Složení: 100 % bavlna

Gramáž: 314 g/m²

Velikost: 7

Mother to Mother je nová česko-holandská značka šátků, na kterou jsme narazily se spoluadminkami skupiny Nosící Česko-Slovensko naprostou náhodou.  A že rády podporujeme začínající značky, byly jsme nadšené, když se nám podařilo domluvit testovací kolečko šátku Ghost in White Clothes.

Mother to Mother jako značka má podle mě obrovský potenciál – stojí za ním dva umělci, partneři a rodiče, kteří šátky navrhli pro své miminko. A když říkám obrovský, myslím megaultragigantický potenciál! Potenciál rozvířit tak trochu uprděné české šátkonosící vody, v nichž se většina značek uchyluje k minimalismu (ne že by to bylo hned špatně; sama ho preferuju, ale často má pojetí minimalismu u některých českých výrobců tendenci sklouzávat k nudě) anebo si na pomoc berou zkušeného, ale spíše konzervativního designéra (resp. designérku a asi všichni víme, o kom mluvím). Nalijme si sklenici upřímného vína, stále to jsou tak nějak již probádané, bezpečné, chlácholivé, nepříliš odvážné a odvázané vody designu, který je tvořen s cílem, aby byl obecně líbivý (a pokud se přímo nelíbí, pak určitě neurazí). V českém rybníčku prostě doposud není nikdo dostatečně punk, kdo by do něj skočil po hlavě se svým křivákem a okovanými gládami a udělal pořádné vlny. Tak, jako to třeba před lety udělaly polské Wild Slings, které ze své jinakosti a uměleckého zázemí těží dodnes a jejich popularita jen a jen narůstá.

Co se týče vlastností, Ghost in White Clothes je dobrý easycare pracant; „základní“ bavlňáček v klasické vazbě, s průměrnými vlastnostmi, nic extra překvapivého, z čeho bych si sedla na zadek. To samozřejmě není nic špatného; takovýto „obyčejný“ kousek ve svém šátkovém „šatníku“ potřebuje asi každý – prostě hadr do nepohody. Měla jsem ho v ruce jako nový a následně i příjemně zanožený; krásně změknul, vázal se mi dobře, klouzal tak akorát, v úvazu dobře držel. Jeho velkou devizou je i příjemná šířka, celých 72 cm; do toho už zakapsujete pomalu i žáka 2. stupně základní školy. 7kilovou Marušku bez problémů unesl, na ramenou pružil tak akorát, určitě by zvládl jak o něco menší miminko (ale ne o moc; novorozenecký ideál to vzhledem ke gramáži a šířce není ani zdaleka), tak i odrostlejší batole. Vlastnostmi nic zásadně špatně, ani nic, co by mě vyneslo do extatických výšin.

Musím také Mother to Mother pochválit, že naslouchají testujícím a recenzentům a na dalších šátcích zapracovali na obšití lemů – na tomto testovacím kuse byly málo založené a na několika místech po krátkém čase začaly vyčuhovat nitky. Jako další problém byla hodnocena sice velmi pěkně zpracovaná vyšívaná středovka, ale bohužel s tendencí škrábat nošence za krkem. Ráda věřím tomu, že další šátky již tyto nedostatky mít nebudou (ostatně za bezmála 4 tisíce za bavlňák v šestce očekáváte první jakost i u daleko zavedenějších značek zvučných jmen, nejen u absolutního nováčka na šátkovém trhu).

Vrátím se zpět ke vzoru – protože když se vám do ruky dostane „obyč bavlňák“, který už dle doprovodného dopisu má mít, cituji, „netradiční odvážný design pro fajnšmekry, navrhovaný pro moderní páry“, nelze se vyhnout hodnocení jeho vzhledu. Já se mu ale s dovolením vyhnu – testujícími v naší skupině byl design ve zkratce hodnocen jako nečitelný, neuchopitelný, prapodivný… A padala i ostřejší slova – nakolik se šátek svezl na negativní vlně prvních několika dosti vyhraněných recenzí (ano, to je známá věc, obecné naladění testující skupiny vůči dané pomůcce, to už jsem za svou letitou „kariéru“ organizátora testování zažila nesčetněkrát) anebo by všichni testující hodnotili tento design stejně, i kdyby byl jejich názor zcela nezatížený tím, co napsali první dva tři recenzenti, to se můžeme jen dohadovat. Pevně ale věřím, že po opadnutí emocí bude tato zkušenost pro výrobce, resp. duchovní matku Mother to Mother, ponaučením – jednak že pokud chci dělat provokativní design, tak velmi pravděpodobně může vyprovokovat i negativní reakce; jednak – a to PŘEDEVŠÍM – že PREZENTACE produktu je v dnešní době alfa a omega, pokud ho chci prodat. A nejen „prodat“ ve smyslu utržit za něj peníze, ale i prodat svůj nápad, myšlenku, vizi; snažit se být pochopen a ne prostě předhodit davu své dílo k přežvýkání a vyplivnutí…

