Péče o šátek a o nosítko – proč se s tím toho tolik nadělá, ptáte se? Vždyť je to obyčejný dlouhý kus hadru/hadr s pár přezkama, neasi… No, on to zas tak obyčejný hadr totiž není. Je to hadr, který musí mít specifické vlastnosti a musí být výrazně odolnější než třeba vaše manšestráky – přece jen v tom “hadru” nosíme to nejcennější, co máme, a proto vyžaduje o něco delikátnější zacházení. Článek bude dlouhý; budu se snažit postihnout úplně všechno, co mi vytane na mysli, a sepsat sem všechny informace, co jsem za dva roky nošení na téma “péče o šátek a nosítko” nasbírala – nicméně ten základ, co bych chtěla předat, je těchto “5 P”:

  1. “PRVNÍ PERU”: většinu šátků je třeba před prvním navázáním vyprat a vyžehlit (naopak nosítka před prvním vyzkoušením prát není třeba);
  2. “PŘEKONTROLUJU”: nový šátek peru zásadně až poté, co ho důkladně zkontroluju;
  3. “PRACÍ PROSTŘEDEK”: používám zásadně vhodný prostředek (když si nejsem jistá, v čem vyprat, peru v čisté vodě);
  4. “PODLE ŠTÍTKU”: peru a žehlím na teplotu podle něj;
  5. “PŘÍMÉ SLUNCE NE!”: nikdy nesuším na přímém slunci.

PÉČE O ŠÁTEK

Výše zmíněných “5 P” je obecně aplikovatelných na absolutní většinu nově zakoupených šátků. Pojďme si ale rozebrat a vysvětlit jednotlivé body a zmínit některé výjimky z těchto pravidel.

  1. PRVNÍ PERU:

Většina šátků odchází od výrobce v tzv. “loomstate”, tedy tak, jak sjely ze stavu, a před prvním navázáním je nutné je vyprat. Nejde o to, že by šátek byl “napuštěný” něčím závadným (což by ani být neměl, protože se jedná o výrobky pro děti, a tudíž by veškeré materiály v nich použité měly splňovat dané normy), ale o to, že vypráním a přežehlením se teprve dokončí výrobní proces. Aby se vlákna při tkaní netřepila a hezky po sobě v jeho průběhu klouzala, jsou ošetřena přípravkem (co to přesně je, na to se mě neptejte), který vlákno uzavře – logicky pak ani ve vazbě šátku takováto “navoskovaná” vlákna nedrží při sobě a pokud by byl nepraný šátek vystaven větší zátěži, mohlo by dojít k posunům ve vazbě. Vypráním se vlákna opět “zchlupatí”, nebudou po sobě tolik klouzat a zaklesnou se do sebe, čímž se zahustí a zpevní vazba šátku. Mimo to se vlákna i vysráží, šátek se zkrátí na svou post-wash délku, složený viditelně nabyde na objemu a zároveň se zvýší jeho gramáž (více viz poznámka níže).

Pokud jste právě dostali malý infarkt, že jste to nevydrželi a svůj milovaný šátek před prvním vypráním z nedočkavosti navázali, tak nádech, výdech; nemusí to nutně znamenat, že jste šátek stoprocentně zcela znehodnotili! Pokud se nejedná o průsvitnou pavučinku z tenoučkých vláken s delikátními příměsmi a pokud jste takto šátek nenosili soustavně dlouhé hodiny, pak se s ním po jednom krátkém navázání pravděpodobně nic zásadního nestalo a hysterie (která čas od času proběhne v takovýchto případech na sociálních sítích) opravdu není třeba. Nicméně, šátek v loomstate pro příště ale prosím už vyperte, než s ním budete chtít pomazlit. 

 

Viditelné vysrážení a zúžení šátku po praní: stav před praním vlevo – šířka 77 cm, a stav po praní vpravo – šířka 72 cm (šátek Indajani Binni Rayado Natur, 100 % bavlna). 

Viditelné vysrážení šátku po praní: po vyprání se zpravidla zvýší gramáž šátku a ve složeném stavu šátek viditelně nabyde na objemu – stav před praním nahoře, po praní dole (šátek Indajani Binni Rayado Natur, 100 % bavlna).   

A jak je to s tou gramáží, tedy tím, jak je šátek “tlustý”? Je nutno rozlišovat především gramáž před praním (“pre-wash”), tj. úplně nového šátku v loomstate, a šátku čerstvě vypraného (“post-wash”) – zvláště u šátků s hodně nadýchanou vazbou a ve vyšších váhových kategoriích se tyto údaje můžou podstatně lišit. Třetí a řekla bych to nejvíce vypovídající číslo je pak gramáž roznošeného šátku. Jak jsem psala výše, šátek se vypráním srazí a zkrátí z pre-wash na post-wash délku, ale následně se nošením zase “vytahá” na svou délku finální a zároveň nabyde svou “provozní” gramáž (nebojte se, rozdíly nejsou ani u těch nejtahavějších šátků nějaké astronomické, většinou to bývá tak do plus mínus 10 až 15 centimetrů, a podobně tak i gramáž rozhodně nelítá v řádech stovek – je to maximálně několik desítek). Nejdůležitější informace pro širokou šátkovou veřejnost ale nejspíše bude, že výrobci v absolutní většině případů uvádí (pokud není uvedeno jinak a uvádí-li jediné číslo) právě post-wash gramáž. 

