Teď si dáme chvíli pauzu od novorozenců a vrátíme se k nosítkům určeným pro ty nejpokročilejší nošence a nosiče, onbuhimům. Co to je onbuhimo, odkud se vzal jeho krkolomný název a koho v nich kdo nejčastěji nosí, jsem již psala v úvodu prvního dílu této série článků (druhý díl najdete zde 😉 ).

V minulých dílech jsem se věnovala celkem 9 nosítkům a všechna jsem srovnávala s mým vlastním onbuhimem Mirkine, které považuju za doposud nepřekonané co do promyšlenosti konstrukce a pohodlnosti. Nejinak tomu bude i teď a (spoiler alert) stále jsem nenašla jiné onbu, které by Mirkine v mých očích a na mých ramenou překonalo – i když pár příjemných překvapení mi testování následujících 4 nosítek také přichystalo. 🙂

Pro začátek si připomeňme, jak vlastně ten můj etalon mezi onbuhimy, Mirkine, vypadá (růžovka ze šátku Marisso Atomic Cristal na fotkách výše a níže). Je to velikost 3, určená pro děti od 3 let, velikostně odhaduji minimum cca na 92 cm. Zádový panel, který je extra-toddlerovsky obrovský (sed je nastavitelný v rozsahu 23 – 59 cm a vertikálně je jeho maximální rozměr 63 cm) má hlubokánskou tvarovanou kapsu a díky ní se do onbu nošenec velmi jednoduše kapsuje. Ramenní popruhy jsou banánově tvarované, jejich polstrování je široké (10 cm), krátké (32 cm), dosti tlusté a konzistenčně podstatně pevnější a hůře deformovatelné než pro představu třeba klasický molitan. Navíc mají báječnou, skvělou, nepřekonatelnou hrudní sponu na kolejničkách, díky níž se ani při zátěži polstrování nedeformuje a uchycení spony netlačí do hrudi. Last but not least, Mirkine asi jako jediné onbuhimo má přetočené-nepřetočené dolní spony ramenních popruhů a navíc jsou umístěné dole při zádové opěrce (ne na dolním konci ramenních popruhů). Při dotahování tedy taháte nahoru a dopředu, což je daleko pohodlnější a napomáhá to zakapsování. U “konvenčně” umístěné, tedy v “klidovém” stavu nepřetočené spony dojde po nahození nošence k tomu, že se naopak popruh přetočí. Komentuju to už v první části recenze a nejlépe je to vidět na této fotce jinak báječného onbuhima od Zumbuccy (ne, není to tím, že by někdo špatně provlékl popruh sponou nebo bylo onbu špatně nahozené; když budete zkoumat fotky dalších onbuhim do detailu, zjistíte, že k tomuto přetočení dochází u všech kromě Mirkine). Jeho skladnost, tedy sbalitelnost do „ranečku“ (jak složit onbuhimo, to najdete v tomto článku) je spíše průměrná – raneček měří 19 x 24 cm, což je ale opravdu jen drobnost, kterou mi vynahrazují všechny ostatní báječné vlastnosti tohoto nosítka.

