Dnes pro vás máme tak trochu jiný článek – představíme vám jeden úžasný ručně tkaný skvost a zároveň i “paní Honu”, tedy dámu, jejíž ruce šátek utkaly, Eriku Štěpánovou.

Bez mučení přiznávám, že HW šátky nejsou můj obor. Pár jsme jich na blogu už měly (například Hopity, Cotton Cloud nebo AYU), ale žádnému jsem vysloveně nepropadla. Pak se mi čirou náhodou naskytla příležitost otestovat kousek z dílny Honu, červeno-bordó-růžového krasavce Aloha (za zprostředkování této krásné náhody moc děkujeme naší kamarádce Martině a jejímu momentálnímu nosícímu důchodu ).

Při domluvě na odeslání šátku k testování jsme si s Erikou začaly psát a zjistily jsme, že toho máme docela dost společného – počínaje tím, že jsme obě doktorky na mateřské. Logicky mi začalo vrtat hlavou, jak se z lékařky-chiruržky stala tkadlena – otazníků přibývalo, a tak se mi v hlavě zrodil nápad, že bychom s Lindou mohly s “paní Honu” udělat na blog rozhovor. A Erika dokonce byla tak vstřícná, že nás pozvala k nim domů, abychom se na to tkaní podívaly přímo v akci, takže jsme se jednoho (ne až tak krásného) prosincového rána vydaly na výlet do Kopřivnice! Erice ještě jednou děkujeme za pozvání a moc příjemné povídání!

První otázka je jasná – jak se doktorka dostane ke tkaní šátků?

Když jsem byla těhotná, tak jsem vlastně ani nosit nechtěla… Koupila jsem krásný kočár a vůbec jsem nějaké nošení neřešila; naopak manžel nosit chtěl už tehdy – není zdravotník a nejspíš tak nějak přirozeně v nošení viděl jen samé výhody. Pak se dcera narodila, byla hodně dráždivé miminko; první tři měsíce života trpěla na koliky – a tak jsme začali nosit. Nejdříve jsem si zajela na kurz vázání a poté pořídila svůj první šátek, bavlněný Didymos. S lektorkou z toho kurzu jsem se spřátelila a byla to právě ona, kdo mě uvedl do nosícího světa a dal mi poprvé v životě osahat ručně tkaný šátek. Postupem času, když jsem toho vyzkoušela víc, jsem přišla na to, že mi nejvíc vyhovují právě HW šátky. Můj první vlastní byl Solerin, který mám dodnes a nedám na něj dopustit.

Celou dobu mě lákalo začít tkát vlastní šátky, a tak jsem si začala shánět informace, kde se dá koupit takový stav – až mi nakonec manžel před necelými 2 lety dovezl naši Glimakru z Německa.

Kde jsi získala znalosti a dovednosti k tomu, abys mohla začít tkát?

Všechno jsem si hledala sama na internetu – na facebookových skupinách, na YouTube a podobně. Literatury v češtině moc neexistuje, například kniha Domácí tkaní, ale to je jen naprostý základ. Hodně mi dala skupina Tkaní nejen šátků, kde se sdružuje většina českých i slovenských tkadlen; získala jsem tam spoustu cenných rad do začátku, ale na většinu věcí jsem si musela přijít sama, metodou pokus – omyl, od sestavení stavu až po tkaní samotné.

Jaký byl první šátek, který jsi utkala?

Pořád ho mám a nikdy ho neprodám; jmenuje se Chameleon. Je z mercerované bavlny, české Sněhurky; není to úplně nejideálnější materiál, ale je dobře dostupný a má Oeko-Tex certifikaci pro děti do 3 let. Dnes už tkám z jiných materiálů, ale i přesto je pro mě tento šátek srdcová záležitost. Jinak i když mám stav zhruba rok a třičtvrtě, Chameleona jsem utkala asi před rokem. Úplně první výrobek ale byla šála – tu jsem tkala zhruba půl roku.

Jak vybíráš příze, z nichž tkáš? Barvíš si je sama?

