KiBi je v českých končinách nosítkový pojem – na nosících skupinách se snad denně objevují dotazy typu „Manduca nebo KiBíčko“. Prostě, je-li slovo „Manduca“ tím méně protřelým nosícím světem vnímáno a používáno jako synonymum pro ergonomické nosítko, pak mu „KiBíčko“ zdatně konkuruje; minimálně tedy mezi našinci.

Kdo stojí za tímto nosítkem, to už jsme si pověděli v článku o šátcích Lenire – a právě z jednoho z těchto šátků je ušita horká novinka v nabídce KiBi, a to nosítko s šátkovou zádovou opěrkou. Tímto bychom chtěly firmě KiBi velmi poděkovat za jeho poskytnutí k testování!

Jak to vidí Lenka:

Testování to nebylo jen tak ledajaké – často máme na otestování některých nosítek či šátků jen pár dní, někdy dokonce i jeden jediný den, a znáte to, když zrovna nevyjde počasí anebo mládě ochoří, to se potom špatně testuje. KiBi nám ale bylo zapůjčeno na celého půl roku, takže jsme měly příležitost nejen v něm pořádně ponosit, ozkoušet si, jak bude sedět Emilce i Helence v průběhu času a toho, jak budou růst, ale mohly jsme si dovolit ho vyslat i na testování v naší regionální skupině – a tím pádem i zjistit, jak obstojí při takového intenzivní zátěži co do odolnosti a trvanlivosti materiálů.

Několik technických údajů na začátek – nosítko je určeno pro děti od 4-5 měsíců (od výšky cca 60 cm) do 3 let s tím, že menší děti je doporučeno nosit v KiBi pouze nouzově a naopak při poponášení předškoláků není třeba tolik dbát na klasické poučky typu „od kolínka ke kolínku“ (každopádně s rozptylem šířky zádové opěrky 31-51 cm a výšky 32-52 cm je doba jeho skutečné použitelnosti opravdu dlouhá i tak). Velmi rozumná doporučení, jako by mi to brali z úst – tleskám a tajně doufám v to, že by se jiný výrobci nosítek mohli inspirovat.

KiBi je léty užívání a stovkami uživatelů prověřený výrobek; o kvalitě šití a použitých materiálů nemůže být pochyb – a rozhodně o tom nepochybujeme ani nyní, po 3 měsících intenzivního testování v naší skupině; nosítko je nepoškozené, nikde nic nechybí, neutrhlo se, neodpadlo – prostě je v pořádku, a to dokonce i včetně šátkové zádové opěrky. Samotný šátek má hutnou vazbu a pro potřeby šití nosítka je to určitě skvělá volba!

Nastavování… KiBi je v tomto hodně specifické; s obdobným způsobem nastavování (a upřímně, s obdobně složitým systémem nastavování) jsem se ještě u žádného jiného nosítka nesetkala – snad jenom podobné rozšiřování sedu na druky je u indického rostoucího nepodarku Soul AnoonA. U KiBi je ale každopádně každá nastavovací součástka obdivuhodně funkční. Regulace šířky sedu je, jak jsem zmiňovala, na druky; navíc pomocí šňůrky lze sed ještě více zúžit pro nošení nejmenších dětí. Rozšířit sed u KiBíčka jde naopak do naprosto obdivuhodných rozměrů, jak jsem měla možnost opakovaně vidět – a zároveň i větší batolata jsou v něm moc pěkně podsazená, protože je zde kromě dostatečného rozšíření řešeno i přizvednutí kolínek pomocí popruhů po stranách zádové opěrky.

Co se týče nastavování výšky zádové opěrky, v tomto je KiBi také originál v nosícím světě. Nastavuje se pomocí karabinek a rozptyl je opět úctyhodný. U menších dětí je doporučeno karabinky vůbec nepoužívat a pro případ nutnosti u spícího miminka zádovou opěrku vytáhnout a až poté zacvaknout, čímž lze lehce zafixovat hlavičku; naopak u zvědavých batolat, co ráda vytahují ručičky ven, je možno velmi jednoduše opěrku shrnout dolů tak, aby neškrtila v podpaží.

