Přiznám to bez mučení – o Isaře jsem před tímto testováním věděla velké kulové. Věděla jsem, že existuje, že je to „ta rumunská značka“ (hm, hmm), ale nikde široko daleko jsem na žádné nosítko či šátek od tohoto výrobce nenarazila. Přitom to není žádná novinka – Isara byla založena už v r. 2012 (ano, nosící maminkou, poradkyní pro nošení jménem Monica Olariu) – což je v nosícím světě opravdu „už“. A upřímně, znáte nějakou opravdu zavedenou, globální, kvalitní rumunskou značku, ehm, čehokoliv? Snad tedy kromě aut Dacia (o jejichž kvalitě jakožto nemotorista nevím lautr nic, ale prý to není žádná hitparáda), já nevím o žádné. K Isaře jsem tedy přistupovala jako té Dacii – s rezervou a nevelkým očekáváním.

Funfact – výrobce na svých webových stránkách nikde nevysvětluje, proč jméno „Isara“; navíc je všude psáno velkými písmeny, tedy „ISARA“, takže jsem pochopitelně hledala jeho význam jakožto zkratky. AcronymFinder.com mi moc nepomohl – předpokládám, že ISARA coby výrobce nosítek neznamená „International Symposium on Autonomous Robots and Agents“, ani že by se jednalo o francouzský Vysoký institut pro zemědělství regionu Rhône-Alpes. 😀 Proto jsem zapátrala po významu slova Isara jako ženského jména – ano, už jsem byla úspěšnější. Jméno Isara (nebo také Ištar, to už může znít povědoměji) pochází z Blízkého Východu – v chetitštině to znamená „smlouva“ či „závazek“ a v churritských a semitských mýtech pak Isara vystupuje jako bohyně lásky nebo také medicíny. To už mě docela uspokojilo (i když tedy akkadsko-assyrsko-babylónská Ištar údajně byla bohyní lásky, plodnosti a, ehm, války…). 

Přiznejme si to – Balkán pořád (i přes členství řady zemí v EU) obecně považujeme tak trochu za exotiku – a ne v úplně tom „havajsky-exotickém“ smyslu slova. Něco na té Isaře ovšem bude. Jednak už kvalita jejich webových stránek (včetně perfektní angličtiny!) převyšuje kdekterého zavedeného středo- a západoevropského výrobce, jednak když lehce zapátráte, zjistíte, že je Isara držitelem několika evropských i mezinárodních ocenění za design. To už zní lépe než prostě „ta rumunská značka“, což? 😉

A Isara, musím říct, překvapila a potešila. Nebyl to tedy takový „life-changing“ převrat jako v případě superexotického zaoceánského Indajani z dalekého Méchika, ale jednoznačně se jedná o na první pohled dobře ušité nosítko z kvalitních materiálů (i když pochopitelně nemusí sednout každému).

Že má každý výrobce trochu tendenci nadsazovat, když se jedná o doporučenou minimální a maximální velikost/výšku/váhu dítěte, to už jsem si zvykla – Isara sama poměrně odvážně doporučuje model Toddler už od 8-9 měsíců, ale zároveň od 8-9 kg, což konkrétně Emilka vážila v jednom roce – tady jasně vidíte, jak je to zavádějící, orientovat se ve velikostech nosítek podle věku či váhy. Pokud bych si měla z údajů vybrat jediný, pak bych chtěla vědět doporučenou výšku dítěte (nejlépe ale v korelaci s váhou). Ale budiž, s tou dolní hranicí se i smířím; velkým dětem by Toddler mohl být dobrý opravdu i v těch 8-9 měsících. Skupina Nosíme děti ho doporučuje od 10 měsíců, což je možná malinko opatrný údaj, ale pokud se má jednat o „průměrné“ 10měsíční dítě, tak OK. Emilka v době testování měřila (a stále měří 😀 ) cca 74 cm a prostor k dalšímu zúžení sedu určitě byl; vertikálně jsem zádovou opěrku zkracovat nemusela vůbec – byla Emilce úplně akorát. Megalomanskému tvrzení výrobce, že nosítko bez problémů vydrží do 4-5 let, resp. 20 kg, ale odmítám uvěřit. Doporučení Nosíme děti toto koriguje na 2,5 roku, což se vzhledem k recenzím nosiček s odrostlejšími nošenci  (najdete v recenzním albu FB skupiny Nosíme děti) nejspíše více blíží realitě.

