Jak to vidí Lenka:
Že jste o Roobaby ještě neslyšeli? Tak si poslechněte. Toto nenápadné nosítko mi totiž naprosto vyrazilo dech a vůbec nechápu, jak jsem tak dlouho kolem tohoto klenotu mohla jen chodit a nezkusit! O to nepochopitelnější to je ve světle faktu, že Miss Roobaby, Markéta Widláková, je jedna z nás nosících Ostravaček a pravidelně i se svým nákladem nosítek chodívá na naše srazy.
Jak nám sama Markéta prozradila, testovací nosítka jsou oholená na dřeň, žádné pičičurinky navíc; co možná nejjednodušší a nejméně zničitelné – když jsem tedy zjistila, že předkládaný kus je bez možnosti křížení, začala moje záda tiše plakat. Použité materiály se mi ale líbí na první pohled a pohmat – látka je dostatečně měkká, aby při nošení dobře spolupracovala, ale zároveň pevná a velmi nekapesníková, takže nemám strach, že by se něco urvalo anebo prošoupalo; nosítko je pečlivě ušité se smyslem pro detail. Nastavení je vyřešeno skutečně minimalisticky, šup šup poutahování popruhů a můžete nahazovat. Jediné, čeho bych se s radostí vzdala, je taková ta sponková serepetička na popruhu bederáku – jištění, aby spona nepovolovala – jenže spona je i bez toho udělátka kvalitní, bytelná, a popruh dostatečně pevný, že to i tak nepovolí, a ona serepetička mi tam prostě překáží.
Tedy – nahazujem – je to možné? Příjemně tvrdý, tak akorát široký bederák jako by byl šitý podle mých boků, takhle mi sedí máloco. Šup tam s děckem – je krásně podsazené, zakapsované, zádová opěrka nikde neodstává, široká i dlouhá přesně podle mých představ a snů o dokonale sedícím nosítku. Ramenní popruhy polstrované ani málo, ani moc, nikde nic netlačí ani netáhne, zádovou sponu jsem bez problémů schopná si zapnout ve mně vyhovující poloze sama bez cizí pomoci. No neke. Kapucka odepínatelná, jojo, tak to mám ráda. Tak tedy zkusíme vlkomáka provětrat.
Půl hodiny (dítě spí, kapucka je nejen pěkná, ale dokonce i funkční). Hodina (dítě se budí). Hodina a půl (dítě řve a já povoluju nosítko na kojení, dítě dumlá s pauzami na spaní přes půl hodiny). Nic. Necítím nic. Dvě hodiny, dítě vyplivuje bradavku a já konečně nosítko opět dotahuju. Záda se udiveně ptají, kde že je těch 8 kilo, co mají nést. Asi se někam vypařila…
Co se týče vzhledu – kytičky já opravdu radši na louce než na sobě, ale musím přiznat, že vlkomák nám sluší :))
Tohle nosítko je prostě boží. Kdybych nebyla taková šátková coura a syslitelka a svědomí mi dovolilo vlastnit víc než dvě nosítka, tak bych Roobaby určitě musela mít ve svém arzenálu!
Moc děkujeme Markétě za jeho půjčení!
Jak to vidí Linda:
Tož tak jako dobré nosítko to je! Moc hezky ušité, co jsem viděla, tak i vkusně zvolené látky (což tedy zvláště u látkových nosítek není samozřejmost) a pohodlné. Na Roobaby je zajímavé to, že má snad nejtvrdší bederák ze všech nosítek, což nemusí úplně každému sednout, rozhodně musí přijít do pasu, jinak může tak trošku dřít o pánevní kosti. Ramenní popruhy jsou pohodlné. Co se mi líbí na Roobaby je to, že velmi dobře sedí při nošení na zádech, což je všeobecně u nosítek spíše vzácnost. Obecně jsou Markétina nosítka spíše větší, takže je třeba s tím při výběru správné velikosti počítat a raději se poradit. Verze Mini byla roční Helence akorát!