Ano, zní to složitě – a ono to fakt JE složité, ale jak jsem psala výše – všechno je prostě velmi dobře funkční, takže to určitě z mojí strany není výtka. Je ale každopádně dobré a velmi doporučitelné nechat si při prvním setkání s KiBi poradit někým, kdo už s tímto nosítkem má zkušenosti. A ano, těch serepetiček je tam hodně, takže je i větší riziko, že se něco urve nebo ztratí (což je relativně častý terč mého rýpání, co se rostoucích nosítek týče), ALE – u KiBi je většina z nich schovaná, což toto riziko zásadním způsobem snižuje a navíc to nepůsobí tak neesteticky, jako kdyby všechny nastavovací komponenty byly „naholo“.

Konečně se tedy dostávám k nošení samotnému. Nosítko jsme s Emilkou zkoušely opakovaně, v jejích 16 měsících a znovu v 18 měsících; v mezičase sice stihla trochu povyrůst, ale nepřibrala prakticky ani deko, takže mé dojmy jsou, ehm, vlastně stejné. Tvrdé bederáky mám ráda – seděl mi tedy i ten kibíčkovský (který je, jak jinak, opět specifický; složený z několika „plotének“ – kvůli tomu, aby se dala dobře regulovat šířka sedu a tvrdý bederák se nedeformoval); jen k mému absolutnímu štěstí by mohl být o něco širší a spona obousměrná. Ramenní popruhy jsou z mého pohledu polstrované přiměřeně, i když vím, že jim často bývá těmi „citlivějšími“ – viz Linda – vytýkáno nedostatečné polstrování a doporučováno, že by v tomto ohledu mohli v KiBi trochu přidat. Nošení i nezkříženě mi bylo relativně pohodlné – ale jistě, s agilním chodcem už to nejsou 2hodinové procházky v nosítku v kuse, v nošení jsme si dávaly samozřejmě i pauzy. Zádová spona sice pro potřeby mých zad nejde stáhnout tak nízko, abych byla spokojená, ale zase je možné ji velmi podstatně stáhnout. Jen mi tedy vůbec nevyhovuje to, že sponka, na kterou se připíná kapucka, je fixní součástí zádové spony – v poloze, kdy je stažená maximálně dolů, jde kapucku v případě spícího nošence zapnout dost obtížně.

Můj hlavní problém s KiBíčkem ale nastává při křížení popruhů. Spony na ramenních popruzích jsou dle mého názoru trochu nelogicky „bederákové“, tedy obrovské, s pojistkou a samozřejmě – nejsou obousměrné! Achich ach, proč mi to, milé KiBi, děláš? Prostě to utahování směrem dozadu mě obtěžuje do té míry, že jsem se na to jednoduše vyprdla a nosila nezkříženě, přestože je mi to nepoměrně méně pohodlné. Navíc u testovaného modelu jsou popruhy z nějakého důvodu užší než samotné spony, nedrží v nich tím pádem úplně ideálně a v určité poloze mají tendenci prokluzovat – při nošení jsem to ale nepocítila, popruhy držely na svém místě. No, a dále tak, jak papouškuju u absolutní většiny jiných nosítek – zádová spona je napevno… O kolik by byl jednodušší život křížících nosičů, kdyby jen byla sundávací (a ono to není tak složité, stačí jedna jediná drobná sponečka na popruhu)…

Nošení na zádech je pak problém, řekněme, u nadpoloviční většiny nosítek, kdy dítě i přes veškerou snahu nelze napolohovat tak, aby bylo dostatečně vysoko a vidělo přes rameno. KiBi bohužel patří do té neslavné většiny; drobnou Emilku nosící velikost 74/80 jsem na zádech měla proklatě nízko a nadšená z toho nebyla ani jedna z nás – za vinu to dávám tomu, že ramenní popruhy není možno dostatečně zkrátit.