Donkey onbuhimo

Donkey je stále populárnější český výrobce nosítek (a od loňského roku i šátků) z Orlové, za kterým stojí Eliška Kouřilová Gombalová. Starší recenzi na meziverzi nosítka Donkey si můžete přečíst zde; někdy v té době jsem zároveň poprvé testovala i onbuhimo z jejich dílny, i když to bylo v době, kdy Emilka ještě vůbec nebyla v tom správném obuhimovém věku – bylo jí něco přes rok, byla droboučká a lehoučká, stále se hodně nosila a onbu by u nás bývalo nemělo větší využití (to jsem ještě netušila, kolik si v onbuhimu ponosím po operaci žlučníku nedlouho nato 😀 ). Už v té době jsem ho ale hodnotila velmi kladně – dítě šlo bez problémů napolohovat velmi vysoko, v podstatě až za krk, dobře se kapsovalo a s tehdejšími 9 kily se mi i dobře nosilo. O kterou velikostní verzi se tehdy jednalo, už nedovzpomínám – Donkey totiž šije neuvěřitelných 5 (!) velikostních variant onbuhim, nejmenší určenou od 1 roku/80 cm po největší od 3,5 let/104 cm (ale vzhledem k tomu, že Emilka v té době mohla měřit kolem 74 cm, tak předpodkládám, že to byla velikost nejmenší). Jediný problém, který jsem tehdy s nosítkem měla, byl použitý šátek – v té době již poměrně (u testovacího kusu nepřekvapivě) jetý vlňák Minako; krásný, leč nosítkově poněkud méně vhodný (proč je dle nejen mého názoru méně vhodný, to se můžete dočíst v článku o péči o šátek a nosítko).

Loni na podzim jsem pro změnu měla možnost vyzkoušet verzi určenou pro děti od 2 let/92 cm – a jak vidíte, tentokrát jsem musela testovat již v tandemu. A kapsovat v tandemu, to je už opravdu úplně jiný level, pokud nechcete z miminka vepředu vytřást duši. A o kolik to jde líp, když má onbuhimo tvarovanou kapsu jako toto Donkey! Konstrukci zádového panelu nemám co vytknout, snad jen opět tu drobnost, kterou tak miluju na Mirkine – přetočené-nepřetočené dolní spony ramenních popruhů umístěné dole při zádovém panelu – ty Donkey má „konvenčně“, umístěné na dolním konci ramenních popruhů.

Velikost zádového panelu je velmi štědře batolecí (v sedu 54 cm, vertikálně 43-60 cm s cca 8cm kapsou – špatně se to ale měří vzhledem k tomu, že je kapsa tvarovaná) a pravděpodobně bych v něm drobnou Emilku (v době testování na centimetr přesně na dolní doporučené velikostní hranici) donesla až do 1. třídy. Kapsa není bůhvíjak hluboká, ale na opravdu pohodlné kapsování i velkého a těžkého nošence dostačuje; nechybí ani poměrně štědré polstrování pod kolínky, což váš nošenec ocení především v letních měsících.

Ramenní popruhy jsou příjemně onbuhimově krátké (32 cm, tedy na chlup stejně jako Mirkine), průměrně široké (8 cm Donkey vs. 10 cm Mirkine) a tlusté zhruba stejně jako Mirkine. Polstrování mi připadalo i konzistenčně podobné jako u Mirkine a, jak je vidět na fotkách, nemělo při zátěži větší tendenci se deformovat, takže mi skoro ani nechyběla má oblíbená hrudní spona na kolejničkách (ale jenom skoro 😀 ).

Kapucka je u Donkey napevno – jakkoliv mám u klasických nosítek radši, když je kapucka odepínací pro potřeby nošení pod nosicím oblečením (když se vám v zimě navrství kapucka od mikinky, kapuce na nosítku, na nosicí mikině a pak ještě na bundě, tak jistě oceníte, když jde alespoň jednu z kapuckových vrstev odepnout), tak zrovna u onbuhima, nosítka pro poponášení odrostlých chodců primárně na bundě či v létě bez bundy, je přítomnost kapucky v případě v podstatě nezbytná. Na Donkey jsem ocenila také dlouhé šňůrky, za které se dá kapucky lehce zachytit a přetáhnout nošenci přes hlavu, a také to, že se dá srolovat a jednoduše v této poloze zapnout na patentky.

A také vzhledem k tomu, že jedna z největších výhod onbuhim je jejich skladnost, tak nesmím opomenout ohodnotit velikost „ranečku“, do kterého se onbu dá srolovat (návod, jak onbu složit, najdete v tomto článku). U tohoto Donkey je i přes velkorysé rozměry zádového panelu raneček jeden z těch menších – naměřila jsem 19 x 21 cm (pro srovnání u Mirkine je to 19 x 24 cm).