Objednávám příze z Nizozemska, ty jsou kvalitativně o několik tříd výše než naše Sněhurka nebo Perlovka. Už jsem tkala nejen z bavlny, ale například i z hedvábí nebo alpaky. Všechny tkadleny mají svého oblíbeného dodavatele, ale to je často takové jejich “výrobní tajemství”, které si dobře chrání. Příze si barvím sama; bavlnu Procionem; na živočišná vlákna se pak používají jiné speciální barvy.

Jak ve zkratce po technické stránce probíhá tkaní šátku?

Na stavu jsou z jednoho válce na druhý natažená vlákna osnovy, která prochází nitěnkami v listech a poté paprskem v bidlenu, jenž přitlouká útek. Počet listů, pořadí osnovních nití v nitěnkách a způsob propojení listů přes systém tyčí k pedálům určuje vzor. Při sešlápnutí pedálu se zpravidla polovina listů zvedá a druhá klesá, což vytvoří prostor pro protažení člunku s útkovou nití. Čím více listů, tím může být vzor složitější. Můj stav má 8 listů, ale některé tkadleny tkají například i s 24 listy. Vzory se dají získat z knih, ale v dnešní době už samozřejmě i na internetu; často čerpám například z Pinterestu.

Jak dlouho ti trvá utkat jeden šátek a kolik je na něj potřeba materiálu?

Mně osobně na tkaní šátku trvá nejdéle příprava, tkaní samotné už je potom “brnkačka”. Já tkám po chvilkách, jak mi dovolí dcera, takže příprava a barvení příze, natažení osnovy na stav, to dělám třeba i dva měsíce; samotné tkaní šátku tři týdny až měsíc. Utkat 20 cm mi trvá přibližně hodinu, jsem perfekcionistka a nemám problém vypárat i hodinovou práci, když zjistím, že jsem někde udělala chybu.

Co se týče spotřeby materiálu, paušalizovat to nedokážu, každá tkadlena je v tomto specifická. Záleží na zvolené délce i šíři osnovy, na počtu nití v osnově i útku na 1 cm, což je právě u tkadlen velice individuální – já například mám obvykle 10 nití na 1 centimetr. Také je třeba brát v potaz zatkávku (počáteční útkové nitě, které srovnají nitě k sobě na začátku osnovy), materiál nutný na založení okrajů (popřípadě na tvorbu třásní), odpad na začátku a na konci každé osnovy, styl utažení útku a v neposlední řadě se každý šátek po prvním vyprání o dost srazí.

Vyplatí se vůbec tkaní šátků po finanční stránce? Co je vlastně tak “drahého” na ručně tkaných šátcích?

Ani náhodou se to nevyplatí! 😀 Materiál se mi zaplatí, ale aby se mi zaplatil čas, který tomu věnuju, to by jeden šátek musel stát desititisíce. Jsou samozřejmě i tkadleny, které se tkaním uživí, ale je jich pravděpodobně méně než více. Je to právě ta časová náročnost, co “dělá” cenu HW šátků.

Jaký je rozdíl mezi ručně tkanými a strojovými šátky? V čem jsou HW lepší?

Hlavní kouzlo HW šátků pro mě tkví v jejich originalitě a v tom, že opravdu každý centimetr nitě projde rukama tkadleny. Jestli jsou co do nosících vlastností lepší než strojové, to nedokážu říct – pro mě osobně jsou třeba pohodlnější, ale to je silně individuální věc.

Mají HW šátky budoucnost na současném přesyceném šátkovém trhu?

Jak jsem říkala, jejich největší přednost je to, že každý kus je originál. Pokud si někdo nechává tkát šátek na zakázku, může si vybrat barvu, materiál, vzor; prostě všechno přesně podle jeho představ. I v Česku jsou tkadleny, které mají na své výrobky pořadníky.

Je něco, v čem jsou tvoje šátky speciální, jiné než ostatní?

Jestli jsou opravdu “jiné”, to nedokážu říct, protože jsem jich zatím tolik neutkala. Ale jsem detailistka a neodpustím si žádnou chybičku; co mi sjede ze stavu, prostě musí být v mých očích perfektní. Především jsou ale všechny mé šátky tkané s láskou. 🙂

Jaký je tvůj nejoblíbenější a jaký nejlepší šátek, který jsi kdy utkala?

