Omnifera tady není poprvé – před časem jste si mohli přečíst extranadšenou Lindinu recenzi na černozlatého elegána Morava Hermetic, kterého mi nepujčila ani na chvilku, takže já jsem být extranadšená ani neměla příležitost. A tím pádem chybí i „historický úvod“ o této značce, tak to tedy teď napravím.

Omnifera, tedy latinsky v překladu „vše nesoucí“, je vlastně jediný český výrobce, který vyrábí opravdu „high-end“ šátky. High-end, tedy z vysoce kvalitních materiálů, kvalitně zpracované, s jedinečným designem, vydávané často ve velmi limitovaných edicích – a také samozřejmě prodávané za dosti high-end ceny. I když se tedy ani v případě bavlňáků nejedná zrovna o nejdostupnější kousky, prodeje prostřednictvím draw Omnifeře rozhodně nestojí a každý nový release je vždy beznadějně rozebraný.

Za Omniferou, která na nosící trh vkročila v r. 2014, stojí architektka a designérka Jana Kráčmarová a její rodina. Příznačné pro všechny Omni-šátky jsou kouzla s příměsemi, od pima bavlny přes velblouda, alpaku až po mongolského yaka, také určitě u nadpoloviční většiny šátků vyšší gramáž kolem (a nad) 300 g/m² a především originální design, na čemž si ostatně Omnifera zakládá víc než na čemkoliv jiném.

Musím se ale přiznat, že mně osobně se líbí jen málokterá Omni. Křídla, která „má každý“? Ukousnuté puntíky…? Hvězdičky, obláčky, ehm, no… Prostě nic pro mě. Kubista a Morava v některých barevných variacích, proč ne, ale opět nic, z čeho bych se posadila na zadek. Ale pak jsou tady Hory! Z těch jsem šla do kolen už více než před rokem, při setkání s decentním šedým Montmartrem, a zanedlouho poté mě až k zemi srazily limetkové Hory. Podle mě naprosto dokonalý design, který má jednoduše vše – má myšlenku a dokonalé provedení, není prvoplánový (ve vzoru najdete schovaná srdíčka, proto Heart Rock!), je variabilní a navíc je geometrický – a já geometrické vzory prostě miluju! Tajně doufám, že se jednoho dne dočkám setkání s Primrose Hill, Cho Oyu či Annapurnou… 🙂

Jen tak mimochodem – vzpomínáte, jak pořád dokola chválím Vatanai za jejich důvtipné zeměpisné názvy? Omnifera na to šla v případě Heart Rock ze stejného konce – všechny názvy šátků jsou zároveň názvy nějaké hory či kopce a zároveň některé z nich mají i hlubší skrytý význam. Lime Mountain najdete v USA, a to hned dvě, v Arizoně a Nevadě; Makalu je pátá nejvyšší hora světa. Zmiňovaný Primrose Hill zase leží v Londýně, kde byl stejnojmenný šátek uveden na nosícím veletrhu, podobně jako Montmartre, který své jméno dostal podle návrší lásky a pokleslých mravů v Paříži, protože byl natkán při příležitosti jiného nosícího veletrhu, Bébé-Portation. Khüiten je nejvyšší hora Mongolska – a jak asi tušíte, šátek obsahuje vlnu mongolského yaka; dokonce i ta Marmolada je hora v Dolomitech, i když název zároveň evokuje marmeládu a výborně se tak hodí k nasládlé fialovo-růžovo-vínové barvě zmiňovaného šátku. A můj naprosto největší favorit, nádherný tyrkysový Cho Oyu – opět jedna z himalájských osmitisícovek a navíc! chvíle napětí! Cho Oyu v tibetštině znamená „tyrkysová bohyně“! Prostě to všechno tak krásně sedí a zapadá to do sebe, že to snad ani není možné! 😀 

Naše drahá kamarádka a šátko-poskytovatelná Klárka se nám tentokrát postarala o dvojitý zážitek, za což jí mnohokrát děkujeme!

Heart Rock Lime Mountain

Složení: 50 % egyptská bavlna, 50 % morušové hedvábí

Gramáž: 330 g/m² pre-wash

Velikost: 6

Úvaz: back wrap cross carry, freestyle finish 😀

Limetkové hory byly nejspíš první Omnifera, kterou jsem kdy měla příležitost navázat. První intenzivnější setkání s touto značkou rovnou takový šátek, že? Jedním slovem luxus! Morušové hedvábí je neuvěřitelně jemné a úžasně poddajné; pre-wash gramáž 330 g/m² by do Limetky na první pohled a pohmat určitě nikdo neřekl – to, že je jí opravdu kus, zcela vynahrazuje tím, že se pod rukama doslova rozplývá.

