Jak to vidí Lenka:

Mexickou značku Indajani jsem doposud znala jen jako výrobce low-cost ručně tkaných šátků, které mě nikdy nijak zvlášť neoslovily, ať již svými vzory, barevnou paletou či nosícími vlastnostmi. Socio-ekonomicky se jistě jedná o chválihodný projekt; společnost Indajani dává práci mužům a ženám ze zemědělské oblasti na jihu Mexika, kteří šátky tkají tradičními technikami na podnožkových stavech či stavech uchycených za vlastní pas („waist loom“, omluvte mou neznalost tkalcovské terminologie). Kromě těchto kusých informací (navíc psaných opravdu tragickou, gúgltranslatorovou angličtinou) jsem ale na internetu o Indajani vydolovala maximálně to, že značka začala fungovat někdy v roce 2015, alespoň tedy podle Slingofestu.

Mimochodem, v zapotéčtině – neptejte se mě, co to je zapotéčtina 😀 – indajani prý znamená „voda, která je zrozena“. Když už jsme u toho názvu, byl by zde někdo znalý zapotéčtiny (anebo alespoň španělštiny), kdo by nám řekl, jak se Indajani čte? „Indachani“? „Indadžani“?

Každopádně už existence nosítka od Indajani pro mě byla překvapením. A rostoucí nosítko s takovým exotickým původem, nejspíš taky super-bio-eko-fairtrade původem (ne že bych proti tomu něco měla, naopak – jenom občas takovým výrobkům, přiznejme si, za jejich ekoférovost musíme odpouštět různé menší či větší nedostatky)… No očekávání jsem neměla bůhvíjaká.

A ejhle! Tohle je FAKT super nosítko! Ušité je pěkně, z bavlněného šátku, který má tendenci žmolkovat (což je nejspíše tendence všech Indajani, se kterými jsem se doposud setkala), popruhy jsou kvalitní a pevné, spony bytelné – a očividně ze stejného pytle, z něhož bere komponenty i Manduca – spona na bederáku má totožný systém jištění a zádovou sponu je možné stejným způsobem sundat jako na Manduce (což je poněkud srandovní u nosítka bez možnosti křížení, ale budiž). Systém nastavování šířky sedu odepínatelnými rozšiřovači je vlastně hrozně jednoduchý, ale za to úplně geniální; vertikální regulace délky zádové opěrky na popruhy sice není extra estetická, ale je funkční a prakticky blbuvzdorná (rozhodně lepší systém než šňůrky se zajíždějícím uzlíkem). Nejdřív jsem pravda byla lehce zmatená z přední spony na ramenních popruzích – je totiž otočená naopak a neutahuje se dolů, ale zdánlivě nelogicky nahoru. Docenila jsem to pak při nošení na zádech – najednou máte tuhle sponu vlastně po směru, pro nenechavé ručky zvědavého dítka je podle mě poněkud složitější ji povolit – a když už se mu to povede, je poměrně jednoduché ji zase dotáhnout, aniž byste museli nosítko sundávat.

Bederák mi také přišel tak trochu inspirovaný Manducou – tvrdý, relativně úzký, ale narozdíl od Manduky méně tvarovaný, což jsem příliš neocenila – při nošení vepředu mě tlačil do kyčelních kostí. Ramenních popruhů, respektive jejich polstrování, jsem se v první moment docela lekla, přislo mi tvrdé a bylo ho nějak podezřele málo… ale ono to nakonec zas tak nepohodlné nebylo, především pak na zádech, kdy mě bederák neměl kam tlačit (navíc je pozitivní, že poskytuje relativně dost prostoru i pro velmi slim maminky) a nesl značnou část Emilčiny váhy. Jak ji nerada nosím v nosítku na zádech, tak z Indajani jsem byla nadšená – bederák mi krásně držel pod prsy (jistě, velký podíl na tom má i můj vhodně tvarovaný špek 😀 ), Emilka byla pěkně vysoko a vůbec jsem neměla pocit, že by se kinklala ze strany na stranu jako u jiných nosítek – zádová opěrka ji krásně objímala, nikde nic nepřebývalo (což o spoustě jiných rostoucích nosítek říct bohužel nemůžu).

Co se týče vzhledu – praktická, leč tak trochu kakanová barva není nic pro mě (o to víc ale pro mě bylo překvapivé zjištění, že samotný šátek Beenda Wood v úvazu nevypadá vůbec špatně!); navíc mi na Indajani poměrně hodně vadí to, že časem žmolkují; to opravdu nevypadá pěkně.

