Letos na jaře u nás v Ostravě proběhlo velké testování indických nosítek Soul – testovaly jsme rostoucí nosítko, model Standard a onbuhimo a až na rostoucí Anoonu si od nás tito Indové odnesli poměrně pěkné vysvědčení. Mezi testovanými modely nám ale chybělo mei tai, takže – tady je! Za možnost ho vyzkoušet děkuji skupině Nosíme děti. 😉
Hned na začátek trocha čísel – český distributor uvádí, že šířka zádové opěrky (ehm, cituji „záďové“ – ale vlastně mají do jisté míry pravdu, že do opěrky vkládáme především nošencovu „záď“ 😉 ) je 38 cm a její výška 40 cm. Opět budu srovnávat s Manducou, která pro mě osobně představuje jakýsi neměnný rozměrový etalon mezi nosítky – rozměry její zádové opěrky jsou 35×42 cm. Manduca je bez rozšiřovače doporučována plus mínus do 1 roku, mei tai Soul do 2-2,5 let. Jistě, Soul má v porovnání s Manducou ještě ty 3 cm na šířku navíc, ale vzhledem k tomu, že už i u své 15měsíční Emilky, která měří plus mínus autobus 72 cm, musíme na Manduce používat rozšiřovač, který sedu přidá cca 4 cm, tak si s tím věkovým údajem u Soulu nejsem zas tak jistá. Spíš tedy vůbec ne; výšku zádové opěrky (když je mandučích 42 cm Emilce nyní akorát a víc ani ťuk) ani nekomentuju – i když je fakt, že málokteré batole chce mít v nosítku schované ručičky. Tohle tedy Soulu tím pádem s přimhouřeným okem odpouštím. Dolní hranice 4 měsíců mi přijde přiměřená.
Nosítko je souhlasně s jeho přezkovými sourozenci ušito z eko-fairtrade ručně tkaných a barvených látek, kvalita šití je velmi slušná a vzhledem k tomu, že toto konkrétní nosítko je již nějakou dobu v oběhu, tak vypadá i velmi trvanlivě. Esteticky se ale naše cítění neprotnulo ani v nejmenším; hnědo-bordó paleta je ze všech palet asi ta poslední, kterou bych si vybrala. OK, otázka vkusu.
„Bederák“ je velmi decentně polstrovaný a hodně úzký; naštěstí ale není nějak extrémně dlouhý, abych se jím musela obmotávat na třikrát anebo si šlapala na cípy. Jenom bohužel už na Emilčiných 9 kilo nestačil – nepříjemně se mi zařezával do beder; přestože si z mé zkušenosti spousta zpočátku nepohodlných bederáků v průběhu nošení „sedne“, Soul si nesednul ani v nejmenším a já si po procházce připadala přepůlená v pase. Ramenní popruhy mi naopak byly velmi pohodlné, polstrované v mých očích přiměřeně – ani moc, ani málo, a například proti jinak skvělému mei tai od Andaly jsem neměla pocit, že bych byla nějak významně sešněrovaná. Co se týče polohy nošence, musím se vrátit k velikosti zádové opěrky – připadalo mi, že je Emilce akorát a že by příliš prostoru k růstu do délky neměla. Nicméně s polohou jsem byla spokojená, podsazená a opěrkou obejmutá byla pěkně.
Na menší děti tedy za mě mei tai Soul ano, na batolata už ne, zejména vzhledem k pohodlnosti či spíše nepohodlnosti bederáku. Anebo mít ocelová bedra, no.