Jak asi tušíte, ne všechny šátky přicházejí od výrobce v loomstate, ale jsou tzv. ready to wear (někdy se také můžete setkat se zkratkou “RTW”), tedy již finálně vysrážené a tudíž připravené k nošení. Jde například o šátky značek Artipoppe, Oscha nebo Kenhuru. Dle mých informací jako jakýsi mezistupeň mezi loomstate a RTW chodí Wild Slings, ROAR a Storchenwiege, u nichž je navázání rovnou po vybalení z krabice bezpečné, nicméně i tak je doporučeno je před nošením vyprat (v pravém smyslu slova tedy ready to wear nejsou). Ale jako se vším – nejste-li si jistí, že je šátek RTW, raději ho dle štítku vyperte. Dobrá zpráva je, že většinou se šátkem dostanete i více či méně obsáhlý návod k jeho údržbě, kde bývá poměrně jasně specifikováno, jestli je šátek nutno vyprat – pokud ne, šup s ním do lázně!

 

  1. PŘEKONTROLUJU

Nový šátek máte v ruce a už tedy víte, jestli je nutno ho vyprat – ale než tak učiníte, skutečně důkladně ho překontrolujte, zda nemá nějaké vady z výroby! Pokud byste totiž šátek vyprali a až poté zjistili nějaké nedostatky, nemusela by být výrobcem reklamace uznána. Zjevné výrobní vady jako přeskočené nitky nebo špatně založený lem pochopitelně vaše “nesprávná péče” způsobit nemohla, ale vytažené a přetržené nitky lze jednoduše svést na neopatrné zacházení, i kdyby to stokrát nebyla pravda.

 

  1. PRACÍ PROSTŘEDEK

Sladké tajemství – v případě prvního praní nového šátku zcela postačí vyprat ho v čisté vodě. Jinak je třeba mít na paměti mantru “šetrný tekutý prací prostředek bez optických zjasňovačů”:

  • šetrnýv tomto případě neznamená “sensitive” ve smyslu vhodný na dětské prádlo, ale šetrný k textilním vláknům – zapomeňte proto na klasický Persil či Ariel, které (byť některé z nich neobsahují ony hrůzostrašné optické zjasňovače) jsou samy o sobě hodně agresivní (proto tak dobře perou) a mohou vlákna šátku poškozovat;
  • tekutý– prostředek nesmí obsahovat pevné částice, které se na vláknech mohou usazovat a (opět) poškozovat ho;
  • bez optických zjasňovačů– jedná se o látky, které mění UV světelné vlny tak, aby zesílily modré světlo a minimalizovaly množství žlutého – tedy aby se barvy jevily jasnější a bílá bělejší. Když se začtete do složení “běžných” pracích gelů, ve většině některé ze synonym (například optické zesvětlovače, optické brilianty, optické bělící prostředky apod.) určitě najdete. Opět – oslabují vlákna a navíc mohou způsobit blednutí barev, na což jsou šátky barvené šetrnými barvivy ještě náchylnější než “běžné” prádlo.

Co tedy konkrétně je vhodné a co nevhodné? Pokud nejedete non-toxic, je úplně nejjednodušší zajít do DM drogerie a koupit tento prací gel:  Denkmit Ultra Sensitive Fein- und Wollwaschlotion: https://www.dm.cz/denkmit-tekuty-praci-prostredek-na-vlnu-ultra-sensitive-p4010355363374.html – nenechte se zmást nešikovným českým překladem, ve skutečnosti jde o prostředek vhodný nejen na vlnu, ale na jemné prádlo obecně. Ostatně s většinou “déemkových” pracích gelů chybu neuděláte:

Naopak se v DMku vyhněte těmto dvěma gelům: Denkmit White Sensation: https://www.dm.cz/denkmit-praci-gel-na-bile-pradlo-p4010355296245.html – gel na bílé prádlo, obsahuje optické zesvětlovače; a Denkmit Vollwaschmittel: https://www.dm.cz/denkmit-praci-gel-univerzalni-p4010355484246.html – obsahuje optické zesvětlovače.

Další “běžné” nebio-eko prací gely, které vám už můžou ležet ve skříni a můžete v nich vyprat šátek:

Ze skoro-eko a eko-prostředků jsou doporučeny například tyto:

U příměsových šátků s vlnou a hedvábím je nutno opravdu důsledně sledovat vhodnost daného prostředku a naopak na jiná vlákna než vlnu není vhodné používat prací prostředky s lanolinem – ten sice udělá dobře vlně, ale ostatní vláknům už tolik ne, jelikož je obaluje, což určitě není žádoucí.

