Dětský ráj je naše skupinové letní stanoviště a sraziště – kavárna v Komenského sadech v centru Ostravy s herničkou a krásným (a především vzhledem k nevyzpytatelnému pohybu malých chodců oploceným) hřištěm, kde je možno se při přejícím počasí rozložit na trávu a piknikovat. Kavárna je spíše kavárnička a herna hernička (a navíc jsme bohužel seznaly, že hraček v průběhu zimní srazové pauzy záhadně ubylo), vše je ale čisté, obsluha příjemná, na výběr je spousta zdravých i méně zdravých dobrot. Každopádně to nejlepší na kavárně je to kolem kavárny, tedy venkovní prostory s nepřeberným množstvím průlezek a atrakcí pro prďolata všech věkových kategorií. I proto se nemůžeme dočkat, až nám naše slečny začnou capkat, abychom si s nimi taky mohly zařádit venku! 

Aby byla “recenze” Ráje úplná, zmíním jen jeden jediný přebalovák (navíc umístěný na jednom jediném dámském záchodě) – v běžném provozu je nejspíše kapacita dostatečná, ale pro potřeby masovějších srocení, jako jsou naše srazy, je prostě jeden přebalovák na množství dětských zadečků zoufale málo. Nejlepší, i když ne zrovna nejkomfortnější, je prostě rozložit se někde v herničce a vykonat nutné úkony mezi zběsilými rychlochodci a turboběžci.

První dubnový sraz byl zároveň i prvním letošním dětsko-rajským srazem; počasí se tvářilo poněkud nevyzpytatelně, a proto jsme se se šátkovými komíny a komínky uklidily dovnitř. V hlavní roli tentokrát měla být Moisha a její tři testovací vyslanci (recenze na tyto Moisháky se chystá!), ale ti poněkud zapadli v lesku dopoledne a ve stínu takových skvostů jako například Omnifera Kubista Z Novu, Baie Big Blue Nature, Woven Wings Macbeth, ring sling z luluních Geo jednorožců a několik oschích krasavců (Legend of Frodo Destiny, Supernova Brilliance nebo Monk’s Belt Blue Ice). A pak tu samozřejmě byla hlavní hvězda celého představení Bohumka (ano, píšu správně; je to bohumínské děvče), která ovšem v testovacím zápalu přišla o ucho :))) 

Linda většinu srazu strávila za objektivem a čile dokumentovala, já jsem klasicky byla vytížená tím, že jsem “ukazovala záda”. Jo jo, my ve skupině všem novým maminkám vždy rády ukážeme záda ;)) Kdy a kdo mě pasoval na experta na úvazy na záda, opravdu netuším, ale tato legenda přežívá a odhaduju, že je v nosičském podsvětí nadále přiživována…! 😀 No proč ne, aspoň si to sama procvičím… 😉 

Kolem poledne se začalo vylidňovat, tak jsme začaly balit kufříčky, něco testovacího jsme předaly dál, něco jiného testovacího jsme si odnesly, něco zapomněly (trapassss) a ještě jsme pak šly vyvenčit děti a nosítka do kvetoucího Komeňáku. Vše bylo a bude zdokumentováno, lavina fotek a recenzí se už chystá 😉