jsou relativně nesežvýkané a bederák drží tvar. Super!

Nastavování je jednoduché, nikde nic není navíc a vše je dobře funkční (jen jsem nepochopila funkci karabinky na jednom ramenním popruhu a očka na identickém místě na popruhu druhém, ale pravda do detailu jsem to nestudovala). Bederák se řadí do kategorie „tvrdé“, ale je trochu netypický – je složen ze tří oddělených tvrdých „destiček“ (podobně jako třeba KiBi). Velmi oceňuju a tleskám přítomnosti oboustranné spony, která díky tomu zůstává vzadu, uprostřed zad, a nemá šanci tlačit do jednoho či druhého boku nosiče –  to najdete jen u opravdu menšiny nosítek. Jen bych se přimlouvala za nějaký jistící prvek; možná je to jen moje zmlsanost jinými nosítky, ale přiznám se, že s nosítkem bez jakkoliv zajištěné spony na bederáku jsem byla malinko nervózní. I když mám ale tvrdé bederáky ráda, zrovna u Tiki trochu přebývalo plátna kolem oněch destiček a bederák se v horní části poměrně podstatně ohýbal. Toto se pak v plné míře projevilo asi po hodině nošení, kdy mi začal být velmi nepohodlný a začala mě bolet bedra. U ramenních popruhů, které jsou dosti decentně polstrované, jsem se naopak bála, že to nebude stačit, ale – světe, div se, stačilo a ramena si nestěžovala. I zde jde vidět, že Tiki ví, co je to „obousměrná spona“ – bravo! Hodně se mi také líbí detaily typu gumičky na konci polstrované části popruhů a to, že přední spona je otočená dozadu (proč je to super věc, to jsem rozvedla v recenzi na skvělé mexické nosítko Indajani). Nadto lze ramenní popruhy poměrně výrazně zkrátit a tím pádem je možno i na zádech napolohovat dítě pěkně vysoko. Jen bych trochu posunula umístění jejich polstrování – začíná příliš vepředu, tím pádem je regulace přední sponou trochu zbytečná. Zádovou sponu bych (jako vždy) ocenila sundávací a také bych byla radši, kdyby se dala posunout ještě o něco níže.

Co do polohy nošence nemám Tiki co vytknout – podsazeno, zakulaceno; vše OK. Co do doporučeného věkového rozmezí nošence ale (opět) moc spokojená nejsem – Emilce v roce a půl při výšce něco mezi 75 a 80 cm byla zádová opěrka akorát, zejména co do šířky sedu. Nebuďme umanutí ergo-fašisti, ono se dá nosit i v lehce malém nosítku, kde látka nesahá stoprocentně „od kolínka ke kolínku“, ale na průměrného dvouleťáka už by prostě velikost M byla dle mého názoru malá.

Dostávám se ke vzhledu – musím říct, že už dlouho se mi žádné testovací nosítko tolik nelíbilo! Tahle barva (myslím, že se tomu odstínu říká „paví zelená“) je jedna z mých nejoblíbenějších a Yarouš, ze kterého je ušité, se mi fakt hodně líbí. Jak jinak Yaro šátky co do vzorů nemusím, hlavně pro jejich notoričnost (jak se můžete dočíst v naší recenzi na fialový La Vita), tak zrovna Geodesic bych si klidně u nás doma představit dokázala. Jedinou výtku mám ke kapucce, která je (jak jinak) napevno – pokud není srolovaná kapucka (a že ona zrovna moc srolovaná držet nechce – a to jsme se s manželem hodně snažili), tak na její „rubové“ straně jde vidět nepěkný, nezačištěný šev. Kdyby jen ta rubová strana nebyla ta, kterou je nesrolovaná či zrovna nepoužívaná kapucka otočená směrem ven…

A třešinka na dortu! Ta přenádherná ledvinka! Prostorná, s několika vnějšími i vnitřními kapsami, s úžasně řešeným „bederákem“, který se nezařezává a naopak rozkládá její váhu pěkně na boky. Něco takového bych si moc moc přála mít ve svém nosičském arzenálu!

Ježíšku…? 😀

Na závěr si dovolím ještě jedno drobné rýpnutí. Před časem jsem se v recenzi na svou vlastní nosící Adom bundu zamýšlela, proč vlastně není tato značka populárnější, když vyrábí opravdu kvalitní zboží – jedním z vysvětlení je dle mého názoru kvalita webové prezentace. No a teď se omlouvám Adomu, že jsem dosti ostře zkritizovala jejich fotky – ty aspoň vypadaly jako focené foťákem a v rámci možností nerozmazané. Tiki ovšem posouvá nekvalitu produktové fotografie na úplně jiný level – rozmazané fotky velmi pravděpodobně z mobilu (a to ani ne z mobilu se slušným foťákem), neupravené modelky v teplácích a dokonce i některá nosítka špatně nastavená. Některé fotky jsou očividně úplně nepovedené – modelky mají například zavřené oči a blbě se tváří (sorry, ale je to tak). O výběru fotolokací s přeschlou vychozenou trávou a plastovou bečkou v pozadí či v interiéru s běžným „domácím bordelem“ v pozadí už ani nemluvím. Takhle tedy ne, Tiki. I když si třeba výrobce nemůže dovolit profi fotografa (anebo aspoň vlastní slušný foťák), tak snad aspoň nějakým kompaktem někdo z rodiny disponuje. A upřímně, pořád jsou mi milejší „nasucho“ nafocená nosítka na krejčovské panně než takovéto lidové umění.

Shrnu-li to – pěkně a kvalitně ušité nosítko, v němž jde velmi dobře nosit i na zádech, ale u kterého mi vcelku zásadním způsobem nevyhodoval bederák. Nicméně u Tiki jistě platí, že za poměrně málo peněz dostanete hodně muziky! Cena za nové šátkové (byť tedy ne celošátkové) nosítko je minimálně v českých poměrech skutečně lidová. A (především) ta ledvinka, ach ach! 🙂