Těch prostředků, které by byly použitelné, je ještě celá řada – v jejich vyjmenovávání pokračovat nebudu, aby se z tohoto článku nestal nákupní seznam do drogerie. Jen musím zdůraznit následující – ne všechno označené “sensitive” anebo “eko” je vhodné na praní šátků! Už na začátku jsem zmiňovala Persil – nepoužívejte tedy ani Persil Sensitive; nevhodné jsou i tradiční “miminkovské” prostředky Lovela nebo Batole (obsahují zjasňovače a Lovela navíc velmi špatně pere sama o sobě). V poslední době jsou navíc čím dál populárnější dva ekologické prací prostředky – samo-domo vyráběný mýdlový sliz a mýdlové ořechy. Sliz nepoužívejte, protože zanáší vlákna (nejen vlákna, ale i pračku); při praní v mýdlových ořeších pak při tvrdé vodě dochází k šednutí prádla a navíc podle testů perou se stejnou efektivitou jako samotná voda. Samozřejmě nikdy nepoužíváme aviváž(obaluje vlákno).

A ještě jedna důležitá take-home message: když si nejsem jistá, zda můžu určitý prostředek použít, peru raději jen v čisté vodě! 

Podobně jako u poznámky o prvním navázání před vypráním – pokud jste svůj šátek v nevědomosti už prohnali Persilem, opět to neznamená, že byste v něm měli ihned přestat nosit! Jedno vyprání v nevhodném prostředku (samozřejmě pokud jste šátek nehodili do kýble se Savem) ho nezničí, ale určitě se vyhněte jeho opakovanému používání.

 

  1. PODLE ŠTÍTKU a 5. PŘÍMÉ SLUNCE NE!

Takže už víme, v čem šátek budeme prát – teď je ten správný čas pozorně prozkoumat štítek s instrukcemi k údržbě, kterým by měl každý správný šátek disponovat. Hned na začátku důležitá poznámka – šátek vždy perte samostatně – tak, aby nehrozilo zatržení např. o zip anebo jeho zabarvení, a na volno, tj. ne v síťce na prádlo; ze šátku se pak dokonale nevyperou všechny nečistoty a naopak se do něj můžou zaprat.

  • teplota– při prvním praní je třeba šátek vyprat na nejvyšší “povolenou” teplotu (tedy takovou, kterou vidíte na vaničce na štítku), aby se šátek dostatečně vysrážel a byl dokončen výrobní proces. Není ale pravidlem, že na tuto teplotu musíte nutně prát šátek pokaždé! Na řadě bavlněných šátků na štítku najdete 60° – tedy nejvyšší teplotu, jakou šátek snese, ale šedesátka je prostě šedesátka a pokud byste takto šátek prali soustavně, nemusí to přežít při plném zdraví a svěžesti. Při druhém a dalším praní, pokud se nebude jednat o extrémní zašpinění anebo jste šátkem zrovna nevytřeli izolační pokoj na infekčním oddělení, úplně bude stačit ho prát na 30° (v případě čisté bavlny pro váš lepší pocit klidně na 40°). Ruční praní a péči o šátky s choulostivými příměsmi rozeberu v samostatném odstavci.
  • ždímání – obecně co nejnižší otáčky; ani některé typy bavlny není nejvhodnější ždímat naplno (ne že by to až tak ublížilo funkčním vlastnostem šátku, ale bavlna kvůli vysokým otáčkám může pustit nepěkný chloupek viditelný zvláště na šátcích s kombinací hodně kontrastních barev). Na jakš takš vyždímání, aby ze šátku neodkapávala voda, stačí většinou 400-600 otáček. Šátky s příměsí vlny a hedvábí neždímejte v pračce, ale vymačkejte do ručníku – přesný postup najdete níže.
  • sušení – některé šátky je i dle štítku překvapivě možno sušit v sušičce (jsou to především bavlňáky, ale už jsem se setkala i s příměsovými šátky, které mohly “na jednu tečku” do sušičky). U některých extratvrďáků to pak může velmi pomoct v procesu jejich zanášení, ale určitě to není nic, co by vám kdokoliv doporučil dělat soustavně a pravidelně. Sušičkování vlákna zásadním způsobem mechanicky opotřebovává a ztenčuje a šátek by to měl “za sebou” podstatně rychleji než jeho nesušičkovaný kamarád. Většinu šátků je možno sušit na věšáku “na harmoniku” – nikdy ale nepřehýbejte šátek v ostrém úhlu přes jednu šňůru a obecně, čím méně ho prověsíte, tím lépe, bez závislosti na příměsi. A snažně vás prosím – nekolíčkujte ty šátky! Ty šátky to hrozně bolí! Kolíček jednak v daném místě ohýbá a ničí vlákna a jednak může držet šátek v tomto místě nepřiměřeně natažený do šířky. Vlna a hedvábí jsou – jak jinak – výjimka, je nutno je sušit naplocho (rozvedu níže). Bez ohledu na příměs nikdy nesušíme šátky na přímém slunci (ano, můžou zcela nepřekvapivě vyšisovat) a pobyt na horkém topení jim také určitě neudělá dobře.
  • žehlení – i vyžehlení (nejlépe z obou stran) je v případě nového šátku součástí dokončení jeho výrobního procesu. Žehlíme vždy na takový maximální stupeň, jaký dovoluje štítek. Obecně se dá říct, že bavlnu je možno pořádně “ohulit”, tedy žehlit na nejvyšší stupeň včetně napařování; u lněných a konopných šátků především v průběhu jejich zanášení je to dokonce více než vhodné. Vlna a hedvábí – ano, opět níže. Co jsem ještě chtěla říct – nekašlete na žehlení!Není to jen estetická záležitost; pokud byste šátek nežehlili (zejména pak ty s vlákny náchylnějšími ke zlomení jako je len a konopí), můžou se na něm vytvořit nerozžehlitelné sklady, které budou na šátku představovat choulostivé místo a časem by mohlo dojít k jejich vydření a proděravění.

