Složení: 100% bavlna

Gramáž: 290 g/m2

Velikost: 5

Úvaz: dvojitý kříž; double hammock/candy cane chest belt

Jak to vidí Lenka:

Že jsme ještě na našem blogu neměly Vatanai? Neodpustitelný rest! Pistácie putuje po republice v rámci testování ve skupině Nosíme děti a jelikož se v našich komíncích žádný „Vatík“ (zatím) nezabydlel, moc rády jsme ji uvítaly alespoň na krátkou návštěvu.

Za sebe rovnou přiznám, že nejsem Vataholik – je pravda, že Vatanai je jedna ze značek, v jejímž portfoliu se jen těžko najde vyloženě „blbý“ šátek (resp. asi žádný takový nenajdete), ale repertoár vata-vzorů mě moc neoslovuje. Nicméně existují výjimky (například v recenzi nosítka MartyS Mezi-Toddler jsem se již vyznávala z lásky k černo-červeným Snivcům) a jednou z nich je právě nenápadné vlnkované Perito. Konkrétně do Pistachia ale nejspíš byly bohužel namlety nějaké pochybné bio-pistácie, protože to prostě nemá tu pěknou pistáciovou barvu – aspoň tedy ne onu zelenou (ve skutečnosti šedozeleno-pardon-vyblitou) stranu. Růžová strana to ale zachraňuje s prstem v nose na celé čáře; je to krásně nězná holčičí cukrová vata. Mňam! 

Tím ale jakákoliv kritika končí. Pistácie je totiž božan ve všech směrech, do jakých se jen se šátkem můžete vydat! Měkoučký a přesto odolný a minimálně mačkavý bavlňák (který, pokud vím, dle výrobce zvládne i sušičku!), gramáží pro mě naprostý ideál, při vázání ukázková spolupráce a v úvazu poslušně drží jako dobře vychovaný labrador. Co se týče nosnosti, možná začnu i věřit proklamovanému rčení, že u Vatanai je gramáž jenom číslo – obecně řečeno, kdo očekává od bavlněného šátku pod 300 nekonečné pohodlí, může být zklamán, ale to u Pistácie v žádném případě neplatí! S 8kilovou Emilkou navázanou ve dvojitém kříži jsem bezmála 4 hodiny brouzdala po šilheřovickém lese a celou dobu jsem přemýšlela, kde že to dítě vlastně mám?! Tohle Perito je prostě jedním slovem báječné – tak akorát tlusté (tenké??), měkké, výjimečně pohodlné a (minimálně z růžové strany) i krásné! Ach jak nerada jsem se s ním loučila… :'(

Jak to vidí Linda: 

O mně se ví, že jsem taková divná osoba a jen tak nějaký šátek mi nevoní (kromě Moravy, to už jsme si pověděli, že jo :D)), vlastně drtivá většina šátků mě vůbec nezaujme a musím se tak nějak přemlouvat, abych o nich dokázala vůběc něco napsat.

Opět musím souhlasit s Lenkou, že jakkoliv věřím, že Vatanai umí skvělé šátky, nosné, na omak božské, tak ty vzory a bohužel i kombinace barev mi neříkají vůbec nic. Světlou výjimku tvoří Perito. Jednoduchá grafická vlnka snad nemůže urazit vůbec nikoho a na své si přijde i zarytý minimalista. Když k nám do Ostravy zavítal Filip s Denčou a Vatastánkem, hned jsem se po jednom meriňákovi vrhla a to teda nebylo vůbec špatné setkání, to vám teda řeknu!

Ale zpět k pistácii, už delší dobu jsem po ní pokukovala, protože zelenkavá a růžová prostě je moje velmi oblíbená kombinace barev a navíc ta vlnka, že jo… akorát teda já už po čistých bavlňácích nekoukám, protože moje ultra citlivá ramena a ultra živý Helouš, který už má velmi blízko k 10 kg….

No a tak jsem ten šátek měla a navazovala a navazovala a vlastně jsem přišla na to, že po něm sahám nějak moc často a že se vlastně úplně super váže a že mi vlastně na těch ramenou tak pěkně leží a že je celkově vlastně úplně bezva příjemný.

No…a pak jsem ho musela vrátit a od té doby jsem smutná. A ten smutek vyvrcholil tím, že mooooožná se k nám nějaká malá nenápadná pistácie přistěhuje 😉 Myslím, že více netřeba dodávat 😀