Pohled Lenky:

Trojhalí Karolina, bývalé průmyslové objekty, nyní prostory hostící všemožné kulturně-sportovně-zábavní akce, nám již poněkolikáté poskytlo azyl k uspořádání megasrazu, tentokrát s několika vzácnými hosty – výrobci šátků Dekka, nosítek Skaldino a Vivinou (bývalou adminkou skupiny Nosíme děti), která silou své osobnosti a obsahem svých kufříků zastoupila původně avizovanou, leč zrovna nemocnou Moishu.

Podobné akce jsou pořádány jednou za několik měsíců, a proto se na ně s Lindou vždy těšíme jako malé děti (a naše malé děti zase jako velcí dospělí). Nejen že se na jednom místě sejdou velehory nejrůznějších šátků a nosítek (vždycky si připadám jako strýček Skrblík, když mám chuť do těch šátkových továrních komínů skočit šipku po hlavě a rochnit se v té nádheře), ale zároveň máme možnost setkat se s těmi, kteří jsou mozkem i srdce m značek námi milované nosící výstroje.

Dekka je relativní nováček v šátkovém světě sídlící ve Frýdku-Místku, vyrábějící, jak již název napovídá, šátky určené pro těžší děti, žádné novorozenecké pavučinky – vzhledem k tomu, že jde o opravdu vymazlené, dokonale co do složení a vazby promyšlené a s láskou produkované krasavce, Dekka si již za ten krátký čas, co je na trhu, stihla získat přízeň řady nosnic a nosníků, a to nejen v našem regionu. Několik Dekk jsem již měla možnost navázat dříve, a proto jsem se jim pravda na srazu zas tolik nevěnovala (navíc jsme několik šátků dostali od skvělého Dekka týmu zapůjčeno do skupiny k testování, takže recenze a fotky budou!).

Skaldino je taktéž frýdecká firma, jejíž duší a tělem je úžasná Petra Skalda Skalická, která již mnoho let šije tato nepřekonatelná batolecí nosítka. Emilka se bohužel nejspíš bude blížit rozměrům průměrného batolete počítám v plus mínus 5 letech – Skaldino jsme tedy ještě vyzkoušet nemohly (věčná škoda!!); podrobnější report podá Linda níže.

Na takových srazech každý šátkový maniak nikdy neví, kam dřív skočit, co dřív navázat a v jakém úvazu zase potýrat chudáka dítě, které si tak moc místo nošení chce hrát (nejlépe s cizím jídlem, které jinak doma zarytě odmítá, případně s botami či igelitovými taškami, které najde při své cestě za svobodou). Tentokrát se mi podařilo dítě odchytit a navázat do překrásných smrtihlavů od Wild Slings – za možnost jejich vyzkoušení tisíckrát děkujeme spřízněné opavské skupině, která je spolu s dalšími dvěma divochy přivezla a nezištně poskytla k osahání. Smrtihlavové, oficiálně Les Ténèbres, jsou i přes svůj punkový zevnějšek něžní, spíše tencí motýlci, krásně poddajní, kteří se vážou skoro sami. Obsahují speciálně upravený len (přesné složení 60% portugalská biobavlna, 35 % měkký len, 5 % bambus, s gramáží 270g/m2 před praním); tento len by již po odpadnutí od stavu měl být měkký – bohužel neposoudím, zda máslovitost tohoto šátku nebyla způsobena spíše jeho předešlým důkladným testováním, tak či onak se jedná o neskutečně příjemného úžasňáka, do kterého bych se nebála navázat ani ta nejmenší prďolata. Na tyto divukrásné divočáky jsem si brousila zuby už hodně dlouho a moc mě mrzí, že nám byla dopřána jen taková krátká chvilička (možná to v budoucnu napravíme, uvidíme… 😉 a možná taky přijde i kouzelník ;)).

Dále Emilka putovala do tuhého dekovitého Namaku – byť prý ještě nebyl ideálně zanošen, chlapec poněkud zklamal, je mi líto; bohužel ne všechny ručně tkané šátky (a teď se budu rouhat) musí být ty nejlepší a nejúžasnější šátky z nejlepších a nejúžasnějších šátků… je ho jednoduše moc a je nepoddajný a nespolupracující (a svou krásně svěží pastelovou barevností si to u mě zachránil jen velmi částečně).

Aby těch ultradek nebylo málo, do ruky se mi dostal vskutku těžkotonážní sumo zápasník Almitra Tattva Advaita s gramáží 500 g/m2. Můj osobní názor je, že použitelnost šátku, zvláště pak bavlněného, končí kolem 350-360 g/m2, všechno nad touto hranicí považuju za zámecký závěs anebo koupelnovou předložku – nejinak tomu bylo i u této Almitry, nicméně hecla jsem se a navázala alespoň kříž s kapsou (majitelce věřím, že v něm své podstatně těžší dítě ani po několika hodinách nošení necítí, ale abych se do něj s Emi nějakým rozumným způsobem zašmodrchala, to mě stálo hodně sil a poskakování).