Sušení šátku „na harmoniku“.

Nerozžehlitelný sklad na šátku s přetrženými nitkami v místě skladu. 

Tips & Tricks:

  • šátek není nutné prát pokaždé celý– při lokálním zašpinění (např. ublinknutí) stačí přeprat postižené místo (někdy se nečistoty dokonce dají i jemně “vydrbat” vlhkým hadříkem – jen pozor na šátky s vlněnými příměsmi, u nichž by necitlivé drbání mohlo způsobit zplstnatění postiženého místa). Občas stačí i čistou vodou, rezistentnější špína pak většinou neodolá žlučovému mýdlu (zde je však doporučitelné nejprve ozkoušet stálobarevnost šátku na nějakém jeho minimálně exponovaném místě, např. na kousíčku cípu);
  • ono vůbec šátek není třeba prát pokaždé – pokud ho propotíte anebo načichne (ach ty táborové ohně!), pak je velká šance, že když ho vyvěsíte, tak zápach sám vyvětrá – v tomto je naprostý zázrak zejména vlna a většina druhů hedvábí; umělá vlákna naopak dle mých zkušeností mají větší tendenci pachy držet a nepustit (ale ta na druhou stranu bez problémů přežijí pračku);
  • pokud perete ring sling, je dobré navléct kroužky do těsné ponožky, čímž se předejde jejich otřískání v bubnu pračky (a zároveň tím ušetříte otřískání samotný buben);
  • odvlhčovač vzduchu– můj nejlepší kamarád při sušení šátků! Stačí ho šoupnout pod sušák anebo ho s ním zavřít do malé místnosti (např. koupelny), nastavit program “sušení” a do rána je suchý i ten nejnacucanější vlňák!
  • šátek není nutno žehlit po každémnošení – pokud se nebavíme o supermačkavých příměsích jako jsou některé typy lnu, většinou šátek stačí uhladit rukama a vyvěsit (přes dveře, přes zábradlí apod.); existují pak i takové skvělé easy-care příměsi, které se nemusí žehlit vůbec (jmenovitě polyester, v šátcích nejčastěji pod obchodní značkou Repreve) nebo jen naprosto minimálně (bambus, vlna).

Péče o vlněné a hedvábné šátky

Absolutní většina vlňáků (nejen s obsahem merina, ale i s jehněčí vlnou, kašmírem, angorou, yačí vlnou, velbloudí vlnou nebo alpakou) a šátků s hedvábím vyžaduje zásadně citlivější zacházení než čistě bavlněné šátky! Některé druhy vlny (většinou s označením “superwash” nebo TEC, tedy “total easy care”) i hedvábí (pozor, hedvábí se nemusí jmenovat jen “hedvábí” nebo “silk”, ale například tussah, buret, schappesilk; snad jedině z “art silk” nemusíte být nervózní, protože to znamená “artificial silk”, tedy umělé hedvábí) do pračky můžou, samozřejmě na program a s pracím prostředkem tomu určeným. Ale i přesto, zejména v případě vlny, své pračce musíte důvěřovat. Některé pračky totiž nenapouštějí již ohřátou vodu, ale ohřívají ji až v bubnu – což znamená, že nebohá ovce vypraná ve 30stupňové vodě schytá před mácháním studenou facku, za což se vám odvděčí sražením a zplstnatěním. Pokud si nejste jistí, jak vaše pračka funguje, můžete buď provést test například se starými vlněnými ponožkami, které v ní zkusmo vyperete; každopádně každá vlna se může chovat jinak – takže platí opět to, že pokud pračce nevěřím, peru raději v ruce!

