Testování šátků Loombera Slings

Loombera, varšavská značka se dvěma roztomilými medvídky v logu, je jedním z nejnovějších hráčů na polském nosícím high end poli – založena byla teprve v roce 2018. Vymazlený design inspirovaný Skandinávií, promyšlená a luxusní složení šátků (Loombera se nebojí např. ani pěti-blendů či příměsí typu aloe), které jsou vydávané v extrémně limitovaných edicích – ingredience, co by správná HE značka určitě měla mít, aby byli lidi ochotni si za tu „přidanou hodnotu“ připlatit.

Ostatně, jeden z těch ochotných si připlatit jsem i já; jedna nádherná Loombera u nás bydlí trvale – je to krásný něžný modrásek Skarpur Snjór (na jeho recenzi přijde později, protože jsme ho prostě a jednoduše ještě nestihli vyfotit 😀 ). Jen tak mimochodem, názvy šátků jsou v islandštině, což vlastně vůbec není blbý nápad – vlastně se můžou jmenovat naprosto triviálně a i přesto budou znít zajímavě (prostě ve stylu IKEA, kde se lampa jmenuje prostě „lampa“, akorát švédsky, apod.): „skarpur“ znamená „ostrý“, což odkazuje na vzor, a „snjór“ znamená „sníh“ podle světloučké barvy šátku.

Složení: 100 % bavlna

Gramáž: dle výrobce 330 g/m², námi spočítaná 348 g/m²

Velikost: 5

Úvaz: kříž s kapsou uvnitř

Toto byl první šátek od Loombery, který jsem zaznamenala – zároveň je to, pokud vím, jeden z úplně prvních vydaných šátků. Moc se mi líbil už na první pohled; Dadyr je každopádně velmi vyvedený design (a to nejen po estetické stránce, ale i po „technické“ – ano, konečně někdo pochopil, že to zvíře má mít čumák v horní polovině šátku, aby bylo v kříži s kapsou v nejčastějších úvazech vidět!) a sytá vínová barva mu moc sluší. Nicméně v té době byla Loombera, minimálně tedy u nás, ještě zcela neznámá značka, a dávat 4 tisíce za „obyč bavlňáka“ se mi nechtělo. Šťastná náhoda tomu ale chtěla, že nejspíše největší fanynka Loombery v ČR bydlí v Ostravě a je více než ochotná půjčovat své poklady k testování – tímto jí mnohokrát za vypůjčení tohoto i dalších testovaných šátků mockrát děkujeme!

S tímto konkrétním Dadyrem jsem se setkala dvakrát – poprvé, když byl skoro nový, a říkala jsem si… no, prostě „meh“. Nadšená jsem nebyla. ALE! Jelínek se velmi rychle zanosil a jako mávnutím kouzelného proutku z něj byl úžasně nadýchaný, měkoučký mazlík. Je to opravdu jeden z nejpříjemnějších bavlněných šátků, co jsem kdy měla v ruce; skvěle se s ním pracuje (v tomto ohledu bych ho přirovnala k Dekkám – je poddajný, nicméně do té míry, kolik dovolí jeho vysoká gramáž; pro tenkomilce to láska na první úvaz nebude), v úvazu drží, jemně pruží a unese toho opravdu hodně. Jeden z mála bavlňáků, které v této kategorii snesou srovnání se zmiňovanými Dekkami.

Musíte si myslet, jak teď musím plakat, že jsem si ho nekoupila, že? No, ne tak docela. Jednak je (podobně jako Dekky) vzhledem ke své nadýchanosti hodně náchylný na vytahování nitek, což bych přežila; jednak – a to mi naopak vadí dost – je dost úzký (naměřila jsem jen 61 cm). To věru není batolecí šířka a upřímně řečeno moc nechápu, proč ti Poláci mají ve zvyku ty šátky stříhat tak na úzko…

Složení: 48 % bavlna, 26 % tussah, 26 % tsumugi

Gramáž: 280 g/m²

Velikost: 6

Úvaz: double hammock

Tady už jsem věděla, do čeho jdu – Bleikur (v překladu, jak jinak, prostě a jednoduše „růžový“) je totiž růžové dvojče mého úžasného Snjóru. Vzor mě posadil na zadek s ještě větší razancí než v případě Dadyra (já prostě tu geometrii miluju) a v kombinaci s tussahovými nopky jsou tyhle dva Skarpury prostě aaaach… (samozřejmě Snjór podle mě o něco víc aaach než Bleikur, ale to je otázka vkusu)!