Nejoblíbenější a nejmilejší šátek je určitě ten první, Chameleon. Neměla bych ani to srdce do něj střihnout; nejspíš si ho jednou pověsím někam na zeď anebo bude prostě ležet ve skříni; z domu nepůjde nikdy. Nejlepší šátek pak byl Magic Forest, který jsem tkala na letošní tkalcovskou soutěž; na ten jsem byla opravdu hrdá.

Proč se tvé šátky jmenují Honu a proč je ve znaku želvička?

Honu znamená v havajském jazyce “želva”. Želvička proto, že jsme tak mluvili o dcerce, než se narodila, a havajsky z toho důvodu, že její nejoblíbenější pohádka je Odvážná Vaiana, která vychází ze staré havajské kultury.

Máš nějaký šátkový, resp. tkalcovský sen, který by sis ráda v budoucnu splnila?

Protože teď čekám druhé miminko, mým hlavním snem je u tkaní hlavně vydržet a mít na něj alespoň trošku času při dvou dětech a postupem času i u práce. Navíc mám pořád co studovat, existuje tolik druhů tkaní a přízí, které jsem ještě nevyzkoušela.

Je něco, co bys chtěla vzkázat těm, kteří by se chtěli věnovat tkaní šátků, ale třeba ještě nenalezli odvahu s tím začít?

Vzkázala bych jim, že nejdůležitější je právě ta odvaha začít a velká trpělivost. Cesta a způsob se vždycky potom už objeví.

Honu Aloha

Složení: osnova 100% ručně barvená bavlna, útek 100% bavlna

Gramáž: 362 g/m2

Velikost: kratší 6 (450 cm)

Úvaz: double hammock/candy cane chest belt

Tohle je prostě pan šátek – mazlík ňuňánek! Samozřejmě, k čemukoliv – a to nejen k šátkům či nosítkám – přistupujete vždy trochu jinak a řekněme shovívavěji, když víte, ve které kuchyni to bylo uvařeno (v případě Honu to o té kuchyni platí doslova, protože právě tam má Erika postavený svůj tkalcovský stav 😀 ). Ale Aloha žádné pardóny a shovívavost nepotřebuje, protože je vlastně z mého pohledu prakticky dokonalý.

Gramáží přes 360 jen mate nepřítele – vůbec to není žádná tuhá nepoddajná deka, jak by se od bavlňáku této váhové kategorie mohlo čekat. Je heboučký, mazlivý, pod rukama se rozplývá jako mlha (dobře, hustá ranní mlha z Rákosníčkova kotlíku; žádná novorozenecká pavučinka to určitě není 😉 ); vázat ho je prostě čistá radost! Je dokonale poddajný a i přes vysokou gramáž jde dotáhnout na milimetr přesně; při vázání hladí ruce i ramena, klouže zcela přiměřeně a krásně drží na jednom uzlu.

A to ponošení! Když jsme ho měly u nás doma na návštěvě (politováníhodně krátké návštěvě 😉 ), měla jsem za sebou zrovna sňůru testování asi tak bambiliony dobrých, špatných i vyloženě hrozných nosítek a Aloha byl první šátek, který jsem po dlouhé době navázala… V mém šátkovém absťáku mě vynesl do bezmála orgastických výšin!

Jak to říct jednoduše… to, jestli je šátek dobrý nebo špatný, je krajně individuální záležitost; objektivity v tomto hodnocení nemůže být, ani co by se za nehet vešlo. Jak to poznám já osobně? Když mi šátek napoprvé nesedne, už nemám chuť ho vázat znova (což ale u testovacích kousků samozřejmě udělám, abych si udělala skutečný obrázek; i když se mi tedy někdy opravdu hodně nechce). Je-li to naopak ale dobrý šátek, sahám po něm znovu a znovu, na procházku, na uspání, na nákup, na tancování; i přesto, že to barevně není úplně moje gusto…

Když jsem Honu ukládala do jeho pytlíčku a krabičky (ano, i tyto malé detaily se cení, včetně vyšívaného “přáníčka” s údaji o šátku, které s ním putuje), tak jsem opravdu zamáčkla slzu. Je skvělý! A je na prodej (tak šup, než si to rozmyslím já 😀 )!