Tyto dva ručně tkaní krasavci k nám doputovali na testování ze Slovenska – paní „Zuzika B“ je ta samá šikovná dáma, která stojí za skvělými nosítky Zumbucca, Zuzana Bakičová. Určitě to ještě není ani rok, co jsem zaznamenala první šátky, co sjely z jejího stavu, a už jich zvládla utkat slušné množství – až si člověk říká, kde na to všechno vlastně bere čas, spolu se šitím nosítek. 😀 Už ve chvíli, kdy jsem s ní řešila ušití vlastního nosítka (na které mi zbylo ubohých 1,7 metru scrapu a nakonec je nosítko celošátkové, do poslední šňůrečky!), jsem pojala podezření, že je pravděpodobně kouzelnice. Po otestování těchto dvou šátků jsem si ale už docela jistá, že není kouzelnice, ale superžena!

Příze, z nichž tká, jsou ručně barvené – ostatně celý proces „zrodu“ každého šátku z její dílny můžete dopodrobna sledovat na jejím FB profilu. Navíc každý z nich dostane i svůj krásný domeček v podobě ladící tašky či batůžku se scrapem (přesně tak, jak to známe od nosítek Zumbucca) a tito dva krasavci k nám dokonce přišli i s ladícími tunelovými šálami (ty jsem, přiznám se, nezkoušela, protože u mě nad marnivostí přece jen zvítězil strach z toho, že by se mi je podařilo ušpinit od make-upu).

Oba šátky, tak poeticky nazvané podle své barevnosti (zelený September, tedy září, v teplých odstínech zelené, babí léto a začínající podzim; October, říjen s červenými „jablíčky“) jsou opravdu tkaná poezie, nejen podle svého jména – luxusním balením, jak jsem zmiňovala výše, počínaje, přes změnu vzoru na koncích šátků až po ozdobné třásně. Oba v ruce působí tenkým dojmem, ale přesto jsou štědře batolecí (gramáž jsem spočítala spíše pro představu; u šátku s třásněmi to opravdu přesně ani nejde), oba bych si dokázala představit mít doma permanentně. Ale nepředbíhejme, ke každému něco zvlášť. 😉

September

Složení: osnova 100 % bavlna, útek 100 % Tencel, inlays: bavlna + len

Velikost: dlouhá 5 (4,44 m)

Gramáž: cca 309 g/m² (započítány třásně)

Úvaz: Christina’s ruckless back carry

U ručně tkaných šátků si vždy ověřím, že je to opravdu svět sám pro sebe, a to nejen díky lidem, kteří je tvoří a kteří je pak nosí, ale i díky tomu, že v ručně tkaném šátku se příměsi chovají úplně jinak, než jak to znám ze strojovek. Tencel běžně ne že nevyhledávám, nesnáším ho. Prostě ne, nechci ho v šátku ani vidět, je to potvora chlupatá, těžká a klouzavá (vlastně obecně jakákoliv viskóza je těžká a klouzavá; Tencel do toho má ještě navíc tu „skvělou“ vlastnost, že má tendenci pouštět ne úplně estetický chloupek); můj vztah k němu se vyvinul o zbožného opěvování jeho termoregulačních vlastností po čiré pohrdání.

Ale v ručně tkaných šátcích? V těch je Tencel úplně jiná písnička, a to September není první takový kousek, který mi ji zazpíval. Vazba HW šátků bývá hrubější než u strojovek – resp. tloušťka vláken je obecně větší, což absolutní většinu HW činí neklouzavými (či méně klouzavými), což klouzavost Tencelu krásně vyvažuje a šátky pak kloužou tak akorát (nebo aspoň ty, s nimiž jsem měla tu čest). Chloupek ve vazbě, která není hladká, vidět není; no jen ta relativní těžkost materiálu zůstává, ale to už je spíše drobnost, protože většina HW si na novorozenecké pavučinky (jako řada strojových šátků s Tencelem) ani nesnaží hrát.

Vlastně mě docela překvapilo, když jsem zkusila spočítat gramáž (byť je to u šátků s inlays a třásněmi opravdu jen velmi orientační), že je September ten tenčí z obou šátků – instinktivně jsem po něm sáhla místo Octoberu, když si Emilka posteskla, že by taky chtěla do šátečku. Pracovalo se mi s ním skvěle; do ruky je ho akorát, vázal se v podstatě sám, v úvazu bez problémů držel, přiměřeně pružil a na ramenou váhu krásně rozložil. S Emilkou už to naše nošení nenošení (spíše nahození na fotku) není úplně vypovídající, ale z toho, co jsem s ní ponosila, můžu hodnotit nosnost jako prakticky nekonečnou – s Maruškou a jejími 6 kily jsem ji tak docela docenit nemohla, ale zase můžu zodpovědně říct, že ani tak malé miminko se v šátku neztratilo.

Co se týče vzhledu – šátek je opravdový skvost; jak jsem nadnesla výše – vzor, třásně, rozdílné vytkávání konců šátku; jen tedy barevnost (byť jinak zelenou miluju) není úplně pro mě. Jakýkoliv estetický nesoulad mezi námi ale September zcela vyvážil svými vlastnostmi!

October („Apples“)

Složení: osnova 100 % bavlna, útek 100 % cottolin, inlays: 100 % bavlna

Velikost: 6

Gramáž: cca 328 g/m² (započítány třásně)

Úvaz: reinforced front wrap cross carry (kříž s kapsou s roztaženými popruhy) v tandemu

Jablíčkový October se mi, přiznám se, svou veselou šťavnatou barevností líbil daleko více než September (klidně bych ho nazvala i „Červen“, kdyby to červené měly být třeba jahody). Len taky ve většině strojových šátků nepatří mezi mé favority, ale podobně jako Tencel, zejména pak v podobě cottolinu (tedy příze spřádané z bavlny a lnu, což částečně zmírňuje mačkavost lnu), mi v ručně tkaných šátcích nevadí. Naopak – můj nejmilejší šátek ze všech, ten nej ze všech nej, který nikdy neprodám, Honu Whakauru, má cottolinový útek!

Ono je to vlastně docela zvláštní; složení bych u obou šátků čekala naopak; kdyby mi někdo řekl, že October je tencelový, tak bych mu klidně věřila. Byť působí stejně jako September jako spíše tenký šátek, je ho opravdu kus (na fotkách ho mám v Lkovém kroužku a jak vidíte, tak by se neztratil ani v XLkovém) a pocitově mi celkově připadal tak nějak těžký. Ostatně na Marušku ho bylo hodně; daleko lépe se mi do něj vázala Emilka. Při vázání spolupracoval ukázkově; je měkoučký, poddajný a příjemný na dotek a v úvazu se ani nehnul; nošení se 6kilový pápěřím to bylo nepřekvapivě velmi pohodlné; 15 kg zvládl na tu chvilku hop nahoru, hop dolů October také s přehledem.

Zuzce mnohokrát děkujeme za možnost testování a přejeme spoustu spokojených zákazníků a dětí nošených v jejích krásných šátcích!