Jak jsem psala již na začátku, manipulace s tímto onbuhimem i kapsování mi nedělalo problém a Emilku jsem byla bez větší námahy schopná napolohovat dostatečně vysoko, aby mi viděla přes rameno. Co do pohodlnosti ho hodnotím také kladně – rozhodně do té lepší poloviny až nejlepší třetiny z toho, co jsem měla možnost doposud vyzkoušet.

Za zmínku určitě také stojí šátek, z něhož je onbu ušité – je to originál Donkey šátek, s atraktivním designem a dokonale nosítkovou vazbou i složením, tedy pevný hutný bavlňák zcela nenáchylný na vytahování oček – za tohle velký palec nahoru!

Celkově – jedno z onbuhim, která budu ráda doporučovat!

Mia onbuhimo

S Miou, dalším českým malovýrobcem nosítek z Bernatic nad Odrou (což je podobně jako v případě Donkey do Ostravy co by kamenem dohodil), jste se již v prehistorii našeho blogu také mohli setkat – je to něco přes dva roky, co jsme s Emilkou testovaly nosítko Mia Mini a vůbec to nebylo špatné. Mezitím jsme zvládly vyzkoušet i verzi Maxi (ano, recenzi je v archivu zatím dobře a jednoho dne se k těm fotkám možná dostanu 😀 ) a taky to nebylo špatné, aaaale ani úplně top… Ale onbu pro mě, nebudu vás napínat, bylo velmi příjemné překvapení – asi že jsem měla tak nějak průměrná očekávání a nakonec se z toho vylouplo opravdu nadprůměrné nosítko!

Zádový panel není z největších; maximum v dolní části 57 cm se může zdát úžasně štědré, ale je to ta část, na které nošenec nesedí – vzhledem k tvaru zádovky sedí v části velikostně něco mezi těmi 57 cm a 45 cm, což je její nejužší roměr v horní části. Emilce na rozmezí velikostí 92/98 byla v sedu tip ťop, i když na výšku jí s rozmezím 50 – 57 cm s cca 8cm kapsou ještě bohatě stačila. Zakapsovat už proti Donkey tolik jednoduché nebylo, ale zvládla jsem to nakonec i v tandemu s několikatýdenní Maruškou vepředu. Zajímavé je veeelmi dlouhé a štědré polstrování pod kolínky nošence.

Ramenní popruhy jsou z těch širších (9 cm) a delších (36 cm), ale i přesto jsem neměla problém posadit Emilku přiměřeně vysoko, a to ani v tandemu (byť nahazování už tak jednoduché nebylo). Jsou „standardně“ nepřetočeně-přetočené se sponou u ramenního popruhu a není bez zajímavosti, že zcela chybí horní spona při zádovém panelu – polstrování ramenního popruhu tedy přímo navazuje na zádovku. Vlastně proč ne, tuto sponu vždy automaticky stahuju na maximum, abych dokázala dát dítě co nejvýše a polstrování ramenních popruhů měla co nejlépe rozprostřené na rameni. Co do tloušťky, patří k těm naducanějším, snad i o něco více než má Mirkine, a při nošení velmi pohodlným. Zároveň se polstrování pod tahem standardní „nekolejničkové“ hrudní spony nijak výrazně nedeformovalo (konzistenčně patří k těm pevnějším), což také hodně přispělo k celkové pohodlnosti tohoto onbuhima.