Ještě se zastavím u jedné hodně diskutovaná věci. Proč vlastně šít nosítka ze šátku – je to tak velký rozdíl oproti látkovým? Udělá rozdíl to, jestli je nosítko celošátkové (tj. jestli i bederák a ramenní popruhy jsou ze šátku) nebo má ze šátku jen zádovou opěrku (jako toto testované KiBi)? Na první otázku mám jednoznačnou odpověď – rozdíl to je (a za ten rozdíl v ceně to podle mě rozhodně stojí). Šátková zádová opěrka se daleko lépe přizpůsobí nošenci a krásně ho obejme; látková nosítka toto až na čestné výjimky moc neumí – a tím méně rostoucí nosítka. A jestli vidím rozdíl v celošátkovém nosítku a nosítku, které má šátkovou jen zádovku? Přiznám se, že nevidím a že o pohodlnosti pro mě jako pro nosiče to nerozhoduje – toto vnímám spíše jako estetickou záležitost (což u KiBi ale problém není, protože k šátku s černým základem se černé plátno dolaďuje velmi lehce 😀 ).

Resumé – pro mě je KiBi jedno z nejpromyšlenějších a nejlépe funkčních rostoucích nosítek, co jsem doposud měla možnost vyzkoušet. A dokonce můžu s čistým svědomím prohlásit, že toto rostoucí nosítko NENÍ kompromis, jak často skloňuju u jiných značek – poloha nošence je skvělá jak u malých, tak u již značně odrostlých dětí; pohodlnost s těžšími kousky je pak věc významně individuální. KiBi sice má pár detailů, které by bylo třeba k mé osobní spokojenosti doladit, ale tuším, že většině „normálního“ nosítkového světa tyto detaily vůbec nemusí vadit. No, a vzhledem k příznivé ceně, dobré dostupnosti i bazarových kousků za více než přijatelný peníz a odolnosti nosítka (jak jsme si měly možnost ověřit), budu KiBíčko velmi ráda doporučovat, a to určitě mezi prvními!

Jak to vidí Linda:

KiBíčko, KiBíčko. Nejstarší a nejznámější rostoucí, či chcete-li nastavitelné, nosítko u nás. Můj vztah k němu se proměňoval během mého nosícího období a vlastně můj názor stále není úplně vyhraněný. Hodí se říci, že KiBi (látkové) bylo moje první nosítko a vůbec první nosící pomůcka, kterou jsem si pořídila. Byla jsem jej vybrat v kamenném obchodě, kde mi ho paní prodavačka i jakž takž „nastavila“.

Dnes vím, že nastavovat nosítko na někom, rychle, v podstatě od oka a nejlépe se vzpouzejícím dítětem není nic jednoduchého a sama se s tím trochu potýkám. Nicméně pro ilustraci celého příběhu řekněme, že nastaveno z obchodu jsem ideálně neměla a tak můj nosící zápal a celý nosící start začal neslavně.

Ze skupiny Nosíme děti na FB jsem měla představu, jak v takovém nosítku má dítě vypadat (Helenka měla tehdy 3,5 měsíce), akorát, že moje dítě v něm takhle vůbec nevypadalo, nemělo nožičky do M, nemělo ten „vypouklý zadeček“, zádovku mělo celou divně a já jsem byla vyplašená a nejistá. Obepsala jsem kdejakou diskuzi, pořád se fotila, žádala o radu, ale nic z toho, co mi holky psaly, jsem nechápala a byla zoufalejší a zoufalejší. Pásek pod rukama? A to je který? Co je to zádová opěrka? Jak bederák do pasu? Náhodně jsem tahala za všechno, co mi přišlo pod ruku, a světe div se, lepší to nebylo. Pak jsem ještě našla nějaké video na YouTube, kde ovšem bylo dítě podstatně větší a v nastavování na tu moji malou žížalu mi to vůbec, ale vůbec nepomohlo.

Usoudila jsem nakonec, že dítě je ještě asi moc malé a KiBi skončilo v koutě. Zaznamenala jsem rovněž, že ve skupinách je často na prodej. „No to se vůbec nedivím, říkala jsem si“. Nošení jsem tedy o nějaký ten měsíc odsunula, když mi Helenka onemocněla, pořídila jsem šátek (konečně!). Nabyla aspoň nějaké to sebevědomí a dala KiBi ještě jednu šanci.

