Mokosh Girih White Clover

Tento superkrátký Mokosh k nám doputoval v rámci testování ve skupině Nosíme děti – určitě to nebylo značkou, vzhledem ani složením, proč jsem se na testování jeho zapsala, ale především tím, jak je dlouhý (nebo spíše krátký). Dvojka? To pro mě představovalo velkou výzvu!

Úvodem pár slov k Mokoshi. Jedná se o ruského výrobce, který nedávno oslavil 4. narozeniny (jen tak mimochodem je slaví ve stejný den jako já 😉 ) a jehož šátky jsou inspirovány především přírodou a ruskými folklorními vzory  – většina alespoň trochu zběhlých nosnic se určitě již setkala minimálně s některým z bodlákových Mokoshů (vzor Thistle) anebo právě s geometrickým Girih (já jsem kromě těchto kousků měla možnost v minulosti navázat ještě například úžasně měkký, tenoučký, šmolkově modroučký Baikal). Samotný název „Mokosh“ a logo firmy mají zajímavý původ – Mokosh je staroslovanská bohyně plodnosti, rodiny a tkaní, ochránkyně žen, ztělesnění tzv. Velké matky, která byla po christianizaci slovanských národů nahrazena kultem panny Marie. Logo v podobě čtyř spojených (koso)čtverců je pak starodávný symbol pro plodnost a osetá pole, který byl v minulosti vyšíván na šaty či lůžkoviny za účelem zajištění šťastného rodinného života; pradávnou přírodní symboliku a mytologii pak Mokosh používá i při návrhu svých designů, přičemž se neomezuje pouze na Rusko – například zrovna Girih si vypujčili z islámského dekorativního umění. „Girih“ znamená persky „uzel“ a kdo někdy v životě již navštívil nějakou mešitu, musí mu být tento vzor povědomý.

Historický úvod tedy máme za sebou. 😉 Samotný šátek je opravdu kraťoučký, na druhou stranu je to vskutku skladný kousek do kabelky; až na tu délku (krátkost) se mi vázal i dotahoval skvěle, je spíše z těch tenčích, ale na ramenou velmi příjemný a v úvazu spolehlivě drží. V pirátském batohu jsme zvládly bez problémů cca půlhodinovou procházku (ano, není to moc, ale dítě zrovna objevilo kouzlo chůze a má hopsa hejsa období, takže ke konci procházky už si v pirátovi trochu usilovalo o zdraví – a nic nevykopatelného se mi s dvoječkou uvázat nepodařilo). Byť jsem se doma „nasucho“ pokoušela ještě o další úvazy (batoh uzlený pod zadečkem a nějaké variace na bok), nic jiného než piráta jsem bohužel neseznala dostatečně trvanlivým či pohodlným k vynešení na procházku – svou osobní výzvu spolehlivě uvázat s dvojkou víc než jeden použitelný úvaz jsem si tedy nesplnila, nicméně piráta já vážu ráda, takže jsem z toho nakonec zas tak smutná nebyla. Ještě se musím pochlubit – když jsem ho narychlo už na odchodu, bez zrcadla a za vydatného řevu unaveného mláděte vázala na srazu, dokonce se mi nějaký zázračným způsobem podařilo i sesadit vzor na zádech – takový ten „once in a life time“ moment, však to znáte. 😉 Na focení už se mi ani zdaleka nepodařil ten úvaz tak pěkně… 😀

Za možnost vyzkoušet tento superkraťas velmi děkuji!