Kapucka je fajn, napevno a akorát veliká, ale jen do té chvíle, než ji potřebujete přehodit nošenci přes hlavu. Gumičky s velkými očky na koncích sice není problém zachytit, ale v momentě, kdy na nich kapucku začnete zvedat, začne se kapucka shrnovat dolů a zakryje nošenci při nejlepší vůli hlavu tak z půlky… Poněkud mě také překvapily slintáčky na ryze batolecím nosítku. Že by nošenec ožužlával nosítko, to bych čekala tak do roka, možná roka a půl, takže v případě onbuhima bych slintáčky brala spíše jako potítka, pokud se nošenec rozhodne složit si na ně hlavu. 😀 Docela mě pak překvapilo, že se Mia dá srolovat do velmi drobného ranečku, jen 16 x 21 cm (pro srovnání z recenzovaných onbuhim prozatím nejskladnější Indajani měří složené cca 14 x 22 cm).

Sečteno a podtrženo – velmi precizně ušité a pohodlné onbuhimo, které i v „plné výbavě“ má výborný poměr cena/výkon. Za mě jistě spokojenost.

Lenny Lamb Toddler onbuhimo

Z moravskoslezských luhů a hájů se teď přesuneme do Polska (recenze na klasická nosítka s bederním pásem tohoto výrobce najdete například zde a zde). Onbuhimo Lenny Lamb je jedno z nejprodávanějších (dost možná i nejprodávanější z nejprodávanějších) onbuhim vůbec, minimálně tedy v kategorii velkovýroby. No, proč ne – je velmi jednoduché, levné i jako úplně nové (zde samozřejmě záleží na šátku, z něhož je ušité, ale ani na ty nejdražší nebudete muset ušetřit dvě výplaty), nabídka designů Lenny Lamb je extrémně široká a v podstatě každý si mezi jejich nosítky může najít něco přesně dle svého vkusu. Jen je prostě znát, že to je tak nějak „sériové“ nosítko; nic pro onbuhimové fanšmekry.

Onbuhima vyrábí Lenny Lamb ve dvou velikostech – menší Standard a větší Toddler, který jsem měla možnost vyzkoušet hned dvakrát; na podzim 2019 s tehdy cca 2,5letou Emilkou o velikosti 86/92 a znovu na podzim o rok později, již v tandemu s Maruškou a s velikostí 92/98. Byť se zádový panel na první pohled tváří dosti rozměrně (23 – 43 cm v sedu a 57 cm vertikálně), ve skutečnosti to taková sláva zase není, když vezmete v potaz 20 cm „kapsu“, či spíše tu bederní roušku plandající od úrovně stahování sedu, která má tvořit kapsu. Kapsování do takovéto kapsy nekapsy jde extrémně špatně a bez pomoci třetí (resp. čtvrté) osoby bych to v tandemu nezvládla. Na výšku zádovka Emilce stačila i v 3,5 letech, na šířku to bylo tak akorát rok předtím, takže za adekvátní horní hranici považuju velikost cca 86/92.

Byť ramenní popruhy patří k jedněm z nejkratších (polstrovaná část měří 9 x 27 cm), s menším dítětem bych si dokázala představit o něco lepší polohu; s větším, ale bohužel již za velikostním maximem onbuhima, to pak bylo lepší. Naducané jsou hodně (proč já jsem to nepřiměřila k Mirkine, to fakt netuším, ale viním vykojený mozek), nicméně polstrování je dost měkké a hrudní spona ho deformuje – a tlačí. Tandem i netandem, žádná lahůdka, přiznám se. Popruhy se při nošení „standardně“ přetáčejí, ale alespoň jde Lenny Lamb přičíst k dobru to, že má na popruzích dvojí spony, z nichž jedny je možno dotahovat v tom lepším a pohodlnějším směru, tedy nahoru a dopředu.

Kapucka je napevno, je přiměřeně veliká a má skvělé, tak akorát dlouhé šňůrky, které se dají bez problémů zachytit. Celé nosítko se dá smotat do relativně malého ranečku – naměřila jsem 17 x 20 cm.

