Kol Kol jsou po nosítkách Soul další Indové, které jsme testovaly – i tentokrát se jedná o podobně eko-fairtrade ruční výrobky (snad jen ty ruce single-maminek jako u Soulů chybí) od začínající rodinné firmy, která vznikla podobně jako mnoho dalších značek vyrábějících šátky/nosítka/nosící příslušenství na popud maminky hledající to nejlepší nosítko pro své dítě. Tentokrát to byla maminka Bayiravi a její syn Advait, podle jehož prvních slov se nosítka jmenují.

Kol Kol Standard

Jak to vidí Lenka:

Kol Kol Standard je dle českého distributora Dítě na těle určen pro děti od 4 měsíců/5,5 kg do 20 kg (info pro naši nosící skupinu byla „do 1,5 roku“). Ach jaj. Přímo na webu výrobce ale žádný Standard nenajdete – menší model jednovelikostního nosítka se zde jmenuje Compact a je doporučen od 7 kg/6 měsíců/70 cm do 20 kg. Ach jajaj. Liší se i udávaná velikost zádové opěrky – „Standard“ má u českého distributora 36×37 cm, „Compact“ u výrobce 38×40 cm – těžko říct, zda byl speciálně pro náš trh vyroben menší model, anebo ho v Čechách jenom někdo lépe změřil a „pro jistotu“ překřtil.

Pro srovnání – šířka zádové opěrky standardní Manduky, doporučované bez rozšiřovače plus mínus do 1 roku, je 35 cm a výška 42 cm – jistě záleží i proporcích konkrétního dítěte, ale 70centimetrové/13měsíční Emilce je Manduca momentálně akorát (tak dokonale akorát, že podle ní nastavuju šířku sedu u testovaných rostoucích/nastavitelných nosítek). Standardu/Compactu věřím spíše ten menší „český“ rozměr, protože sed byl Emi tip ťop a zádová opěrka spíš až krátká. Do 1,5 roku tedy s velmi přivřenýma očima a do 20 kg ani při bujné fantazii. S dolní hranicí, a to i tou nižší „českou“ výjimečně (dle zpevněnosti a proporcí dítětě) docela souhlasím.

Jinak se jedná o velmi slušné nosítko. Celé je to takové „tuloidní“, bederák pro mě příjemný, o něco širší a měkčí než u Soulů; dá se hodně zkrátit, tak by nemusely mít problém ani extraslim maminky (jen ta kapsička pod zadečkem nošence jde stále mimo mé chápání). Ramenní popruhy jsou poměrně dost polstrované a při (nezkříženém) nošení pro mě vcelku pohodlné (křížit možno není a takové modely ani Kol Kol nenabízí); postrování ale není tak dlouhé jako u zmiňované Tuly, kde mi malinko vadí pod pažemi – v tomto tedy Kol Kol vede. Nastavování je minimalistické, velmi jednoduché (= skoro žádné, tak to mám nejradši!), poloha nošence v pořádku – dobře podsazený, zádovou opěrkou obejmutý. Provedení nemám v podstatě co zásadnějšího vytknout, použité materiály vypadají vcelku odolně – opět se neubráním srovnání se Souly, kde mě rozčilovalo, že jsou popruhy hrozně měkké a mají tendenci se sežvýkávat a přetáčet se ve sponách – toto u Kol Kolů nehrozí; popruhy jsou pevné a ve sponách se nepřetáčí a neprokluzují. Jedině snad mačkavost použitého bavlněného plátna působí zejména na kapucce poněkud neesteticky (zmuchlaná jsou nosítka i na promo fotkách výrobce!). Jinak způsob stahování a uchycení kapucky na cvočky považuju za chytrý a dobře funkční (jen je tedy kapucka napevno, což nemám vůbec v oblibě) a za přímo geniální se nezdráhám označit jeden drobný detail – popruhy jsou místo obvyklého zahnutí a prošití zakončeny očkem (je vidět na detailní fotce modelu Toddler) – když potřebujete přitáhnout popruh z přední strany, nestane se vám, že konec popruhu zajede kamsi pod sponu, kde ho budete jen horko těžko dolovat. Prostě a jednoduše zatáhnete za očko! Geniální, že ano? 😀

Co se týče vzhledu – skoro všechny testující Standardu vytýkaly jakoby ušmudlaný „pičinkový“ vzor; já bych ho na milost nejspíš vzala, vadila mi ale zmiňovaná zmuchlaná kapucka a přímo uprostřed na ní umístěná hodně velká a výrazná cedulka.

