Velikost: M/L

Materiál: „zimní“ softshell

Když se mě někdo ptá na to, jaký nosicí svršek nejlépe pořídit – co se nejvíce vyplatí a vynosí, pokud to má být jen jeden jediný kus nosicího oblečení – má univerzální odpověď je „kup si softshellku“. Softshellovou nosicí bundu, nejlépe i s možností zadního nošení (protože díra vzadu se dá nepoužívat, ale když tam není, jen těžko ji tam dodatečně vykouzlíte). Takováto softshellová nosicí bunda, kterou vnímám jako takové „celoroční obutí“ mezi oblečením, nezřídka zároveň bývá tzv. vlajkovou lodí dané oděvní značky. Tedy to, co „všichni chtějí“ a nejvíce kupují – předpokládám, že i Alice aspiruje na ten nejuniverzálnější kus v šatníku nosící matky.

Na první pohled to je „obyčejná“ softshellka, zvláště pokud ji oblečete bez dítěte. Při detailnějším zkoumání ale zjistíte, že byla navržena a do detailu vyladěna právě na nošení – možná občas až trochu na úkor vzhledu v „nenosícím“ stavu.

Dle výrobce má velikost M/L sedět na velikosti 40-44/46; mně s velikostí 42 (přes prsa snad jen dočasně stále kojících 44 ?) seděla bunda myslím ideálně (jen si tedy myslím, že s velikostí 46 přes prsa už by to bylo spíše o prsa ?). Střih je odlišný od svetru Elsa, který je vypasovaný a nemá stahování v pase (vidím v něm spíše podobnost se starším modelem svetru Radka). Bez dítěte je to prostě taková „obyčejná“ sportovní bunda, neslaného nemastného střihu a stahování v pase skryté na vnitřní straně bundy to zas úplně nezachrání (ale to není nic proti ničemu). Dlouhá je tak akorát, jak by nosicí bunda měla být, aby ani odrostlejším nošencům netrčely nožičky (a zároveň má stahování dolního lemu, což je u nosicí bundy dle mého názoru nezbytnost), rukávy s náplety budou jistě sedět i podstatně vyšším lidem než jsem já.

Jen tedy kapuci bych ocenila „hlubší“; se svými vlasy smotanými do drdolu jsem do ní hlavu sotva nacpala a i pro nedrdolaté si dokážu představit, že to není bohviečo (zvláště pokud nosí brýle a začne pršet). Kšiltíček (takový, jaký má třeba softshellová parka Alva taktéž od Jožánka) by jí určitě prospěl.

Velikost nosicí vsadky je univerzální (těhotenskou jsem, ehm, neměla jak vyzkoušet) – jak vidíte, bez problémů se vlezla jak roční Maruška s velikostí 74, tak 4,5letá cca metrová Emilka, má gumu na dolním lemu, stahování pod zadečkem a za krkem nošence. Kapuci je možno odepnout pomocí zipu (což nevidím jako úplně ideální – když stáhnete gumičku za krkem, zip se pokroutí) a je opravdu veliká – co veliká, přímo obrovská a pro mě lehce méně pochopitelně střižená stejně jako nosítková kapuce (viz srovnávací fotka). Je pravda, že díky její nadstandardní velikosti se na ni dá dobře dosáhnout i při nošení na zádech (byť by podle mě stačily jen prodloužené šňůrky), ale je to taková velká, těžká a poněkud neforemná plachta, jak je ušitá ze zatepleného softshellu. Přichycuje se, stejně jako kapuce nosítka, na „nosítkové“ háčky, které najdete na ramenou bundy. Jistě to je funkční, ale říkám si, jestli to je z hlediska estetiky a případného nenosícího využití bundy úplně nejšťastnější řešení – nestačil by třeba decentní knoflíček? ?

Řešení nošení na zádech je pro mě u nosicího oblečení chléb lámající aspekt. Přiznám se, že zrovna Jožánek by v mých očích cenu za nejlepší zadní nošení nevyhrál, ale špatný určitě není. Byť by zadní „díra“ mohla být o něco menší a lépe přiléhat ke krku, i s vysoko nahozeným nosítkem/úvazem nošence velmi slušně kryje. Je možné, že kdyby se přece jen vynechal ten zip na připnuté kapuce na vsadku, dala by se vsadka stáhnout více ke krku. Abych nebyla nespravedlivá, díra by se dala ještě zmenšit zapnutím cvočků na samotné bundě, ale to považuju problematické při nahazování na větší nošence, kterým by takto zmenšená díra nemusela pohodlně přejít přes hlavu (případně by to vyžadovalo asistenci třetí osoby a ta jaksi není úplně vždy k dispozici).  Zároveň ale tleskám vnitřnímu krytí zadního zipu, přes který díky tomu neprofukuje!

Kapuce na bundě je napevno a při nošení na zádech se sroluje a zapne pomocí pásků s cvočky – toto považuji za nejlepší řešení, jak zabránit tomu, aby kapuce fackovala nebohého nošence na zádech, případně jak se vyhnout tomu, aby roztržitá matka odepínací kapuci pořád někde ztrácela a hledala.

Co musím opět u Jožánka vyzdvihnout, je skvěle a zcela blbuvzdorně řešená krkokrytka. Podobně jako na svetru se vpíná na vnitřní stranu límce na cvočky, a to ve dvou polohách – více či méně na těsno. Filozoficky nejsem úplně smířená s tím, že je ze stejného materiálu jako bunda, tzn. miminko spočine hlavičkou na „studeném“ softshellu – opět námět k zamyšlení, kdyby byla např. jen z fleecu, byla by měkčí, poddajnější a pro spící miminko příjemnější.

Sečteno a podtrženo – Jedná se o velmi dobrou a příjemně teplou nosicí softshellovou bundu, byť bych osobně pár detailů řešila jinak. Je mi ale jasné, že řadě jiných lidí právě tyto detaily vyhovovat můžou, takže nevidím důvod, proč tuto bundu nedoporučit!