Všechno zlé je pro něco dobré a moje touha nosit dítě v nosítku (hlavně kvůli manželovi) mě přivedla do místní nosící komunity, kde jsem oslovila Marťu, že potřebuju někoho, kdo mi ten „krám“ nastaví. Ta mě zase odkázala na Any, která KiBíčko v té době měla, používala a navíc její Klárka byla jen o pár dní mladší než moje Helenka! Heuréka!

Po zásahu Any jsem pak vesele v nosítku nosila a byla jsem spokojená. Užší bederní pás mi vyhovoval, držel mi hezky tam, kde má držet. Líbila se a líbí se mi masivní spona na bederním pásu s pojistkou, stejně tak velké spony u ramenních popruhů, které umožňují jejich křížení. Působí to na mě velmi důvěryhodně a nikdy jsem nezaznamenala problém s tím, že by mě tlačily.

Po čase mě trošku začala bolet krční páteř, říkám si, že je to divné. Někdo moudrý mi pak poradil, abych si dala pásek mezi lopatkama níže a více jej stáhla. Ta úleva! Mezi námi, toto je jedna z nejčastějších příčin bolestí při nošení nosítka. Funguje to na stejném principu jako když si uvážete šátek (kříž s kapsou). Pokud budete mít kříž moc za krkem, bude vás to u těžšího dítěte po nějaké době pekelně bolet.

Postupně jsem zkoušela nosit popruhy kříženě i klasicky, vždycky v nějakém období mi vyhovovalo toto a pak zas ono.

Musím říct, že v mém okolí se lidi divili. Mezi zkušenými nosnicemi se KiBi stalo stejně jako Manduca „podřadným“ nosítkem. „Ty jako nosíš v KiBi, jo?“. „A to je ti jako pohodlné, jo?“. No nebudu lhát, vyzkoušela jsem mezitím spousty a spousty (především šátkových) nosítek a některé byly fajn, některé méně fajn, ale vždycky když jsem to srovnala s KiBi, tak mi něco vadilo, chybělo či přebývalo. Měsíce plynuly, ze mě se stala zkušená nosnice a stále jsem to moje modré KiBíčko nedokázala opustit.

Až přišel den D, Helenka už měla kolem 10 kg a já zjistila, že už to nedávám. Že mně prostě ta ramena už bolí moc. Vlastně to předznamenalo i konec mé nosící kariéry. Nakolik to je chyba nosítka a nakolik vina mých ultra citlivých ramen (jak jste si mohli povšimnou v nejedné recenzi) se neodvažuji odhadovat. Prostě jsem zjistila, že ramenní popruhy a bederní pás už mi neposkytují takovou oporu, abych mohla nosit delší dobu, a tak jsem se slzou v oku svoje KiBíčko prodala.

Od té doby KiBi lehce upravilo bederní pás – výplň je tlustší a na trh přišly i jejich částečně šátková nosítka. Musím říct, že já osobně jsem u velkého dítěte nezaznamenala žádný velký rozdíl mezi látkovým a šátkovým a ani nedokážu zhodnotit, jestli úprava bederního pásu má nějaký zásadní vliv. Nosilo se mi tak, jak jsem si pamatovala, možná mírně lépe, protože to moje nosítko už bylo přece jen trošku pronošené a ramenní popruhy i bederní pás trošku „splaskly“.

Konstrukci nosítka již dobře popsala Lenka a k tomu nemám vůbec co dodat. Jen tedy problém s upínáním kapucky jsem nikdy neměla.

Suma sumárum. Levné, kvalitní, české nosítko, které svou konstrukcí umožňuje opravdu velké rozpětí, kdy v něm lze děti nosit. Dostatečně dlouhá zádová opěrka i šířka sedu poskytují dostatečnou oporu i velkým dětem. Ideální nosítko pro ty, kteří ho využijí na výlety či jako doplněk ke kočárku. V látkové verzi navíc naprosto nenáročné na údržbu.

Pokud vás toto nosítko zaujalo, vězte, že jej můžete zakoupit i na našem eshopu: https://eshop.vhadru.cz