Velikost: M/L (tyrkysová – Lenka), S/M (navy – Linda)

Materiál: 40 % nylon, 60 % polyester

Přiznám se, že jsem doposud byla ke konceptu samostatné vyteplené nosicí bundy dost skeptická. „Přece nepotřebuješ zimní nosicí bundu – koupíš si softshellku, pod to termoprádlo, nosicí mikinu a pokud nechceš zrovna chodit ve 20stupňových mrazech po horách, městskou zimu takhle zvládneš úplně na pohodu! A softshellku pak na rozdíl od zimní bundy využiješ celé jaro a pak zas na podzim.“ Ne že by to nebyla pravda; však jsem taky tak odchodila s Emilkou tři zimy a jednu další s Maruškou… Ale ten komfort, který vám při nošení poskytne pořádná, krásně teploučká zimní bunda, za tu investici rozhodně stojí! To jsem pochopila až ve chvíli, kdy se mi Zora dostala do ruky – a po testování prostě musela zůstat; zimu už jsem si bez ní nedokázala představit.

Dle výrobce velikost S/M sedí na velikosti 36-40 a M/L na 42-46, což myslím můžeme s Lindou potvrdit. S nošencem, vzhledem k tomu, že je vsadka univerzální velikosti (a tedy dost široká, aby se pod ni bez problémů vešlo i odrostlé batole), předpokládám, že by snesla ještě i o jednu velikost více. Střihově se podobá nosicímu svetru Elsa, na který jsem psala recenzi už dříve – střih je vypasovaný, narozdíl od jožánkovské softshellky Alice není v pase žádné stahování (což kvituju – čím méně udělátek, tím menší riziko, že se něco začne párat nebo něco upadne). Samotná bunda na postavě vypadá velmi pěkně – vůbec se ji nestydím nosit i „na sucho“ bez nošence a určitě si ji nechám i poté, co odejdu do nosícího důchodu.

Je tak akorát dlouhá – ani batoleti nebudou čouhat nožičky; dolní lem se dá velmi podstatně stáhnout, což je u jakéhokoliv nosicího oblečení určeného do chladného a potenciálně větrného počasí nezbytné. Rukávy by na délku jistě stačily i podstatně vyššímu nosiči, než jsem já, ale díky nápletům se dobře přizpůsobí i nám trpaslíkům. Kapsy jsou parádně hluboké, takže z nich jen tak něco nevytratíte; kapuce je odepínací, ale narozdíl od kapes bych ji snesla přece jen o něco větší (podobně jako u softshellové bundy) kvůli objemu svých vlasů – pro dokonalou funkci při nepřízni počasí (sníh, déšť, fujavice, vítr přímo do tváře – chápeme se?). Možnost odepnutí, byť je bunda určena pouze na přední nošení, mi velmi vyhovuje – občas už své neposedné batole nosím na bundě na zádech, takže neodepínací kapuce bez jiné možnosti jejího zajištění by malému nošenci překážela.

Budu se opakovat, ale nesmím zapomenout zmínit báječnou, báječně jednoduchou a zároveň funkční krkokrytku, která se na Zoře zapíná na jednu patentku. Je to šup šup, miminko neztratí přístup k vaší hrudi, na kterou se může pohodlně schoulit; materiál bundy, z něhož je ušitá i krkokrytka (nejlépe bych ho popsala asi jako tenký a jemný „šusťák“), je narozdíl od softshellu měkký a příjemný na dotek. Zároveň je na vnitřní straně krkokrytky teploučký fleece, takže skvěle zahřeje – ani v teplotách těsně nad nulou jsem nemusela kromě ní řešit žádné další zateplení krku.

Nosicí vsadka, jak jsem zmiňovala již výše, je dostatečně široká i pro odrostlejší nošence, ale dá se pěkně stáhnout i pro nošení menších miminek – stahování má za krčkem a pod zadečkem nošence; na dolním lemu je guma, která je napevno (zde bych možná ocenila, kdyby dolní okraj vsadky byl užší, protože při větším stažení pod zadečkem má lehce tendenci odstávat – to je ovšem jen estetický detail). Kapucka na vsadce je tvarovaná a bez problémů sedí i 17měsíční Marušce.

Těhotenskou vsadku jsem netestovala, ale stojí za to zmínit, že ji s bundou dostanete bez dalších příplatků, jako součást setu, což u jiných výrobců automatika určitě není. Za toto šest palců z pěti!

Na závěr se musím přiznat, že jen tak na věšáku mě bunda na první pohled vůbec nezaujala – ALE! Jaké bylo moje překvapení po jejím oblečení! Vypadá fakt dobře! Její obrovskou předností je dle mého názoru jednoduchý střih a absence jakýchkoliv prvků a serepetiček „navíc“ (dokonce se mě několik poměrně dost zkušených nosiček ptalo, jestli to je ta „slavná AWčková bunda“). I s barvou, kterou bych si sama od sebe hned nevybrala (toužila jsem po temně modré navy – té, co má na sobě na fotkách Linda), jsem se nakonec natolik sžila, že bych dnes už jinou nevolila.

Jediné, co mi na Zoře chybí, je nošení vzadu – s malou zvědavkou, která toho ještě sama tolik neujde, bych ho už teď v zimě občas moc ráda využila. Jestli Jožánek se zimním modelem se zadním nošením jednou přijde, určitě mě to bude velmi zajímat! I když už asi pod ním nebudu mít koho nosit (škoda)…