Zuzika BDesign Hakuna Matata

Shodou okolností se mi nedlouho po vyzkoušení dvou jiných ručně tkaných krasavců z dílny Zuzika BDesign dostalo do ruky toto šátkové umělecké dílo, a to doslova a do písmene.

Že je tkaní šátků svébytné umělecké odvětví a to, co vzniká pod rukama tkadlen a tkalců, nejsou jen obyčejné užitkové předměty (tedy to, co s trochou láskyplné nadsázky tak ráda nazývám „hadry“), je mi jasné již od prvního setkání s „opravdovým“ HW kouskem. Zároveň už ale dlouho tvrdím, že mě máloco v šátkovém světě dokáže opravdu překvapit – v negativním smyslu snad ještě ano, ale situací, kdy mě něco posadilo na zadek a poskytlo mi zcela nový nosící zážitek, bylo v posledních plus mínus dvou letech jako šafránu.

Ručně tkané šátky jsou vždy tak trochu jiné – nejen vzhledem, ale i vlastnostmi, a ta „pravá“ HWčka jsou navíc originály; v naprosté většině případů one of a kind – prostě něco výjimečného a zvláštního. A proto, pokud přijde nějaké šátkové překvapení, pak to ve většině případů bývá ručně tkaný šátek.

Pro to, jak na mě tento lvíček působil po navázání, mám tři výstižná slova – totální pocit luxusu. Stoprocentní hedvábí je jednoduše „něco jiného“; jiná dimenze hmatového vjemu, jiný dojem poddajnosti, jiný pocit na ramenou. Šátek je hedvábně hladký – taky jak jinak, ale neklouže přespříliš, pravděpodobně díky jeho struktuře, a v úvazu krásně drží. Poddajný je jako žvýkačka, ale zároveň je pevný a přiměřeně pružný.

Počítání gramáže u šátku s třásněmi a spoustou inlayí je vždy velmi přibližná záležitost, ale podle toho, kolik je šátku do ruky, odhaduju, že jsem se ve svých výpočtech moc nemýlila. Přesto Lvíček není pocitově tlustý; je nadýchaný a jeho konzistence je pravý opak hutného! Na malé miminko bych ho pravda nevolila, i když svou jemností a poddajností dokáže vykompenzovat to, že je ho opravdu kus, ale přece jen, ve spojení s úctyhodnou šířkou (73 cm) by se v něm novorozenec ztratil raz dva.

Co do vzhledu, je to opravdu nádhera! Barevná gradace evokující horkou savanu, schématické baobaby a lvíček naznačený v obrysech, přesto na první pohled bez problémů rozpoznatelný. Nemám moc ráda, když je na HW šátku příliš vidět úporná snaha „ozdobit“ ho popisnými a detailními obrázky – pak ruční práce přestává být poezií a výsledek často bývá poněkud těžkopádný. Tomu se ale podle mě Zuzika v případě tohoto šátku vyhnula obloukem a našla tu správnou rovnováhu mezi rozevlátou abstrakcí a disneyovskou roztomilostí (předpokládám, že na této planetě není nikdo, kdo by nepoznal, že se jedná o inspiraci klasickou Disney pohádkou Lví král a hakuna matata je ikonická hláška, která v ní několikrát zazní). Za mě jednoznačně jedenáct palců z deseti nahoru a mexická vlna k tomu!

Vlastně jediný problém, který s tímto šátkem mám, je to, že lvíček je přesně uprostřed šířky šátku. On tam beze sporu z čistě estetického pohledu patří, do té nejzářivější části osnovy, ale při vázání jsem se musela hodně soustředit na to, aby ho polovina nebyla schovaná pod zadečkem nošence. A když se mi ho podařilo uvázat tak, že byl lvíček vidět v celé jeho kráse, Maruška měla za krkem nahrnutý podstatný kus šířky šátku, z čehož příliš spokojená nebyla. Tím se v mých očích Hakuna Matata mírně posunuje od „užitého umění“ (tedy od něčeho, z čeho mám zároveň užitek a zároveň umělecký zážitek) k „umění“ jako takovému. Šátku to prostě nejvíc sluší jen tak rozloženému, když vynikne celá ta nádherná ohnivá gradace a jsou vidět stromy a naznačené obrysy hor.

Tak či onak – šátková poezie! A tak jak co do vzhledu, tak do vlastností. Mnohokrát děkuji za možnost tento skvost vyzkoušet!