Složení: 50 % recyklovaná bavlna, 50 % recyklovaný plast (…repreve?)

Gramáž: výrobce udávaná 210 g/m2, námi spočítaná 235 g/m2

Velikost: 6 (?) – délka 434 cm

Úvaz: half Jordan’s back carry

Na šátcích AYU je, nalijme si šálek upřimného čaje, nejzajímavější jejich exotický původ a příběh, který za nimi stojí. Jedná se o ručně tkané Kolumbijce, kteří vznikají pod prsty matek samoživitelek a žen, na nichž bylo pácháno domácí násilí. Kromě toho, že jsou fairtrade, tak jsou pochopitelně i super-ekobio – jsou tkány z recyklované bavlny a umělého vlákna, které vzniká recyklací PET lahví (tedy stejně jako repreve, ale nejspíše jen vzniká v jiné fabrice, neboť repreve je obchodní značka) – dokonce se na webu českého distributora dočtete, že na jeden šátek je zrecyklováno celých 25 PET lahví, a nadto nejsou barveny chemickými barvivy. K tomu přičtěte podporu kolumbijských indiánek, které šátky AYU zdobí tradičními technikami, a podporu nošení v Kolumbii obecně. Je vůbec možné se pro filozofii AYU nenadchnout?

Šátek samotný, Nenes de Leche (v překladu „děti z mléka“, no není to roztomilé? 🙂 ), je novorozenecky tenoučký, ale na omak dost hrubý, se spoustou nopků a nepravidelností – to je pochopitelně dáno kompletní recyklovaností použitých přízí a tvoří to na šátku poměrně zajímavou strukturu, která vynahrazuje absenci vzoru. Vzhledem k hrubosti při vázání příliš neklouže a v úvazu drží jako přibitý, jen tedy není z nejpružnějších a dokonale dotáhnout úvaz mi dalo docela práci. Bezmála 9kilovou Emilku jsem v dvojitém kříži po chvilce poměrně značně cítila; batolecí kousek to není ani náhodou – na druhou stranu bych ho nevolila ani pro nejmenší miminka vzhledem k jeho hrubé struktuře.

Zastavím se i nad délkou šátku – přišel k nám na testování s informací, že se jedná o šestku; ve skutečnosti jsem naměřila 434 cm a šátek má navíc ještě velmi dlouhé cípy. Prostě je to pětka jak vyšitá, to ať se na mě AYU nezlobí (ale pětka je moje základní velikost, takže já jsem se naopak vlastně vůbec nezlobila).

Jinak co se týče cípů, na jednom z nich je roztomilá kapsička se zapínáním na suchý zip. Za její hlavní a vlastně jedinou přednost ale považuju tu roztomilost; že bych si do ní na procházce odložila třeba klíče s mobilem, to si moc nedokážu představit (jednak je vcelku malá a jednak by se mi moc nelíbilo, kdyby se mi někde u kolen kinklal zatížený cíp ?). Navíc spojení šátku a suchého zipu jako jeho integrální součásti považuju minimálně za problematické (všichni tušíme, proč). Ale barva je krásná, to se zase musí nechat, a bezúdržbovost jde tak nějak ruku v ruce se složením – umělé vlákno se nemačká, snese výrazně více než jen líné převalování v pračce, pokud bude žmolkovat, pak se to ztratí v nopkaté struktuře šátku; náchylnost na tahání nitek se také jeví minimální.

AYU jako šátek mě nějak extra nezaujal a za jeho hlavní devízu a možnou motivaci k jeho pořízení coby schopného pracanta považuju jeho zajímavý fairtrade-eko-původ. Osobně ráda přispívám na dobrou věc, ale o přispění na kolumbijské single matky prostřednictvím AYU bych uvažovala až ve chvíli, kdy by šátek stál možná tak polovinu toho, za co je na webu českého distributora k dostání. Za podobný peníz raději přispěju do kasy některého českého výrobce (byť třeba nezaměstnává týrané indiánky) a budu mít o jednu třídu lepší šátek.

Za možnost otestovat AYU šátek velmi děkuji skupině Moderní nosičky!