Opět si neodpustím srovnání s Wild Slings – jejich duchovní otec je stejně jako v případě M2M umělec; fotograf, který se nebojí provokovat; nebojí se být drze sebevědomý až arogantní a dokázal by si se stoickým klidem obhájit i s prominutím pozlacený exkrement. Dnes už jejich keltské runy, „pohřební“ hadry typu Silence a The Breath nebo všudypřítomní smrtihlavové, které tato značka chrlí ad nauseam v nekonečných řadách barevných variací, nikoho neprovokují, ale věřte, že před těmi cca 4 lety to bylo zjevení, blesk z čista jasna, který uhodil doprostřed rozkvetlé louky mateřství, plné romantických víl, kytiček, motýlků a ptáčků. Bez důkladné a bezchybné prezentace a vysvětlení svého záměru by to v době, kdyby byl v české kotlině ze všech vzorů nejpopulárnější loktushí Bird Garden, taky nefungovalo.

U Mother to Mother je prezentace zoufale nedotažená. Počínaje překlepy a pravopisnými chybami jak v češtině, tak v angličtině (a ne, opravdu nemyslím tu v „by Misttake“, která je zde očividně záměrná), jichž je plný web od záhlaví po zápatí (schválně se podívejte už na záložku nad adresním řádkem ve svém prohlížeči a taky kde jsou šátky „made in“), konče chybějícími „pořádnými“ promo fotkami. Chci-li prezentovat „odvážný“ design, momentky sympatického tatínka s miniminkem focené pravděpodobně lepším mobilem či krásné maminky na rozkvetlé louce s nulovým postprocesem prostě nemají šanci obstát. Udržitelnost, žádné plasty, podpora české práce – všechno krásné, ale nebylo by špatné podpořit i nějakého českého copywritera, který na web vytvoří čtivé texty, co mohou pomoct přeložit umělcův záměr do jazyka, jakému budeme rozumět i my, plebejci bez pořádného uměleckého cítění.

Dokážu si představit, že pro Katku, duchovní matku Mother to Mother a skutečnou maminku miminka, pro které byl šátek od začátku do konce stvořen, byla tato zkušenost velmi bolestná. Umělec vždy vkládá do každého svého díla něco osobního – a co může být osobnějšího než to, co tvoříte pro své dítě? Chápu. Dokážu pochopit i potřebu se vymezit, ohradit se proti negativní kritice, ale myslím si, že v takovýchto případech je často nejlepší sednout si na prsty a nejdříve přemýšlet, proč má vize nebyla pochopena (své vysvětlení nabízím výše). A vysvětlovat (abych nebyla nespravedlivá, částečného vysvětlení se nám dostalo ex post, od druhé poloviny týmu Mother to Mother, Martina). Ono už je totiž pak jedno, kolika fotkami z královských paláců se budu prezentovat a kolik významných umělců se mnou bude na jedné vlně a šátek si vystaví na zeď v obýváku; ostatně ona i negativní reklama je pořád reklama – a ne vůbec marná; po tomto extempore s „divnošátkem s konzolí, netopýrem a jahodama“ si Mother to Mother bude pamatovat pravděpodobně každý, kdo jenom náhodně prošel kolem. Ale ta pachuť nedostatku sebereflexe u nás „plebejců“ bohužel zůstane. Minimálně tedy v mém případě, a to k šátku samotnému vlastně nemám co říct negativního. Přeji týmu Mother to Mother jen to nejlepší do budoucna, chápavější cílovou skupinu, ale i větší otevřenost „obyčejnému“ publiku.