Šátky, v nichž je nadpoloviční většina hedvábí, snad ani nemůžou být špatné – naopak, Bleikur (potažmo Snjór) je v ruce tenký, skvěle se mi s ním pracuje, dotahování bez většího úsilí – a přesto, tak dobře se v něm nosí i velké těžké batole, že mi až zůstává rozum stát. Prostě dokonalý letní šátek, s dokonalým složením; jako bonus je navíc dle mého názoru i poměrně odolný, co se vytahování nitek týče. A už jsem říkala, jak je nádherný? 😀

Ano, taky je úzký stejně jako jeho příbuzný s jelenem, ale jak už jsem několikrát při různých příležitostech psala, opravdu krásným šátkům já jsem ochotná hodně odpustit. Tohle je přesně tenhle případ na 150 procent. 😉

Složení: 48 % bavlna, 26 % merino, 26 % tsumugi hedvábí
Gramáž: 290 g/m² udávaná výrobcem (sama jsem měřila, ale někde založila lísteček, na který jsem si to zapsala, za což se omlouvám – každopádně to jistě nebylo nic extra odlišného od udávané gramáže; to bych si určitě pamatovala)

Úvaz: dvojitý kříž

Blar, neboli „modrý“, bylo zase setkání z trochu jiného soudku. Námořnická barevnost krásně nechá vyniknout vzoru, ale malinko mi chyběly mé milované nopečky – nicméně asi bych i to přežila. 😀 Blar je tedy hladší a jemnější než jeho nopkatí příbuzní, ale neklouže nijak nepřiměřeně, merino v něm na pohmat není prakticky vůbec poznat (musela jsem to zkoumat, kde že je tomhle šátku schované) a váže se velmi slušně. Bohužel je to velmi nefér srovnání; v rámci obecného šátkového vesmíru je to výborný kousek, ale proti svým tsumugi/tussah protějškům to prostě není ono… Blar mi připadal tak nějak hustěji natkaný, tím pádem méně poddajný a méně pružný, ale musela bych mít šátky opravdu přímo vedle sebe, abych dokázala posoudit, jestli je nějaký rozdíl ve vazbě anebo to dělá to odlišné složení (na což bych moc nesázela, protože merino je obecně hodně pružná příměs, či lépe řečeno pružnost-šátku-propůjčující příměs). No, je krásný, ale doma bych ho nepotřebovala.

Složení: 62 % bavlna, 22 % viskóza, 16 % merino

Gramáž: 330 g/m²

Velikost: 6

Úvaz: Christina’s ruckless back carry

A zpátky k superlativům – Lunar Myrkur (což gůgl překládá poeticky jako „měsíční tma“) je pro mě osobně poměrně velké překvapení, protože to je jeden z prvních šátků s obsahem viskózy nad 20 procent, který budu jen a jen chválit. Gramáži se mi ani nechtělo věřit; Myrkur je pocitově spíše tenký šátek (no určitě to v ruce takový tlusťoch jako třeba Dadyr nebo Dekky, které mají udávanou gramáž totožnou), což si nedokážu vysvětlit jinak než právě složením. Prakticky všechny typy totiž viskózy mají dle mých zkušeností tendenci dělat šátek na to, jak je tlustý (resp. tenký), hodně těžkým – mají tedy gramáž nepřiměřeně vysokou tomu, jak působí v ruce. Jsou šátky, u kterých mi to nesmírně vadí, ale u Myrkuru mi to nevadí ani v nejmenším – jestli za to může merino (které podobně jako v Blaru vůbec není cítit) anebo nějaká specialitka ve vazbě, to nedokážu říct.

Dokážu ale s naprostou určitostí říct, že je to šátek, který bych si bez mrknutí oka nechala ve vlastním komínku! Jak jsem už naznačila, do ruky je ho akorát, je měkoučký, skvěle se mi s ním pracovalo, dotahoval se jedna báseň a v úvazu držel jako helvétská víra (ať žijí nopečky, či spíše v případě Myrkuru chuchlíčky). A 13 kilo na zádech 2 hodiny v kuse? Bez mrknutí oka. Jo, tenhle černočerný elegán by mi určitě mohl říkat pane. 😉