Je to jeden z těch kousků, co se váže vyloženě sám – jak jsem psala, je dokonale poddajný, dotáhnout se dá na milimetr přesně, klouže akorát a dobře drží i na jednom uzlu. 9 kilo na ramenou jako by nebylo; Limetka je lehounce pružná, ale zároveň dostatečně pevná, aby se neprověšovala ani s batoletem v jednovrstevném úvazu – ne nadarmo mi ho jeho majitelka pujčovala ve chvíli, kdy byl jejich tatínek zrovna na týden pryč – protože to v té době byl „tátův“ šátek a táta prostě do čehokoliv jiného odmítal vázat. To taky říká hodně o tom, jak skvělé vlastnosti limetkové hory mají, že? 🙂

O vzoru už jsem se rozněžňovala… a teď se rozněžním o barvě! Nádherná zelená vyladěná s jemnou šedou, lehce hedvábně se lesknoucí, prostě krása! Lehce nepravidelná struktura hedvábí je už jen sladkou třešničkou na dortu. Jedinou bolístku na Limetce spatřuju v tom, že to není zrovna easy-care společník do nepohody. Ne že by byla nějak extra náchylná na nitky, ale o morušové hedvábí se musí jemně a něžně pečovat (ruční praní bez ždímání u takového cvalíka není nic jednoduchého); navíc v podobě, v jaké je použito zde, má trošku tendenci jakoby chlupatět a malinko žmolkovat. Ale i přesto, pro mě jeden z nejkrásnějších a nejpříjemnějších šátků, jaké jsem doposud držela v ruce.

Heart Rock Makalu

Složení: 50 % egyptská bavlna, 50 % japonské hedvábí

Gramáž: 310 g/m²

Velikost: 5

Úvaz: batoh s roztaženými popruhy přes zadeček, star finish

Hedvábí jako hedvábí…? Chyba lávky! Tento Japonec je hodně jiný než hedvábí označované jako „morušové“ (či v angličtině „mulberry“ – byť tedy v podstatě všechno pěstované hedvábí je vlastně morušové). Má v sobě droboulinké nopíčky, neleskne se, málo klouže a je výrazně odlišný na omak (jak by řekla Linda – je to jakoby „mastné“). Velmi podobný dojem jsem měla u Kenhuru s tsumugi hedvábím, jen to tedy (podle toho, co jsem dokázala vytáhnout z hloubi internetu) není synonymum pro „japonské hedvábí“ – tsumugi je to spíše takový japonský buret… Jak je to tedy přesně s hedvábím v Makalu, to bohužel nedokážu říct.

Každopádně, ve srovnání s Lime Mountain se jedná o z mého pohledu diametrálně odlišné šátky. Byť by pre-wash gramáž měla být u Makalu nižší, tak kdybyste šátky měli oba v rukou zároveň, jistě budete za ten tlustší považovat Makalu. Je totiž pocitově taková „naducaný“, ale nemůžu říct nadýchaný – ač mi to nejde úplně přes pysk, tak Lindina poznámka o „mastnotě“ není úplně od věci. Makalu je prostě těžký a (v dobrém smyslu slova) hutný šátek – primárně zamýšlený na batolata (což ostatně i sám výrobce uvádí). Malé miminko byste do něj vázali jen těžko, což si naopak u Limetky dokážu představit bez jakýchkoliv problémů.

Při vázání a v úvazu se Makalu chová, jak to říct, prostě jako fakt tlustý šátek – byť je pěkně poddajný, do ruky příjemný, klouzavě-neklouzavý, pořád je to řádný macek, který vyžaduje zkušenější ruku, aby byl dokonale zkrocen. Jeden uzel není problém – ono ho stejně v běžných úvazech pro dlouhé šátky v pětce ani u vyloženě konfekčních postav na dva uzly moc nevystačí, navíc spotřeba šátku na uzel je obrovská (Omni jsou obecně spíše kratší než delší, soudě aspoň z toho, co jsem měla v ruce). Pokud ovšem tuto osmitisícovku zdoláte a úspěšně navážete, pak vás čeká superpohodlné ponošení.

Vzhled… už jsem někdy psala, že nemám ráda fialovou? 😀 No prostě Limetkové hory to nejsou, no…