Ruční praní aneb neignoruj ručičku ve vaničce! Říká-li štítek “per ručně”, tak to myslí smrtelně vážně! To, že má vaše pračka na dvířkách obdobnou ručičku, nic neznamená, zejména pak v případě vlny. Nejde ani tak o šetrnost programu (většina programů na vlnu je mechanicky velmi šetrná a prádlo se v pračce spíš tak líně převaluje než opravdu pere a máchá) ale o střídání teplot (viz výše). Drobná poznámka – pokud je na štítku ručička ve vaničce a vedle vanička s udanou teplotou (nejčastěji 30°), neznamená to “vyber si, jestli v ruce nebo na 30° v pračce, ale “ručně v 30stupňové vodě”.

Pokud marně hledáte přesný step-by-step návod na ruční praní šátku, tak jste na tom podobně jako já ještě nedávno (na Moderních nosičkách se naštěstí ale ví všechno ;)). Takže tady ho máte:

  • do vany napustím vodu o teplotě 30° C (měřím dětským teploměrem do vaničky) – tolik, abych bez problémů ponořila celý šátek beze zbytku, a přidám malé množství vhodného pracího prostředku (ale fakt malinko, u vlňáků a hedvábných šátků opravdu nehrozí žádné intenzivní máchání, tak ať se zbytky prostředku neusazují ve vláknech), v případě vlněného šátku preferenčně s obsahem lanolinu – viz výše; pokud se jedná o první praní nového šátku, pak stačí čistá voda;
  • šátek do vody ponořím a šetrně popřekládám a promačkám (případně s větším zaměřením na konkrétní znečištěné místo);
  • nechám šátek ve vodě chvíli odstát, vodu vypustím a jak šátek leží na dně vany, tak ho tam vymačkám;
  • částečně vymačkaný šátek vytáhnu z vany v jedné kupě, tzn. netahám ho ven postupně jako hada (takový mokrý šátek je pěkně těžký nacucaný kus hadru a sám o sobě hodně váží – při takovémto manévru byste mohli nebezpečně tahat za zranitelná mokrá vlákna) – pokud jste prali jen ve vodě, zde proces praní končí a budete ždímat; pokud jste použili prací prostředek, pokračujte k dalšímu bodu:
  • do vany napustím čistou vodu, nyní o něco málo chladnější než původních 30° C (odhadem 25° C), a opět šátek promačkám a popřekládám a vytahuju z vany jako v bodě 4;
  • v případě potřeby (více pracího prostředku, který se napoprvé všechen nevymyl) zopakuju bod č. 5. A pak jdeme na ždímání.

Ždímánívlněných a hedvábných šátků musíte provést ručně, tentokrát bez výjimky, ať již šátek může či nemůže do pračky. Zde platí to samé jako u vytahování šátku z vany “na hada”, navíc by se při ždímání o sebe mohly části šátku třít a zplstnatět, případně by se mohla polámat vlákna. Šátek tedy rozložíme na zem na ručníky, zarolujeme ho do nich jako roládu a vymačkáme.

Vlněné a hedvábné šátky se suší na plocho, aby nedocházelo (hádejte, můžete třikrát) k nežádoucímu prověšování a natahování mokrých, zranitelných živočišných vláken – buď na ručnících na zemi (je více než radno v průběhu sušení ručníky vyměnit – jednak tím schnutí uspíšíte a jednak předejte tomu, že by šátek zatuchnul) anebo vodorovně položené na sušáku. Ptáte se, kde sehnat takový 5metrový sušák? Klid, ani já takový nemám. Šátek suším přeložený napůl a v průběhu sušení šátek průběžně popotahuju – tak, aby místo, kde je šátek přeložený, nebylo v průběhu sušení pořád na jednom místě. Po částečném proschnutí lze potom šátek dosušit klasicky na harmoniku.

Žehlení opět co nejšetrnější a vždy podle štítku. Šátky s příměsí hedvábí je nutno žehlit mírně vlhké (nebo přes vlhký hadřík) a na nízký stupeň, je-li to třeba – zanošené hedvábné šátky to častokrát prakticky nevyžadují, ale v procesu zanášení (zejména vysokogramážních tussahových mazlíků) je to nutné. Vlna většinou žehlení nevyžaduje vůbec (velkou výhodou je to, že vlňáky se prakticky nemusí vůbec zanášet a jsou měkké už z krabice) – a pokud ano, tak podobně jako hedvábí na nízký stupeň bez napařování.

Tips & Tricks:

  • pokud máte doma podlahové topení, pak jej nejen u vlněných a hedvábných šátků můžete s výhodou využít k jejich rychlejšímu proschnutí;
  • pořiďte si žehličku s automatickým nastavováním teploty! Je to geniální věc a zcela to změnilo můj pohled na žehlení jako na otravnou a pro choulostivé tkaniny nebezpečnou záležitost. Takovéto žehličky mají senzory, které rozpoznají složení tkaniny a podle toho se samy nastaví (jak to dělají, netuším, ale FAKT to funguje!). Osobně mám zkušenost se značkou Philips, kterou můžu jen a jen doporučit!

