Bondolino

dle výrobce určené k nošení dětí od 3 do 15 kg (od 0 do 3 let)

Šířka sedu: 23 – 31 cm

Výška zádové opěrky:  35 cm

Bederní pás: šířka 10 cm, polstrovaná část 33 cm, celková délka 117 cm

Ramenní popruhy: polstrovaná část 36 x 8 cm, celková délka 178 cm*

Nošenec: 1 měsíc, 3,8 kg, vel. 50-56/9 měsíců, 7 kg, vel. 68

Bondolino je nosítková vlajková loď německé značky Hoppediz – o jejich spojení jsem, přiznám se, až do chvíle, kdy jsem začala připravovat tento článek, sama nevěděla. Bylo vyvinuto ve spolupráci s Trageschule a podobně jako Storchenwiege je absolutní klasikou mezi nosítky – dle informací na webu samotného výrobce je na trhu již od roku 2004 a dokonce to mělo být první nosítko ze šátkoviny.

Toto klasické Bondolino, které vidíte na fotkách, již výrobce nenabízí (ale stále ho najdete v aktuální nabídce různých e-shopů s nosicími pomůckami). Místo něj teď šijí model Bondolino Plus, který se od původní verze, co jsem potřehla, liší především tím, že má stahování sedu na tkaničku. Mám své podezření, proč k tomu došlo, ale nepředbíhejme.

Bondolino je vázací nosítko (typu mei tai), které je ale v několika aspektech velmi specifické. Bederní pás má velmi krátké (ale  jinak poměrně štědré) polstrování a není vázací, ale suchý zip. To může na první pohled vzbuzovat nedůvěru, jestli to bude držet – což opravdu vzbuzuje, podle toho, jak se o nosítku vyjadřují maminky z naší regioskupiny, kde je už nějakou dobu tento letitý kousek helperem. Ale drží, fakt že jo, o to se nemusíte obávat – červená část suchého zipu na bederáku navíc ukazuje, co musí být překryto, aby bylo nošení bezpečné – vzhledem k celkové délce bederáku je jasné, že problém nebudou mít ani vyšší váhové kategorie.

Další specifikum je velmi štědré, měkké polstrování ramenních popruhů a i jejich příjemná šířka – díky tomu může být Bondolino pohodlnější podstatně déle než jiná nosítka tohoto typu, tedy vázací nosítka s úzkými ramenními popruhy (jako třeba zmiňované Storchenwiege). Očka, která vidíte na vnitřním okraji popruhů, slouží k provlečení tkaničky, která supluje hrudní sponu při nošení na zádech – za mě velmi velmi inteligentní řešení pro tento typ popruhů, protože nedeformuje jejich polstrování. Jen tedy musíte mít po ruce tu tkaničku; na někoho pak můžou poutka působit neesteticky.

Dosti netypická je i velmi široká a dlouhá kapuce, která se fixuje na zádovou opěrku a dolní část ramenních popruhů pomocí, jak jinak, suchých zipů – asi ho holt v Hoppedizu mají hodně rádi. 😀 Je ale pravda, že takovéto řešení kapuce poskytuje velkou variabilitu výšky jejího uchycení (má-li částečně suplovat výšku zádovky, jestli jsem to tedy dobře pochopila). Nicméně to, že je poměrně dost neestetická a sucháče už po letech moc nedrží, to je taky fakt.

Už poměrně dlouhou dobu tvrdím, že mě na nosítkách hned tak něco nepřekvapí – tak Bondolino překvapilo, specificky ty dlouhatánské šňůrky s olivkami na ramenních popruzích, těm jsem nemohla velmi dlouho přijít na kloub. Až poté, co jsem našla instruktážní video s nahazováním dítěte na záda, jsem pochopila – „přední“ olivky se provlečou poutky na kapuci a zatažením za „zadní“ olivky se kapuce zvedne nošenci přes hlavu. Zajímavé, funkční, ale ne úplně jednoduché a – opět – trochu neestetické řešení.

Bondolino má také velmi specifický systém nastavování sedu – disponuje integrovanými rozšiřovači, které jsou v pozici “A” (zatím je nepotřebujem) schované v kapsičkách na vnitřní straně bederáku a v pozici “B” (už nadešel jejich čas) se přichycují k zádové opěrce pomocí knoflíků. Bondolino má tedy možnost nastavení sedu jen dvojí, tedy A nebo B. Vertikálně se zádová opěrka nenastavuje, resp. její výšku je možno přizpůsobit mírou podsazení miminka nebo nastavit kapuckou, jak zmiňuji výše.

