V Rusku vyráběné Aloe bylo úplně první z nemanduco-nekibi-ergonosítek, které jsem kdy viděla (resp. jehož existenci jsem již jako nosící máma zaznamenala), a byla jsem z něj úplně paf. Najednou to bylo úplně něco jiného, než designově jednoduchá Manduca či celkově jaksi obyčejné a uhlazené Kibi – jednalo se o kamarádčino nosítko z lněného plátna se zajímavým orientálním vzorem, s ladícími slintáčky a dokonce i baťůžkem. Jak hořké pak bylo mé zklamání, když do Aloe Emilka konečně dorostla a měly jsme možnost ho poprvé vyzkoušet (protože ta zvířátková Aloe – liška, zajíček, dokonce i mýval nebo dráček, to je prostě nádhera!) – neseděl mi bederák a Emilka v něm navíc byla extrémně nespokojená, plakala a plakala, a tak jsem usoudila, že to nebude nic pro nás…

Od prvního setkání uběhlo něco přes půl roku, z Emilky se mezitím stal o něco méně vybíravý nošenec (a já jsem se navíc vlivem každodenního powerwalkingu se zátěží a produkce mléka v objemu hodném přinejmenším středního kravína zmenšila o pár konfekčních velikostí), tudíž jsem se rozhodla, že dáme Aloe ještě jednu šanci.

Ke cti Aloe musím hned na začátku přičíst, že nenabízí žádný rostoucí model, ale opravdu širokou škálu velikostních variant od Baby Super Minus po Toddler Plus, přičemž i nejmenší nosítko Baby Super Minus je rozumně doporučeno až od 5 kg/55 cm. My jsme s Emilkou testovaly verzi Baby a Standard.

Aloe Baby

Nosítko je dle výrobce určeno pro děti od 7 kg (nebo 65 cm) do 12 kg (nebo 85 cm); dokonce uvádí i šířku zádovky včetně toho, kolik přidají rozšiřovače (36,5+10 cm) a její výšku (41 cm) plus to, kolik dokáže přidat kapucka (+10 cm). Ufff, konečně někdo neuvádí věk (což je často, přiznejme si, ten první a jediný údaj, kterým se potenciální nosiči při výběru nosítka řídí).

Aloe má proti celému ostatnímu nosítkovému světu naprosto unikátní střih a stavbu – tenounký, ale za to extrémně široký bederák na dvě spony, výrazně tvarovanou zádovou opěrku v oblasti sedu, integrované rozšiřovače, ramenní popruhy jsou také odlišné – relativně úzké a málo polstrované, nemají přední sponu k regulaci jejich délky, k zádové opěrce jsou po bocích (na testovacích kusech) připojeny přes trojúhelníky, které rozkládají tah popruhu za opěrku a tím pádem je dítko i v nešátkovém nosítku zádovkou pevně obejmuto (ale bohužel dle mého názoru i poněkud nehezky vyrovnáno v zádech). Zádová spona není napevno (hurá, ó nosítkový světe, zboř se!) – je na ramenní popruhy jen nasunuta na „očku“ ušitém z plátna, tudíž má ale mírnou tendenci se samovolně přemísťovat.

Co tedy Aloe a já – byť je toho na nosítku opravdu hodně (a já obecně nemám ráda nosítka ověšená všemožnými serepetičkami), s nastavováním jsem problém neměla, jenom mi na ramenních popruzích paradoxně chyběla zmiňovaná přední spona. Co se týče bederáku, proti situaci před půl rokem se nic zásadního nezměnilo a stále mi nesedí – kvůli jeho extrašířce si v něm připadám jako v korzetu, jeho horní polovina má tendenci se shrnovat a tlačí mě horní ze spon do zad – viz fotka (a vlastně mě poněkud obtěžuje už nutnost zapínání dvou spon nad sebou 😀 ).