Ruční praní šátku: krok 1 – voda ve vaně o teplotě 30°C. 

Ruční praní šátku: krok 2 a 3 – ponoření celého šátku do vody a promačkání.

Ruční praní šátku: krok 4 – vypuštění vody. 

Ruční praní šátku: krok 5 – vytažení šátku v jedné „kupě“ po jeho šetrném vymačkání. 

Ždímání šátku do ručníků: rozložení ručníků na zemi.

Ždímání šátku do ručníků: rozložení šátku na ručníky.

Ždímání šátku do ručníků: zarolování šátku do ručníků.

Ždímání šátku do ručníků: šátek zarolovaný do ručníků – nyní vymačkáme přebytečnou vodu. 

Sušení šátku na plocho na sušáku – přeložený napůl, přes okraje visí minimum délky šátků; v průběhu sušení nutno čas od času popotahovat, aby nebyl sklad stále na jednom místě (šátek Woven Bliss Lineart Silver Linings, složení 50 % bavlna, 30 % tussah hedvábí, 20 % viskóza). 

Zanášení šátku

Tohoto tématu jsem se velmi okrajově dotknula v našem článku o výběru prvního šátku. Co to vlastně znamená “zanášení” a co obnáší? Většina nových šátků není měkká, poddajná a příjemná na vázání, ale musí se nejdříve trochu “zajet”, aby dosáhla svých finálních nosících vlastností (ráda to přirovnávám k pocitu z čerstvě vypraných riflí). To, jak náročný a dlouhý je u šátku proces zanášení, závisí na mnoha faktorech – zejména pak na gramáži, složení a vazbě šátku. Obecně se dá říct, že čím tlustší je šátek, tím déle a hůře se bude zanášet – tenké pavučinky s gramáží jen něco přes 200 párkrát navážete a máte hotovo, kdežto většina koberců s gramáží kolem 400 se prakticky ani do nějakého uspokojivého stavu zanosit nedá. Co se týče složení, některé příměsi se obecně vůbec zanášet nemusí a činí šátky úžasně měkkými už z krabice – jmenovitě merino, bambusová viskóza a polyester, ale i některé druhy bavlny v podstatě nevyžadují zanášení. Tady nedokážu s určitostí říct, která konkrétní bavlna; většinou jsou to bavlny s přívlastky jako “česaná”, “egyptská”, “pima” nebo “supima”, ale ze zkušenosti záleží spíše na konkrétní značce, jakou bavlnu používá (například Kenhuru bavlna je vyhlášená tím, jak je úžasně jemná a poddajná i jako fungl nová). Naopak dosti intenzivní zanášení vyžaduje konopí, většina druhů lnu, hrubší typy tussahu (především u vysokogramážních šátků) a dokonce i čistě bavlněné šátky vysoké gramáže s pevnou, hutnou vazbou (takovýmito “mazlíky” je pověstná polská značka Luluna).

A jak tedy šátek šátek co nejlépe a nejrychleji zanosit?

  • intenzivně nosit  – spíše ve smyslu často vázat než dlouhé hodiny nosit;
  • nosit s velkou zátěží – čím těžší náklad do šátku navážete, tím kvalitněji budete zanášet;
  • ustlat si na šátku – zastelte šátek pod prostěradlo, posedávejte na něm přes den, vrťte se na něm při jízdě v autě;
  • často žehlit – v případě bavlny, lnu a konopí naplno a s napařováním;
  • “vánočkovat” – zaplétat šátek do “copánku” nebo “vánočky”, na nichž pak můžete sedět, nechat poskakovat děti anebo po nich přejíždět válečkem na těsto (více než “pobyt” šátku ve vánočce procesu zanošení ale spíše pomůže opakované zaplétání a rozplétání);
  • protahovat přes RS kroužky;
  • udělat za šátku houpačku.

Nikdy nevažte, nevánočkujte a přes kroužky neprotahujte ještě vlhký šátek, zvláště pak v případě choulostivějších příměsí (šátky s chlupatějšími příměsmi bych pak nedoporučila protahovat přes kroužky vůbec)!

Vánočkování šátku. 

Protahování šátku přes kroužky. 

Skladování šátku

Po každém nošení je dobré šátek vyvěsit, nechat ho “vydýchat” a vyschnout předtím, než ho složíte a případně uskladníte. Vyvěšením a uhlazením si navíc můžete ušetřit i spoustu práce s případným žehlením.