Jak to shrnout? Lenny Lamb onbuhima jsou krásná, slušně ušitá, relativně levná a hlavně – máte je hned a dají se dobře a ještě levněji sehnat z druhé ruky. To může u určité skupiny nosících rodičů kompenzovat, že to celkově není nic extra co do jednoduchosti manipulace a pohodlnosti nošení.

Keiki Hug onbuhimo

I závěrem zůstaneme v Polsku. Výrobce nosítek Keiki Hug je jistě dobře znám všem fandům šátkového koncernu Wild Slings/ROAR/Diso, k němuž neodmyslitelně patří (jako třeba u nás dříve Andala k Vatanai nebo v Polsku Kavka ke Kenhuru a Pabelle); existence onbu vedle klasických nosítek s bederákem pro mě ale byla relativní novinka.

Na první pohled je to tak trochu Lenny Lamb, co? S tím hlavním rozdílem, že zádový panel je i výškově nastavitelný, s rozsahem 32 – 57 cm, přičemž kapsa (ehm, „bederní rouška“), tedy to, co visí od úrovně stahování sedu dolů, měří 15 cm. Sed se dá nastavit v rozsahu 14 – 42 cm, což není, přiznejme si, nic moc; do těch 92 cm a víc ani ťuk – Emilce měřící o malinko více už nosítko přestávalo stačit hlavně v sedu. A ten sed, ach ach… Největší kámen úrazu tohoto nosítka; ne že by mi při kapsování v tandemu dělala problém kapsa nekapsa (se kterou se už tak špatně kapsuje), ale stahování sedu, které spočívá v tom, že v zádovém panelu je tunýlek a v něm navlečený popruh. Toť vše. Popruh se může v tunýlku volně stěhovat a kroutit – a taky že to dělá. Když jsem si chtěla onbu nahodit do tandemu, nebyla jsem za boha schopná Emilce kapsu srovnat pod zadek a bylo to asi poprvé, co jsem kdy nahazování do jakéhokoliv testovacího nosítka vzdala a raději sáhla po vlastním. Při pokusu o zakapsování se sed samovolně shrnoval a bylo to opravdu akorát tak na naštvání.

Ramenní popruhy, či spíše jejich polstrování je průměrně široké (8 cm) a dosti krátké (29 cm) a dítě se dá napolohovat velmi pěkně vysoko. Byť je polstrování co do tloušťky srovnatelné s Mirkine, je bohužel dosti měkké a pod tlakem hrudní spony se deformuje – při nošení mi tím pádem nebylo vůbec pohodlné, zároveň se popruhy při zádové opěrce přetáčí (i když ony se vlastně kroutí celé…). Sbalit se onbu dá do průměrného až spíše menšího ranečku o rozměřech 19 x 20 cm.

Co na Keiki Hug hodnotím pozitivně, je bez většího překvapení použitý šátek a celkový design. Byť jsem z můr od Wild Slings Les Ténèbres už trochu vyrostla, tak toto je opravdu příjemný nízkoúdržbový, ideální nosítkový bavlňáček. Skřítčí kapucka, která je odepínací a disponuje i dostatečně dlouhými gumičkami, je jen třešinka na tomto designovém vzoru. Kvůli tomu poněkud nepovedenému systému nesystému stahování sedu ale nosítko celkově hodnotit pozitivně a s čistým svědomím doporučovat nemůžu – leda někomu, kdo při nahazování chce dát průchod svým emocím a pořádně si zanadávat.

Pro tentokrát to je vše. Pokud se mi v budoucnu ještě dostanou do ruky nějaká další onbuhima (a že jich v hlavě pár dalších mám), ráda budu v této srovnávací recenzi pokračovat! Pokud například nějaké onbu, které jsem ještě nezařadila, vlastníte a byli byste ochotní mi ho na pár dní půjčit, napište mi prosím buď na můj instagramový profil @wraptrapped nebo na messenger (kde mě najdete pod mým vlastním jménem, Lenka Čábalová), určitě bychom se nějak domluvili. 🙂