Složení: 50 % italská česaná bavlna, 50 % mercerovaná bavlna

Gramáž: 198 g/m² dle výrobce, 290 g/m² námi spočítaná

Velikost: 6

Úvaz: front wrap cross carry with a pond finish

Když narazím na šátek či nosítko pro mě doposud neznámé značky, vždy ho s velkým nadšením musím hned vyzkoušet – třeba zrovna najdu nový, českému publiku doposud skrytý klenot na nosicím trhu, podobně jako tomu například bylo s úžasnými šátky Agossie, o kterých se mi občas zdává ještě dnes, po více než roce od jejich testování.

Přiznám se, že o britské značce Joy and Joe jsem předtím, než se mi do ruky dostal tento šátek, nikdy neslyšela – je zajímavé, že to je po Sycha Slings zase další výrobce šátků z britských ostrovů, který je v českých luzích a hájích (troufnu si říct) zcela neznámý. Přitom se, dle aktivity na jejich facebookovém profilu, ani náhodou nejedná o „mrtvou“ značku, která už netká. Byť se nejedná o žádného šátkochrliče s dvěma releasy týdně, na jejich Facebooku i webových stránkách najdete spoustu zajímavých informací a videí od jejich ambasadorek – skutečně aktivně nosících maminek a poradkyň pro nošení. Nabídka šátků v jejich e-shopu je také pestrá, a to nejen barevně, ale i co do vzorů a složení. Opravdu zvláštní, že u nás je o Joy and Joe v podstatě nulové povědomí (kromě pár extrazkušených nosnic-pamětnic, které tyto šátky znají z doby, kdy u nás kromě Didymosu a Storchenwiege prakticky nic jiného nebylo). A po vyzkoušení tohoto kousku musím říct, že to je velká škoda.

Kdo tedy jsou Joy a Joe, podle nichž se tato britská rodinná firma jmenuje? Jsou to děti manželů Mayora a Bisi z anglického města Saint Helens, které najdete zhruba napůl cesty mezi Manchesterem a Liverpoolem. Jejich cesta k nošení a nakonec i založení firmy vyrábějící šátky na nošení dětí nebyla vůbec jednoduchá – Joy, narozená v roce 2007, trpí Downovým syndromem a dalšími s ním spojenými komplikacemi, kvůli nimž strávila spolu s maminkou Bisi dlouhé první měsíce života na novorozenecké JIP – a už s ní Bisi objevila výhody a krásy nošení. V roce 2009 se pak manželům narodil chlapeček Joe, bohužel předčasně a Bisi s ním v nemocnici strávila předlouhých 6 měsíců – dle svých slov, pokud se zrovna nestarala o miminko, trávila spoustu času v knihovně nemocnice a hledala informace o nošení dětí, klokánkování a kontaktním rodičovství. Bylo to ale až v roce 2011, kdy sebrala odvahu a spolu s manželem zplodili jejich třetí „dítě“ – firmu Joy and Joe. Je vlastně až s podivem, jak dlouhá a trnitá cesta k tomu vedla, protože až s nošením svých vlastních dětí se Bisi začala vracet ke svým africkým kořenům a čerpat inspiraci od své široké rodiny, v níž vždy nošení dětí bylo každodenní samozřejmostí.

Aby do skládačky zapadl ještě poslední dílek – Bisi má navíc i vzdělání na poli návrhářství, textilních technologií a podnikání, takže pro založení firmy na výrobu šátků na nošení dětí úplně nejideálnější kombinace všemožných faktorů.

Konečně tedy k šátku samotnému. Musím říct, že ještě předtím, než jsem ho vybalila z krabice, mě totálně uzemnil jeho retail – skoro 8 tisíc za šestku! Za bavlňák! Samozřejmě se bavíme o retailu před 6 lety a značce, která se minimálně v té době profilovala jako high-end. Když se mrknete do e-shopu, ceny za spoustu i na pohled zajímavějších příměsových šátků jsou sotva poloviční. Otázka je, zda je to tlakem extrémně bobtnajícího šátkového trhu či spíše přiklonění se spíše na budget-friendly stranu nosicího světa.

V popisu šátku se dozvíte přesně to, co byste od značky, v jejímž čele stojí člověk se znalostmi textilních technologií, očekávali – příze prémiové kvality, inovativní technika tkaní, výsledek společného úsilí expertního týmu designerů, textilních inženýrů, vědců a poradců pro nošení (přesná citace). Toto vše mělo dát vzniknout „unikátní vazbě, kterou ještě nosicí trh neviděl“. Vazba je opravdu zajímavá, ale neřekla bych, že jsem ještě „nic takového neviděla“ – ale je dost dobře možné, před 6 lety takový šátek byl mezi jednoduchými keprovými pruhy a diamanty naprostým zjevením. Opravdu, jak o šátku výrobce píše, je měkký, poddajný a nadýchaný – ve vazbě jsou totiž poměrně dost dlouhé, volné, nahusto poskládané, ale velmi jemné osnovní nitky, které mu pravděpodobně tyto vlastnosti propůjčují; nicméně odtud pramení i náchylnost šátku na jejich vytahování. A zapravovat očka na osnovních nitích je opravdu velká otrava.

Další překvapení se konalo po přeměření gramáže – kdo by se těšil na tenoulinkou novorozeneckou pavučinku, tak by byl zklamán; 198 g/m² to nemá ani náhodou a dost pochybuju, že kdy mělo, a to ani sekundu po opuštění stavu. Spočítaných 290 g/m² odpovídá i pocitově, prostě je to takový univerzál, do kterého zavážete i malé miminko (byť ne úplně novorozené tříkilové miminko, jak by jinak gramáž udávaná výrobcem sváděla), ale zároveň bych se nerozpakovala si v něm ponosit ani těžké batole. Šátek při vázání spolupracuje naprosto ukázkově, klouže přiměřeně, v úvazu drží a jemně pruží; prostě má přesně ty vlastnosti, jaké očekávám od dobrého šátku – byť se co do vazby či vzoru srovnat nedají, hned jsem si vzpomněla na jiný „jenombavlňák“, který mě dostal do kolen, Agossie Gemini Mono. Tenhle Joy and Joe je fakt skvělý; jeden z těch kousků, u kterých bych si řekla „kdybych měla doma mít jenom jeden jediný šátek“… Jen je u něj tedy potřeba počítat s nutností semo tamo zatáhnout tu otravnou bílou osnovní nitku.