Pokud bude šátek delší dobu nepoužívaný, pak je nutné ho uskladnit mimo dosah přímého slunečního světla, ev. v látkové tašce, a zajistit proti případnému napadení moly; zejména pak na to myslete u šátků s živočišnými vlákny (proložte šátky např. pytlíčky s levandulí). Pokud skladujete šátky poskládané, určitě si všechny jednou za čas zaslouží přeskládat, aby nevznikaly trvalé sklady; lněné a konopné šátky to pak přímo vyžadují. V případech opravdu dlouhodobého skladování (“na vnoučata” apod.) je nejlepší šátky vůbec neskládat a přechovávat je namotané např. na dlouhé kartonové roli.

PÉČE O NOSÍTKO

I pro správnou péči o nosítko platí v určité modifikaci výše zmíněných “5P”, nicméně hned to první “P”, tedy “první peru”můžeme u řady nosítek vynechat. Je totiž třeba si uvědomit, že výrobci nosítka šijí z již vysrážených tkanin, ať již se jedná o šátek nebo obyčejné plátno, a po ušití se následně nosítka ještě znova perou kvůli vysrážení nití – toto vše by mělo být v režii výrobce (a pokud ne, měl by to jednoznačně specifikovat v instrukcích). Pokud jde ale o nosítka z velkovýroby (jako Tula, Manduca, Ergobaby, Kokon apod.), u nichž je možno předpokládat dlouhý pobyt někde ve skladě a tím pádem je nutné ošetření proti případným škůdcům, mechanickému poškození či vyblednutí během skladování a přepravy (ale jako každý správný výrobek pro děti by nosítka žádnými závadnými chemikáliemi napuštěna být neměla a měla by tím pádem být “ready to wear”), pak je vyprání před nošením na místě, nicméně i u nich platí, že je vyzkoušením před vypráním poškodit nemůžete. Nosítka od malovýrobců bych já osobně před prvním nošením neprala vůbec – každé byť sebešetrnější praní, podobně jako u šátků, totiž zkracuje trvanlivost nosítka.

Druhé “P”, “překontroluju”, pochopitelně platí i u nosítek bez výjimky – než nosítko nedočkavě nahodíte (anebo pokud se rozhodnete ho před prvním nošením vyprat, tak než ho hodíte do pračky), pečlivě ho překontrolujte – nejen jestli jsou všechny stehy na svém místě, nikde se nic nepáře a nikde nejsou vytahané nitky, ale i to, jestli správně drží spony a jestli fungují popruhy a šňůrky regulující zádovou opěrku. Stejně tak platí třetí “P” o vhodném pracím prostředku, i když absolutní většina nosítek je šita z čisté bavlny (anebo z jiných více či méně easy-care tkanin jako plátno s umělými vlákny či s příměsí lnu a konopí), takže se to v jejich případech zas tak do detailu řešit nemusí.

Dovolím si poznámku k výběru vhodného šátku na ušití nosítka– jaký by měl být ideální “nosítkový” šátek? Vysokogramážní bavlňák s pevnou hustou vazbou. Šátek zavražděný na nosítko toho totiž musí vydržet ještě víc než ve své původní podobě před reinkarnací – nejde jen o to, že by se mohl někde “ošoupat” nebo “vyšoupat”, ale zároveň na poměrně malé ploše, zejména ve švech, musí snést obrovskou zátěž v tahu. Neméně důležitý je potom aspekt údržby, který si podle mě málokdo uvědomuje. “Vysokogramážní” znamená ideálně od 280 g/m² nahoru – z tenčích šátků se samozřejmě nosítka také šijí, ta jsou potom krásně měkoučká a poddajná, ale do budoucna toho nevydrží tolik (pochopitelně). “Pevná hustá vazba” se dá také vysvětlit velmi jednoduše – nosítko by prostě mělo být odolné a šátek, který je sám o sobě náchylný na vytahování nitek, je na jeho ušití nevhodný. Když pominu to, že se ze šátku s nadýchanou volnou vazbou špatně šije (v některých místech je potřeba prošít až 8 jeho vrstev!), tak zatahování oček a opravy přetržených nitek se na nosítku dělají většinou dost nesnadno a s nejistým výsledkem.