Dále jsme si daly kraťounké intermezzo s překrásnou soví Linuschkou (s obsam babycamel vlny, ach!), horkotěžko kolem sebe vymodelovaly plechovitou Lulunu Luna Crimson Night (ach, jak krásná, ale ach jak příšerně tuhá – na Luluny pozor, bavlňáky vysoké gramáže opravdu minimálně po vybalení můžete postavit do rohu a ony budou pevně stát). A především…! Úžasná Omnifera Morava Hermetic! Spojení Omnifera-merino-angora prostě nikdy nemůže být špatně, navíc v tom neskutečném designu – toto je pro mě jeden z nějkrásnějších a i co do funkce a pohodlnoati nejlepších šátků na světě – a pro Emilku nejspíše taky, protože mi v něm spolehlivě vytuhla (o Emilce a jejím srazovém spaní vždy v tom zákonitě nejluxusnějším šátku široko daleko nejspíš napíšu samostatný článek :D). Podrobná recenze bude, ale pšššt…!

Celé dopoledne jsme si všechny čtyři užily, uteklo to jako voda, a jako bonus jsem místo původně 3 šátků a jednoho ring slingu, které jsem vezla tam, odvážela domů šátků 12 (!), těšte se na testování a recenze!

Pohled Lindy:

Já sem taková lehce negativní a kritická osoba, proto jsou moje pohledy a názory většinou jako druhé v pořadí, aby čtenáře rovnou neodradily :D, ale třeba si časem zvyknou a nebo prostě „tu druhou část nebudou číst“.

Trojhalí jako takové je skvělé, protože se jedná o velký prostor s velmi vstřícnými organizátory. Velkou výhodou je také to, že se jim daří tento prostor velmi dobře vytápět. Což ovšem nemění nic na tom, že mi je tenhle prostor nepříjemný a vždycky raději mé nechodící dítě vypustím v herničce. To je ovšem můj osobní problém.

Sraz byl tradičně velmi povedený, pokaždé se na všechny holky moc těším, o to více, že přes zimu v době nemocí se vidíme s některými spíše sporadicky.

Můj nošenec bohužel není natolik spolupracující jako Lenky Emilka, ale přesto se mi podařilo něco málo ozkoušet.  Nechci se pouštět do žádných recenzí, protože za 5 minut nošení prostě kvalitní recenze udělat nejde.

Prvním úlovkem bylo slovenské nosítko Rischino. Měla jsem jej v ruce poprvé, takže jsem na něj byla dost zvědavá. Na první pohled se mi nelíbilo stahování sedu a zádové opěrky pomocí šňůrek. Já prostě šňůrky nerada. Za mě je to obtížně nastavitelné, obtížně regulovatelné a jednoduše „o nervy“.
Celkově bych ale nosítko hodnotila jako pohodlné až na velmi krátký bederák, jehož kraje mě tlačily do zad. Pokud by byla možnost se s výrobcem domluvit, určitě bych zvolila delší variantu bederáku.

Dalším pak bylo frýdecko-místecké nosítko Skaldino. Skaldino je určeno pro větší děti, cca od 1,5 roku až orientačně do 4 let.
Velmi ráda jsem využila toho, že na místě byla přítomna majitelka Petra Skaldická, která ochotně poradila a pomohla s nastavením.
Skaldino má standardně poměrně dlouhý bederák, takže pokud máte velikost 38 a méně, budete muset zvolit variantu zkráceného bederáku, někdy se tomu také říká „slim verze“.
Bederák pak můžete zvolit měkký, určený spíše pro nosící zvyklé na šátek a bederák tvrdý pro ty, kteří preferují nosítka. Samozřejmě  nejlépe vyzkoušet oboje a pak se rozhodnout. Chválím široké ramenní popruhy i celkové provedení.
Nosítko mi bylo pohodlné, jen bych měla výhrady ke vzhledu. Nelíbí se mi zip na zádové opěrce ani patentky v oblasti kolínek na zádové opěrce. Obojí má ovšem důležitou funkci pro variabilitu a „růst“ nosítka, takže je zvážení, jestli si si říci o nějaké úpravy nebo ne.

Posledním úlovkem byl šátek Wild sling True love s velmi zajímavým složením: česaná bavlna 80%, merino 15%, kašmír 3%, hedvábí 2%. Chlupaťoučký tenký šátek, velmi příjemný na dotek, nekousavý, na nás už bohužel málo nosný. Růže navíc nejsou zrovna můj vkus 😉

Stejně jako Lenka jsem si ze srazu odvezla několik skvělých úlovků, nyní je poctivě testuju, abych mohla napsat co nejobsáhlejší recenze, je to fuška 😀