Opakuju se, ale musím to napsat ještě jednou, protože tohle jsem snad ještě nikdy nenapsala – tohle je opravdu SKVĚLÉ rostoucí nosítko! Ten systém rozšiřovačů sedu, z toho jsem úplně paf a přála bych si ho mít i na svém rostoucím nosítku (kdybych nějaké měla anebo po něm toužila, no). 😀 Nejsem si úplně jistá doporučenou dolní hranicí od 3-4 měsíců, zde spíše dle velikosti a proporcí konkrétního dítěte, ale trochu se bojím, zda jde zádová opěrka vertikálně dost zkrátit, aby miminko nebylo v nosítku utopené. Horní hranice 104 cm mi zase přijde nereálná vzhledem k předpokládané pohodlnosti či spíše nepohodlnosti nosítka – to polstrování ramenních popruhů by mohlo být lepší a nosit na nich předškoláka dle mého názoru určitě žádná velká radost nebude.

Jak to vidí Jana:

Přijde mi, že v poslední době se s šátkovými nosítky snad roztrhl pytel – čím dál tím víc tradičních výrobců šátků přichází také s nosítky. V případě Indajani jsem nebyla jen překvapena, byla jsem přímo v šoku a okamžitě se přihlásila na testování. Výrobce uvádí, že nosítko je vhodné od 3-4 měsíců do velikosti 104. No, rovnou si přiznejme, že to rozpětí je opravdu obrovské – až neuvěřitelné, řekla bych. Již na promo fotkách jsem si všimla poměrně originálního řešení rozšiřování sedu, na které jsem byla velmi zvědavá. Barevnost žádná sláva (nejsem přírodní typ, preferuji spíš syté barvy a zajímavé vzory), ale jinak nosítko vypadalo velmi slibně. Po rozbalení se wow efekt nekonal – barva opravdu nic pro mě, ramenní popruhy poměrně úzké a sice polstrované, ale i tak na omak dost tvrdé, bederák na můj vkus velmi málo polstrovaný, takový placatý. Hned jsem začala zkoumat systém rozšiřovačů – jsou na patentky a to dokonce s volbou dvou poloh! Bravo! Opravdu velmi zajímavý systém a řekla bych, že i funkční. Regulace výšky zádovky pomocí popruhů s přezkami je jedno z nejfunkčnějších (a pro mě také nejoblíbenějších) řešení. Kapucka bohužel bez možnosti odepnout, ale co už, jdeme zkoušet s dítětem. 🙂

První zádrhel nastal už při nasazování bederáku – já prostě neumím utahovat na obě strany… takže sundat, přitáhnout jednu stranu popruhu až ke sponě, nasadit a hezky dotáhnout … uff. Rozšiřovače jsem již dopředu nastavila na maximum, takže Štěpán do nosítka krásně zapadl, dokonce bych řekla, že ještě zůstala rezerva. Ramenní popruhy na první omak nepůsobily úplně pohodlně, ovšem po zapnutí si hezky sedly, nikde nesjížděly, netlačily. S nosítkem jsme absolvovali nákupní procházku v délce cca 50 minut – i po této době ramena stále v pořádku, ovšem bederák se s váhou 12 kg moc statečně nepopral – začal tlačit už po nějakých 20ti minutách a po návratu domů jsem byla velmi ráda, že už ho můžu sundat. Na druhý testovací den jsem měla v plánu vyzkoušet nosítko na zádech, ovšem tropická vedra dolehla na mě i na nošence, tudíž jsme se k procházce vůbec nedokopali – škoda, snad budeme mít ještě někdy příležitost.
Závěrečné hodnocení? Nosítko bych opravdu označila jako rostoucí, i když spodní hranice 3 měsíce se mi moc nepozdává. Naopak horní hranice použitelnosti se mi jeví jako poměrně reálná – 2letý nohatý nošenec měl ještě rezervu, předpokládám že do cca 3 let by u nás vydržet mohlo. Poloha nošence v nosítku ukázková, pohodlí pro nošence také (aspoň si tedy Štěpán nestěžoval 😉 ), pohodlnost pro nosiče 50:50 – ramenní popruhy fajn, bederák pohodlný tak do 9-10 kg.

Za možnost testování nosítka děkujeme skupině Nosíme děti!