Zde se musím zastavit u toho, že Bondolino je výrobcem i prodejci vedeno jako “nosítko od narození”. Poprvé jsem ho zkoušela s cca měsíční Maruškou a byla jsem velmi překvapená, že je na ni sed pořád hodně široký! Moje zkušenost je totiž taková, že do většiny nosítek, o nichž výrobce tvrdí, že jsou od narození, se ten novorozenec při správném nastavení či využití nějakého origo udělátka NĚJAK napolohovat dá (teď nemluvím o tom, zda je to ideální nebo ne, ale prostě nějak ho tam dáte). Ale Bondolino tehdy bylo Marušce jednoduše velké – a tak jsem po vzoru Manduky First stáhla sed tkaničkou. Poloha miminka pak byla v nosítku pěkná; nic co bych vnímala jako naprostou nouzovku. S tímto jsem se ale nespokojila a pátrala, z čeho doporučení Bondolina od narození vychází – a našla jsem! Ale to, co jsem našla, se mi dvakrát nepozdává. Novorozené miminko se totiž do nosítka podle oficiální instruktážního videa (z něhož vidíte screeny níže) usazuje na žabičku, s nožkama v podstatě zapřenýma o horní okraj bederáku. Když pominu jasnou otázku „jak tam to dítě vlastně drží?“ (očividně asi nějak ano), nezdá se mi na tom především to, že jsou drážděny plosky nožiček miminka. Vysvětlovala jsem to už v článku o Manduce, proč není vhodná novorozenecká vložka – má-li něco miminko přímo pod nožičkama, spouští to tzv. „plazící reflex“ – miminko se začne vzpínat a nožičkama odlačovat. U Bondolina mi tento problém přijde ještě zřetelnější než u novovložky a la Manduca, protože není nijak podpíráno pod zadečkem.

Usazení novorozence do Bondolina „na žabičku“ (zdroj: Youtube.com, kanál výrobce Hoppediz: https://www.youtube.com/watch?v=HQu3F7VYT1M)

Je dost pravděpodobné, že právě kvůli těm nejmenším dětem tento klasický model nahradilo Bondolino Plus, u kterého se dá sed stáhnout – tedy udělat to, čeho jsem improvizovaně dosáhla použitím tkaničky.

Jaké potom bylo moje překvapení, že v 9 měsících jsem už u drobné Marušky s velikostí sotva 68 musela použít rozšiřovače. Že to není do udávaných 15 kg, což váží Emilka se svým rovným 1 metrem výšky teď ve 4 letech (někteří distributoři dokonce píšou až 20 kg), to mi bylo jasné už při prvním zběžném pohledu na nosítko; s maximální šířkou s použitím rozšiřovačů a i s pomocí ramenních popruhů vedených přes kolínka z Bondolina víc než velikost 74/80 podle mě vyždímat nelze.

To ale nemění nic na tom, že mi i s 9měsíční Maruškou bylo úžasně pohodlné, a to i po několika hodinách v zoo. Ostatně takto je Bondolino obecně hodnoceno v podstatě každým, kdo ho v naší skupině vyzkoušel. Přiznám se, že je mi trochu líto, že v rámci skupinového arzenálu není příliš populární – co si budeme povídat, není to zrovna prvoplánový krasavec a navíc už je dost jeté, zvláště tedy ty ošklivé chlupaté sucháče.

Shrnuto a podtrženo – do seriálu článků „Nosíme novorozence“ by vlastně Bondolino patřit nemělo; za sebe ho nemůžu doporučit na miminka menší než s velikostí 62 (stažení tkaničkou, které vlastně ani není výrobcem oficiálně doporučeno, nepovažuji za ideální, ale spíše za kompromis). Horní hranici vidím pak tak do roku až roku a půl, resp. velikosti 74/80 dle individuálních proporcí. Celkově ho ale hodnotím velmi kladně: manipulace s ním je jednoduchá – prakticky se do něj nedá miminko usadit špatně, a je velmi pohodlné (předpokládám, že by ještě nějakou dobu bylo i s dítětem podstatně těžším než byla Maruška v 9 měsících). Designový výkřik tohoto desetiletí to určitě není, ale jistě se najde spousta rodičů (a tatínků pak obzvláště), kteří jeho střídmý „sportovní“ vzhled ocení.