A proč bavlňák? Protože bavlna snese “všechno”, její údržba je jednoduchá a šije se z ní obecně nejlépe. Příměsi, které by měly bez problémů jít použít na nosítko, jsou polyesterová a viskózová vlákna (nejčastěji je v šátcích potkáte pod obchodními názvy Repreve a Tencel, ale jejich variant je celá řada) a lurex. S přimhouřením oka lze použít i len a konopí – proč ale vlastně mhouřit oko nad těmito obecně nosítkově-přijímanými příměsmi? Protože to jsou vlákna, která mají tendenci se v namáhaných místech lámat a navíc u šátků obsahujících ten druh lnu, který je hladký a klouzavý, se může ve švech rozjíždět vazba (což už jsem bohužel opakovaně viděla i na nosítkách od renomovaných výrobců). Co se týče šátků s živočišnými vlákny, tedy vlnou a hedvábím, mnoho malovýrobců z nich buď vůbec šít nechce anebo se zdráhá a na nosítko pak nedají záruku. Ono totiž už samotné ušití takového nosítka nemusí být nejjednodušší – klouže to, kroutí se to, nedrží to; zároveň se vlivem soustavné zátěže může po čase rozjíždět vazba šátku ve švech (podobně jako jsem zmiňovala v souvislosti se lnem). To je primární důvod.Další důvod je údržba – pokud si necháte ušít nosítko z choulostivého šátku, který nemůže do pračky a nemůže se ždímat, tak to bude schnout 4 dny, což zaprvé nedělá samotnému živočišnému vláknu vůbec dobře, když je tak dlouho mokré (a vracíme se k důvodu č. 1), zadruhé zatuchne a bude smrdět jako zmoklé psisko. Takže i pokud by vám vyhlédnutý výrobce nosítko z krásného, ale “nevhodného” šátku byl ochoten ušít, dobře zvažte, zda je to něco, do čeho opravdu chcete jít. 

Rozvolněná vazba šátku s příměsí lnu na ramenním popruhu nosítka. 

I u nosítek platí, že zásadně pereme podle štítku. Prakticky všechna nosítka je možno prát v pračce na 30° na jemný program a ždímat na nízké otáčky. Předtím, než do ní nosítko šoupnete, zapněte všechny spony a minimálně ty největší na bederáku oblečte podobně jako v případě kroužků na ring slingu do těsné ponožky – předejdete tak jejich omlácení o buben pračky. Není úplně vhodné prát nosítko v povlaku na polštář – ano, je pravda, že to někteří výrobci doporučují, ale my to prostě doporučit nemůžeme. Důvod je následující: nosítko nemá šanci se dobře vyprat, protože veškeré nečistoty povlak zadrží. Chcete-li alespoň nějak ochránit nosítko, použijte dostatečně velký síťovaný pytel na jemné prádlo.

Problém se sušením vypraného nosítka jsem nadnesla výše. Vzhledem k tomu, kolik vrstev tkaniny plus polstrování musí proschnout, je více než doporučitelné to nějak (šetrně) urychlit – a to buď přistavením k topení (nikoliv položením na něj!), položením na podlahové topení nebo (ideálně) využitím odvhlčovače vzduchu. Nosítko stejně jako šátek nikdy nesušte na přímém slunci!

Stejně jako šátek je po každém nošení vhodné nechat nosítko vyvětrat (zejména pak bederák, který je vždy nejvíce propocený) a hned ho neskládat. Co se týče jeho delšího skládování, chováme se k němu podobně jako k šátku – tedy na místě bez přístupu přímého slunce, v látkovém pytlíku na to určeném, nejlépe se zajištěním proti molům.

Ještě jedna dosti zásadní věc – jak takové nosítko složit? Vypněte ramenní popruhy (je-li to možné), přeložte je přes horní část zádové opěrky a srolujte ji jako roládu od horního okraje směrem k bederáku, který následně kolem této ruličky zapněte a utáhněte – simsalabim, máte krásný nosítkový uzlíček! Co považuju za velmi nutné zdůraznit – nikdy nepřehýbejte tvrdý bederák a vůbec se k němu chovejte tak, aby se v situacích, kdy nosítko není nošeno, zbytečně neohýbal a nelámal – mohlo by dojít k jeho úplnému zničení a nosítko by bylo nepoužitelné!

Na závěr taková drobná poznámka – někteří nosící začátečníci se můžou nechat zmást, když je jim tvrzeno, že nošené nosítko je lepší, protože je “zanošené”. Ano, některá nosítka z hodně tuhého plátna (jako třeba Manduca) nebo šitá z extra tuhých šátků mohou lehce změknout a dítě zádovou opěrku pak lépe “prosedne” a natvaruje si ji k obrazu své zádě, ale obecně lze říct, že narozdíl od šátků nosítka nošením nezískávají lepší vlastnosti – ve skutečnosti jsou to prostě a jednoduše obnošená nosítka.

Postup skládání nosítka: 1. nosítko položíme „čelem“ dolů, 2. odepnutí ramenních popruhů, 3. jejich přeložení přes horní část zádové opěrky, 4.-5. zarolování popruhů do zádové opěrky, 6. zapnutí bederního pásu přes srolované popruhy a zádovou opěrku, 7. složené nosítko (Madame GooGoo Standard). 

Tento článek by nevzniknul bez informací, které jsem v průběhu času mohla čerpat ze zkušeností členek různých facebookových nosících skupin – zejména pak Moderních nosiček a Nosíme děti. Právě s využitím dokumentu o péči o šátek z této skupiny jsem dávala dohromady sekci týkající se pracích prostředků. Jeho tvůrkyním chci proto mnohokrát poděkovat za to, že jsem měla k dispozici tento hodnotný zdroj informací!