Stran nošence, Emilka (8 kg/72 cm) velikostně nachází spíše při dolní doporučované hranici a přitom jsem měla vcelku silný pocit, že jí zádová opěrka už je skoro malá. Vertikální rozšíření pomocí kapucky se mi upřímně řečeno moc nepozdává, ale budiž, to bych asi přežila; co se týče šířky, musela jsem už použít rozšiřovače. K těm směřuje má další výhrada – jsou-li potřeba rozšiřovače, tak se pouze vysunou zpod kolínek nošence, přičemž jsou přichyceny k zádové opěrce napevno nahoře i dole – při vysunutí se tedy „vyklápí“ pouze jejich volná střední část. Z logiky věci také musí být stejně dlouhé jako přiléhající zádová opěrka (narozdíl například od Kokonu, kde se systém rozšiřovačů na první pohled jeví stejný, ale menšímu nošenci, který je ještě nepotřebuje, se nožky provlékají mezi zádovkou a rozšiřovači, které jsou kratší). Při použití rozšiřovačů u Aloe jsem měla pocit, že zajíždějí zpátky dovnitř, a měla jsem nutkavou tendenci je co chvíli popotahovat zase ven. A i tak mi nepřišlo, že by opravdu plnily funkci rozšiřovaců, ale spíše dle mého názoru fungovaly jako jakési „překrývače“ – sice zakryly tu část kolínka, která přebývala, a nezdálo se mi, že by kolínkům poskytovaly skutečně pevnou podporu (ostatně i na fotkách jde vidět, že podsazení nebylo bůhvíjaké a nožičky měla Emilka téměř „naplacato“, ale OK, u 13měsíčního dítěte bych přivřela oko a případně nosila do chvíle, než bych pořídila větší nosítko).

Nosítko jsem zkoušela zkříženě i nezkříženě. Co se týče ramen a zad, nezkřížené nošení mi i přesto, že jsou ramenní popruhy poměrně subtilní, bylo překvapivě pohodlné i na delší trasu (zádová spona se dá sesunout příjemně nízko – jak jinak, když je sundávací); při křížení, na které je ostatně Aloe velmi dobře uzpůsobené, jsem jako nosítkový kříživec neměla nejmenší problém. Ale ten bederák, bohužel… 🙁

Vzhledově se mi Baby nestrefilo do vkusu ani v nejmenším – ani kdyby byla Emilka kluk, tak bych si určitě tento motorkářský motiv (a především v této tmavošedosmutné barevnosti) určitě nevybrala. A jak jsem již psala výše – nosítka, na kterých je spousta různých udělátek, spon, gumiček, popruhů a podobně, nemám ráda už vůbec, a to nejen proto, že to podle mě působí neesteticky, ale také z hlediska toho, že čím víc těch serepetiček je, tím větší je pravděpodobnost, že se něco ztratí, upadne nebo urve a vezme s sebou i případnou funkční část nosítka.

Aloe Standard

Dle výrobce je Standard určen pro děti od 9 kg/74 cm do 15 kg/94 cm; zádovka je široká 41+10 cm a vysoká 46+10 cm – Emilce sedělo krásně, a to i přesto, že do rozměrů Standardu by ještě měla trochu dorůst; podsazení bylo výrazně lepší a pozice nožiček ukázková. Mně bohužel opět (nepřekvapivě) neseděl bederák.

Co se týče vzhledu, pro mě úplně jiná liga než Baby – pěkná sytá barva, jemná struktura kvalitního lněného plátna, bezchybné zpracování (ale to má samozřejmě i Baby model, abych mu nekřivdila). Tohle je pro mě typický exemplář Aloe; netřeba divokých vzorů a tuny doplňků. Ještě jsem nezmínila, že je moc fajn, když se dá nosítko při vypuštění nošence/chodce srolovat do „ledvinky“?

Konečný verdikt: kvalitní (jako bonus i relativně levná a převážně i moc hezká) nosítka, mezi nimiž si svou velikostní variantu najde snad každý – ovšem za podmínky, že mu sedne ten korzetový bederák.