Kol Kol Toddler

Jak to vidí Lenka:

Na testování Toddlera jsem se původně vůbec nepřihlašovala s tím, že by v něm Emilka byla utopená, ale když u nás na závěr testování skončil, po zkušenosti s prťavým Standardem jsem ho přece jen nahodila – a světe, div se, Emilka v něm neplavala (byť by tedy bylo ještě hodně prostoru na růst do délky i do šířky) a dokonce jí i docela pěkně seděl. „České“ údaje o velikosti zádové opěrky (46 na 48 cm) tentokrát souhlasí s indickými, ale odobně jako u Standardu je ale Toddler vhodný pro jinak staré/velké děti v Čechách a v Indii – u nás od 15 měsíců/75 cm, v Indii od 18 měsíců/81 cm(a údajně 11 kg). Opět tedy musím souhlasit spíše s českým měřením. Češi vcelku strategicky mlčí o horní hranici použitelnosti, kterou Indové stanovují na 4 roky/22 kg. Ajajajaj.

Jinak je nosítko totožné se Standardem, tedy s totožnými pochvalami i výtkami; zvládl s námi hodinu tancování v šátku (ehm nosítku) s naprostým přehledem. Z estetického hlediska je pro mě vzor stravitelnější, ale lesně podzimní barvy mě obcházejí mílovým obloukem.

Jak to vidí Linda:

Jediné nosítko z tohoto trojboje, které se nám podařilo vyzkoušet. Helenka – vel. 80/86 a cca 9,5 kilo ho měla naprosto akorát. Podobně jako u Moya nemám moc co vytknout. Jednoduché, intuitivní „ovládání“, slušný design a hlavně! velmi polstrované popruhy. To já rád! Pohodlnost hodnotím na jedničku. Za mě nosítko, které můžu s klidným svědomím doporučit 🙂

Kol Kol Mei Tai

Jak to vidí Lenka:

Opět budu ráda věřit českému měření (zádová opěrka 40×38 cm), protože těch indických 50 cm na výšku to fakt nemá. Od narození (3 kg) do  2,5 let (18 kg českých, resp. 15 kg indických) to taky moc nebude. Už zním jako hodně ohraný kolovrátek, že? Emilce, která se nachází zhruba někde ve zlatém středu udávaných hausnumer, ale nosítko sedělo velmi pěkně.

Kol Kol bylo první látkové mei tai, které jsem kdy na vlastní tělo zkoušela – budu se asi rouhat; větší rozdíl od šátkových mei tai jsem nepocítíla… ??‍♀️ Vázálo se mi dobře (resp. špatně) asi tak jako s každým mei tai – chápu, že je to částečně o tom, mít to “v rukách”; mně osobně se ale lépe váže šátek a klasické přezkové nosítko nahazuje rychlej, aniž by mi mei tai poskytovalo jakoukoliv přidanou nosící hodnotu.

Velmi decentně polstrovaný bederák se zařízl obdobným způsobem jako například u zcela polstrování-prostého wrap tai od Lenny Lamb, délkově byl akorát (nemusela jsem ho kolem sebe obmotávat natřikrát); nepolstrované ramenní popruhy mi vcelku seděly a Emilku bez větších problémů unesly, i když na celodenní trek by to nejspíš nebylo, hlavně kvůli zařízlému bederáku.

Barvy Hare Kršna mě do nirvány nepřivádějí, podobně jako zmuchlaná kapucka stejně jako na přezkových modelech.

Kol Kol Onbuhimo

Jak to vidí Lenka:

Pro mě absolutní vítěz mezi Kol Koly! Jednak je tohle onbu opravdu krásné, narozdíl od předchozích modelů je ušito z šátkoviny, která vypadá odolně a mačká se jen minimálně, jednak mi bylo superpohodlné – ty tuloidní ramenní popruhy jsou skvělé! Navíc se dají velmi výrazně zkrátit, podobně jako u onbu od Soul jsem byla s polohou Emilky velmi spokojená – byla posazená krásně vysoko, podsazená a zádovým panelem obejmutá – a to i přes to, že výrobce uvádí vhodnost od 10 kg, do nichž Emilce ještě celá 2 kila chybí. Proti Soulu je dále jednoznačnou výhodou Kol Kolu to, že přední sponu lze sesunou níže a tím pádem nemá tendenci tlačit nebo škrtit. Zatím nejlepší onbu, jaké jsem měla možnost vyzkoušet! Určitě o něm budu do budoucna uvažovat.

Verdikt: Slušná nosítka, která bych určitě nikomu Kol Kolu-chtivému nevymlouvala – naopak, onbuhimo budu ráda doporučovat. Bohužel podle mě ale nemají moc příznivý poměr cena/výkon – 2800 za Standard a 3000 za Toddler (ani 1850 za onbu není málo) je sice v porovnání např. s nerostoucími Tulami o dost méně, ale přiznejme si – Tuly mají výrazně atraktivnější vzory, jsou na první pohled z kvalitnějších materiálů a především poté, co z nich dítko odroste, není zas takový problém je ještě za slušnou zbytkovou cenu prodat. U Kol Kolů si prodejností vůbec nejsem jistá – už kvůli tomu, že vám asi nikdo (kromě Indů samotných) zatím neřekne, jak budou po jednom/dvou či více letech či dětech vypadat.