Jak to vidí Linda:
Hned na začátek bych chtěla říct, že jsem nosítko pouze zkusila na regionálním sraze, čili nemám zkušenost, jak se nosítko chová po delším nošení.
Protože už jsem nějaká vázací nosítka zkoušela, s vázáním jsem neměla problém. Nosítko je velké, téměř 16m Helenka ho měla akorát a ještě měla velkou rezervu.
Jak jsme u Andaly zvyklé, precizně ušité, tady není co vytýkat. Ramenní „popruhy“ jsou poměrně masivní a hodně polstrované – tady budou mít drobnější maminky nejspíše opět trochu problém. Co mně osobně (opět) nesedlo, je bederák. Měla jsem velký problém s jeho utažením, až mě naše adminka upozornila, že dotahovat není kam, protože už začínalo polstrování. Takže bych potřebovala verzi slim – upřímně nevím, jestli je u Andaly Tai tato možnost, ale jistě se bude dát domluvit. Po naštelování nosítka musím říct, že dítě v něm bylo jako v pevně stažené zavinovačce, ani se nehlo, nemělo možnost 😀 Což jistě u aktivních dětí oceníte 😀 Mně jsou bohužel dva uzly u tohoto typu nosítek nepříjemné, zakousávaly se mi do zad a delší nošení jsem si neuměla představit (tady nezastírám, že bylo málo času a je možné, že kdybych nosítko měla déle, poradila bych si s tím).
Suma sumárum nosítko mimo moje cenové rozpětí, které by mojí volbou nebylo, jakkoliv nerozporuji jeho kvalitu.
RE-TEST
Podařilo se mi otestovat Andalu cca o měsíc později od psaní původní recenze. Mnohem méně jsem při vázání utahovala a musím říct, že to bylo mnohem lepší! Jak má Andala vysokou zádovku, Helenka neměla takovou tendenci ruce vytahovat, což pro mě znamená mnohem větší komfort při nošení. Byla jsem velmi příjemně překvapena, jak bylo najednou nosítko pohodlné! Vůbec jsem o ní vepředu nevěděla! Uzel na bederáku při vázání tlačil, ale jakmile jsem dovázala celé nosítko, už jsem o něm nevěděla.
Co mi vadilo je instalace celého nosítka. Potřebovala jsem jej navázat u auta, zařídit něco a zase zpět k autu a teda to motání a tahání cípů po zemi je o nervy. Řekla bych, že šátek je v tomhle snad i jednodušší 😀 Ale ta pohodlnost! Rozhodně zkuste!
Jsem ráda, že jsem tuto možnost znovu testovat měla! První dojem nemusí být vždy ten správný 🙂
Jak to vidí Lenka:
Vázací nosítko Andala Tai je dle výrobce určené pro děti od narození do 3 let (maximální rozměr zádové opěrky je 47×44 cm; s minimálními rozměry se výrobce již nesvěřil); stejně jako klasická rostoucí Andala je šňůrkonastavovací a tento testovací kus dokonce oboustranný.
Jak daleko či blízko je udávaný věkový rozpal realitě, to se, abych řekla pravdu, nedokážu moc rozhodnout… Pocitově by mi novorozené 3kilové miminko připadalo i při maximálním zmenšení zádové opěrky v nosítku utopené; drobný tříleťák by se snad vešel. Ale jsou to čiště jen moje dojmy a odhady; Emilka je v ideálním nosítkovém věku a velikosti, kdy jí sedí více méně všechno rostoucí, nastavitelné i jednovelikostní – Andala Tai nebyla výjimkou.
Na šátko-šnůrko-regulaci jsem si u Andaly (a řady dalších nosítek) už tak trochu útrpně zvykla a radostná z toho nebudu nejspíš nikdy, tím spíš, že u andalího mei tai je identický problém jako u přezkového modelu – uzlík na šňůrce regulující výšku zádové opěrky je vzhledem k dírce příliš malý a jednoduše při zatížení projede do tunýlku. Ono asi není jednoduché vymyslet opravdu funkční řešení (udělat menší dírku, která se ale nošením stejně může vytahat; dvě šňůrky svazované k sobě = dvě dírky + otázka, kde šňůrku upevnit zdola; průchodka zase může trhat šátek…?). Prostě ideální by mi připadalo se na všechny ty šňůrečky a uzlíky vykašlat a jít alespoň v případě vertikální regulace zádové opěrky jinou cestou (velmi elegantně jsou řešena v tomto ohledu například nosítka Moyo).
Nosítko je krásné – legendární Ravenna je nejspíš jediný bludišťák od Vatanai, který mě oslovil; kvalita zpracování je jako vždy u Andaly prvotřídní. Jak jsem navíc zmínila hned v úvodu, třešinkou na tomto růžovoučkém dortu je to, že je nosítko oboustranné – vůbec netuším, z jakého důvodu jsem u všech předchozích testujících viděla jen tu šedo-hnědo-růžovo-nijakou stranu, když je z té druhé tak krásně sytě růžové!
Abych se taky konečně dostala k samotnému nošení – čím více nosítek typu mei tai zkouším, tím více se utvrzuju v tom, že pro mé zatvrzelé šátkové já osobně nepřinášejí žádnou přidanou hodnotu. Šátek uvážu stejně rychle a přezkové nosítko nahodím výrazně svižněji než mei tai (a navíc při tom netahám cípy po zemi). Bederák i ramenní popruhy jsou štědře polstrované a při nošení jen tak „nasucho“ bez zavazadla (myšleno zavazadla jiného než dítě) mi byly velmi pohodlné. Bohužel jsem ale měla problém s tím, jak jsou ramenní popruhy, resp. jejich polstrovaná část, široké – pohodlnost nošení spolu s batohem na bodu mrazu; batoh mi sjížděl a táhl ramena dozadu, takže se mi velmi brzy, asi již po půl hodině, začala ozývat záda.
S polohou nošence jsem byla spokojená; podsazeno, objemuto a zašněrováno pěkně, ale – stejně jako Linda – jsem měla pocit jakéhosi povšechného stažení, a to nejen dítěte, ale i vlastního – trochu jako bychom k sobě s Emilkou byly přivázané obinadlem na styl nějaké divné dvojmumie. Neposedné Emilce se to zrovna dvakrát nelíbilo a (jak si ostatně můžete povšimnout i na fotkách) prakticky celou dobu musela mít zašpuntovanou pusinku prsem, aby si nestěžovala.
Když to shrnu – Andala Tai je první nosítko, které je pohodlné mně (dokonce velmi pohodlné, až tedy na to kombo s batohem), ale evidentně nepohodlné nošenci. Hrozně moc jsem o tomto krásném mei tai chtěla psát jen a jen pozitiva, ale bohužel je můj celkový pocit poněkud rozporuplný… 🙁