Nastavování nosítka – nic nového pod sluncem, ale jednoduché a funkční. Rozšiřování/zužování sedu je na suchý zip podobně jako třeba u MoniLu UNI anebo starších typů rostoucí Lenky; popruh na zkracování zádové opěrky ale překvapivě nezkracuje jen zádovou opěrku samotnou, ale i nejpřednější část ramenního popruhu, který je i v této části (tedy části připojené k zádové opěrce), trochu nezvykle, také polstrovaný. Jistě, tento systém ušetří jeden další popruh a hned je to o něco estetičtější, ale podle mě to znamená hned dvě omezení – první při nošení na břiše je, že pokud budete chtít povolit nosítko na kojení (a pokud vím, tak většina z nás to tak s nosítkem dělá, že povoluje právě horní spony), tak spolu s ramenními popruhy povolíte zároveň i zádovou opěrku. Druhé omezení spatřuju v tom, že při nošení na zádech s větším nošencem naopak tyto popruhy zkrátíte na maximum a tím pádem i nošenci zkrátíte zádovou opěrku a budou mu čouhat záda.

Naopak aplauduju přítomnosti SUNDAVATELNÉ zádové spony!!! Aleluja!!! Nemusí vám tedy při křížení ramenních popruhů překážet a tlačit do zad, protože ji co? Protože ji jednoduše můžete sundat! Neuvěřitelné, že podobná vymoženost došla až na Balkán a naopak jí nedisponují ani taková nosítková Ferrari jako Madame Googoo nebo MoniLu! Trochu nelogicky (nebo možná logicky? i když je to asi logika, které nerozumím) je ale zádová spona na gumičce a tím pádem se nedá (na můj vkus) dostatečně stáhnout – tu gumičku bych prostě, být výrobcem, vynechala, byť chápu bohulibý záměr usnadnit její zapínání, které je někdy hodně svízelné až krkolomné.

Co se týče pohodlnosti pro mě jako pro nosiče – tvrdé bederáky tohoto typu, tvaru a tvrdosti mi prostě sedí, takže v tomto ohledu jsem byla velmi spokojená. Ramenní popruhy jsou svou šířkou a polstrováním někde mezi Tulou a Manducou (spíše asi blíže Manduce), což jsou nosítka, která mi obě maximálně sedí, a tím pádem jsem neměla problém ani u Isary. Jen tedy po delším nezkříženém, cca hodinovém nošení Emilčiných 9 kil si má záda už říkala o pauzu; po zkřížení popruhů pak pohodlnost pro mě vzrostla diametrálně. Poloha nošence za mě v naprostém pořádku.

Jako proč ne? Kdo má rád tvrdé bederáky a líbí se mu design Isary (tento konkrétní za mě zlatý střed – nenadchne, neurazí), tak mu ji ráda doporučím. 🙂 Proti obdobným nosítkům na našem trhu má navíc nespornou výhodu (například oproti zmiňované Tule), že je přece jen o něco levnější.

Zateplovací kapsa putovala v balíčku (ehm, slušně velkém balíku) spolu s nosítkem. Osobně jsem dosti zarytým zastáncem nosícího oblečení „vše v jednom“ (prostě mám pocit, že jinak na mě a na dítě zespodu a po bocích fučí), ale i přesto jsme kapsu s Emilkou rády vyzkoušely. První dojem – je obrovská. Jakože fakt OBŘÍ. Do toho schováte snad i desetiletého nošence-basketbalistu! Na pohmat je materiál, zejména „kožešinka“ z vnitřní strany, velmi příjemný a celá kapsa je opravdu hodně teplá. Poněkud jsem na první pokus bojovala s tím, jak ji k nosítku správně připnout (ano, k nosítku; při nošení v šátku nejspíše kapsa nejde použít vůbec vzhledem k systému zapínání „za popruhy“); když se nám to konečně podařilo, nemohla jsem se stále ubránit dojmu, že té kapsy i tak všude trochu přebývá… Zároveň, i když se dá po stranách a na horním i dolním okraji hodně postahovat (jo, na focení jsme to mohli nahoře stáhnout víc…), je pořád prostě hrozně VELKÁ a na člověku mé výšky a postavy jednoduše působí jako šílený pytel.

Taková drobná úvaha na závěr – tyto samostatné kapsy mají jeden základní cíl – a to, že když si kapsu koupíte, vyhnete se nutnosti koupit si proti kapse dražší nosící bundu. Upřímně, když jsem zjistila, kolik kapsa stojí, tak bych si i jako po-kapse-toužící rodič nechala zajít chuť a buď se obrátila jinam anebo si připlatila a pořídila si celou pořádnou nosící bundu.

Jo a mimochodem, kapucku si ke kapse musíte pořídit zvlášť, což ceně celé této zateplovací výbavy dodává zcela nový rozměr…

Za možnost vyzkoušet nosítko i kapsu velmi děkuji skupině Nosíme děti!