celošátkové nosítko, 100 % bavlna
výrobce uvádí vhodnost od 5 kg do cca 2,5 let
Jak to vidí Linda:
Lenka, to jsou kvalitní nosítka ze Slovenska. Samotná paní Lenka, která stojí za těmito nosítky, je obdivuhodná žena. Tento příspěvek bych ale ráda věnovala pouze recenzi na nosítko, proto se zmíním jen okrajově o tom, že kromě nosítek stojí za výrobou šátků či nově barefoot obuvi a že její životní příběh je zkrátka neuvěřitelný 🙂
Nosítka Lenka byla v mém hledáčku už delší dobu, ale nebylo vůbec lehké se ve všech těch variantách zorientovat a tak se můj finální výběr ocitl na mrtvém bodě. Proto jsem se velmi ráda přihlásila na testování nejnovějšího nosítka Lenka 4ever, které by snad mělo usnadnit a zjednodušit výběr podobným nerozhodným nosičkám, jako jsem já. Je určené na celé nosící období, což nemůžu posoudit, my jsme už spíše na hranici, kdy nosítka „štelujeme“ minimálně.
Toto nosítko nemá široké ramenní popruhy (které jsou naprosto skvělé a pohodlné) a neumožňuje křížení popruhů, což může nejedné nosnici vadit. Ramenní popruhy, kterými je nosítko vybaveno, nejsou příliš polstrované, ale kupodivu, jak jsem na to háklivá, tak mi to vůbec nevadilo a ramena jsem za celou dobu nošení vůbec necítila.
Na zúžení sedu slouží šňůrka, která je ušita z šátku. Já prostě šňůrky nesnáším a, ano, budu to zmiňovat u každé recenze 😀 Nicméně tady mi až tolik nepřekážela a asi bych se s tím naučila žít.
Bederák je měkký, prošitý a poddajný. Bohužel mně vyhovoval spíše starý typ bederáku a tento mě docela nepříjemně tlačil do beder (měla jsem jej umístěný v pase) a po hodině nošení už to bylo opravdu nepříjemné.
Co se mi nelíbilo vůbec, byly šňůrky na uchycení kapucky, které byly opět ušité z šátku, a na kterých je potřeba udělat uzlík, aby bylo možné je zaháknout za plastovou sponku. Můj manžel to po pěti minutách vzdal, tomu to s jeho prsty nešlo vůbec. Tady bych se opravdu přimlouvala za nějaký chytřejší systém.
K samotnému materiálu, ze kterého je nosítko ušito – tedy Lenčin šátek Rómeo. Šátek je velmi hebký, doslova ňuňavý a krásně se přizpůsobí, samotné prolínání barev a celá barevná kombinace je velmi povedená a moc se mi líbí. Bohužel už od pohledu je zřejmé, že bude velmi náchylný na vytahování nitek, vazba je volnější a složená s mnoha tenoučkých nitek – odborníkům se omlouvám, neumím to lépe popsat, snad pochopíte z fotek. Pokud bych tedy zvažovala nákup tohoto nosítka, určitě bych volila jiný šátek.
Celkově hodnotím nosítko kladně a s klidným svědomím bych ho doporučila na nošení cca od těch 4 měsíců (obě s Lenkou zastáváme názor, že malé děti do nosítka nepatří, i kdyby bylo bůhvíjak dokonalé). Miminko je v nosítku velmi hezky podsazené, dobře se nastavuje, je kvalitně ušité a vzhledově pěkné. Rozhodně pro mě jedno z nejlepších šátkových nosítek na trhu.
Toto nosítko můžete zakoupit na našem e-shopu: https://eshop.vhadru.cz/11-nositka
Jak to vidí Lenka:
Nosítko bez možnosti křížení ramenních popruhů? Ach jaj, to nebude pro mě. Ale zase je to LENKA, ta přece neumí ušít nepohodlné nosítko… no tak jo teda.
4ever? Mno… Emilka má necelých 11 měsíců, něco málo přes 7,5 kg a celkově svými rozměry odpovídá spíše půlročnímu miminku (nebyla nedonošená, je zcela zdravá a spokojená, netrápíme ji hlady, jenom je prostě drobná; nemá být po kom basketbalistka) – o moc menší dítě si ale v tomto nosítku představit neumím. Šnůrečky jsme postahovaly fest (nevadily, netlačily; já si narozdíl od Lindy se šňůrečkami docela rozumím, hlavně jsou-li decentní a šité ze šátku), vše sedělo dokonale, Emilka byla v nosítku krásně usazená a zádovou opěrkou obejmutá, ale nemyslím si, že by byl ještě nějaký další extra prostor pro zmenšení. Nene, malá miminka jsou šátkoví tvorečci.
Ramenní popruhy bez možnosti křížení… no nebudu lhát, vyžadovalo to trochu sebezapření – a bohužel i pomoc druhé osoby se zapnutím zádové spony (což přičítám jednak své snaze sesunout ji co nejníže, aby mi bylo nošení co nejpohodlnější, a jednak tomu, že mám jednoduše krátké ruce). I když nejsou popruhy z těch nejpolstrovanějších, musím jim přiznat, že jsou SKORO pohodlné i mně – záda cca hodinu a půl dlouhou procházku cítila, ale jako pozitivní hodnotím, že jsem se druhý den mohla prakticky bez omezení hýbat (což mi testování mnoha jiných nosítek jaksi neumožnilo).
Linda má nejspíše speciální bedra, anebo je mám speciální já – bederák, který bych označila jako “tvrdoměkký”, mi naopak velmi vyhovoval a mé ozdobné tukové prstence něžně objímal a hýčkal – pro mě jeden z nejlepších bederáků vůbec!
Nosítko jsem zkusila vynést do terénu i na zádech, kdy už z podstaty věci (překvapivě) křížit nelze, ani kdybych moc chtěla, a musím se chovat jako zbytek normálního, nekřížícího světa. A ono ne, prostě jsem extrémně nenosítkový podivín, kterého z nezkříženého nosítka bolí snad i kořínky vlasů, ať si ho dá na břicho, na záda anebo na levý malíček u nohy (přitom šátek mi prakticky v jakémkoliv úvazu nedělá nejmenší problém, no vysvětlí mi to někdo??).
Než započnu litánii o výběru vhodného a nevhodného šátku k ušití nosítka, vystavím Lence 4ever vysvědčení za funkci a vzhled – pro nekřižáky skvělé a superpohodlné a pro nás křižáky více méně snesitelné nosítko, ze strany nošence s jedinou výhradou, kterou je (zcela nepřekvapivě) dolní hranice udávaného rozsahu hmotnosti dítěte (pětikilový brouček by se podle mě v nosítku ztratil). Co do vzhledu, i v tomto případě Lenka opět potvrdila, že z jejích rukou snad ani nedokáže vzejít ošklivé nosítko. Barevnost, její přechody a návaznost barev ve švech, dokonalost šití témeř jako u haute couture. Ta ženská má prostě a jednoduše, kromě bezbřehého talentu a řemeslného umu, skvělý vkus, ať už se jedná o nosítka, šátky či boty.
No a teď Romeo. Ne, ne a ne. Šátkovým nosítkům jsem nikdy nepropadla, přiznávám – své první a asi i poslední šátkové nosítko jsem pořídila teprve před pár dny a to, že je šátkové, v tom nehrálo vlastně žádnou roli (jinak Emilku šťastně a spokojeně nosím v Manduce, na kterou nedám dopustit a určitě se jí budu v nejbližší době věnovat v samostatném článku). Nosítko má být nejen pohodlné, ale i odolné. Dítě nahodím, zacvaknu a jdu, vycvaknu, shodím, nosítko odložím, klidně i v lese, na mezi, na poli. Jistě, chápu, že nosítka nejsou primárně určena pro bagristy nebo traktoristy, aby je tahali na směnu, ale má to přece být primárně nástroj praktický! Co je prosím praktického na něčem, na co se pomalu bojím sáhnout, abych náhodou nevytáhla nitku? Romeo je vážně moc krásný, srdíčková vazba je ve spojení s prolínáním barev neskutečně něžná, šátek je heboučký a měkký. ALE!! Člověk aby se nejlépe ještě obmotal ochrannou fólií, když nahodí nosítko – něco tak pekelně náchylného k tahání nitek – titěrných, tenoučkých nitek – jsem snad ještě v ruce neměla! Nosítko má být, opakuji, praktické a odolné, ale Romeo je bohužel nepoužitelný, nepraktický, vrtošivý puberťák s vazbou volnější než láska za časů hippies. Nosítko se ke mně dostalo jako prakticky nový exemplář a už mělo vytahaných několik nitek, které jsem pak horko těžko zapravovala. Takto volná vazba na šátku samotném je zlo, natož na nosítku – pokud bych si takové objednala, aniž bych ho předtím měla v ruce, nerozpakovala bych se ho vrátit. Na tomhle všem mě ale nejvíc mrzí to, že Lenka umí i ty šátky! Několik jsem jich měla možnost osahat a navázat a Romeo (a jeho růžovější protějšek Julia) je podle mě bohužel jen nezdařený pokus o přiblížení se vlastnostem ručně tkaných šátků. Moc mě to mrzí, milá Lenko, ale tvůj Romeo má u mě z chování za 3!
